Islámský stát není na ústupu, naopak. V Sýrii již ovládá padesát procent jejího území. Letecká koalice vedená Spojenými státy tak zřejmě není úspěšná. Další eskalace konfliktu může přidat na síle dalším uprchlickým vlnám mířícím do Evropy.Paradoxní je, když se s nimi míjí několik tisíc občanů Evropské unie, kteří se rozhodli bojovat na straně IS. Během dvou let od roku 2013 stoupl jejich počet sedmkrát, z šesti set na čtyři tisíce. V počtu vedou Francie a Británie s přibližně 1200 osobami, 600 pochází z Německa a zbytek je z dalších evropských států. Zajímavý je i přepočet na počet obyvatel, kdy je největším „přispěvatelem“ Belgie s podílem čtyřicet osob a Dánsko s dvaceti sedmi osobami na milión obyvatel.

A dávají o sobě vědět i osobní účastí na spektakulárních popravách západních rukojmích. Pro Evropu to nevěstí nic dobrého, protože potenciální návrat zradikalizovaných Evropanů s bojovými zkušenostmi do domovských zemí představuje bezpečnostní riziko. Pro zpravodajské služby a policie v zemích EU je to bezesporu velký bolehlav.

Vážným problémem se v Evropě stává nábor mezi islámské bojovníky prostřednictvím internetu. Zpravodajské služby již upozorňují na novou taktiku IS, který právě jeho prostřednictvím komunikuje se zradikalizovanými jednotlivci, ale i s malými teroristickými skupinami. Tento tzv. individuální džihád je přitom pro zpravodajské služby zpočátku velmi těžce zachytitelný.Vedle toho nám začíná hrozit i „digitální džihád“, jak počátkem dubna ukázal hackerský útok z tzv. CyberCaliphate na francouzskou televizní stanici TV5 Monde. Radikální islamisté tím prokázali i svoji schopnost útoků na kritickou infrastrukturu, což představuje další hrozbu pro evropské společnosti. Dopady takového útoku by mohly být nesrovnatelně horší než útok na New York a Washington 11. září 2001.

Máme tady ale i další, neméně vážnou dimenzi hrozby spojenou s podporou IS. Nedávno na ni upozornil filozof a biolog Stanislav Komárek. Podle něj je krajně znepokojivé, že řada mladých lidí vyrostlých v Evropě dobrovolně přechází pod prapory brutálního Islámského státu.„Není prostředí okraje západoevropských společností, které na jedné straně štědře rozdávají skromné podpory, na druhé svou touhou po stabilitě téměř vylučují jakékoli šance, nakonec nutně pařeništěm radikalismu nejrůznějšího typu?“ ptá se Komárek.

A do tohoto pařeniště chce Brusel uvést další příchozí podle kvót.

(Právo, 25.5.)