Problém s uprchlíky dominuje v evropské i domácí politice a vyvolává ještě před pár měsíci neočekávané vášně a kontroverze. Zastiňuje to i konflikt na Ukrajině. Není divu, protože vlna uprchlíků může ohrozit jednotu EU. A že je situace vážná, potvrzují i názory, které nedávno zazněly v NATO, že alianční summit ve Walesu minulý rok v září byl o východu a příští summit v červenci 2016 ve Varšavě bude o jihu.

V každém případě je jasné, že Evropa má před sebou mimořádně závažný problém, kterým se bude zabývat minimálně jednu dekádu, možná i víc. Svědčí o tom už pouhý fakt, že od začátku roku proniklo do Schengenu ilegálně 230 tisíc migrantů, což je růst oproti minulému roku o 250 procent.

Zároveň se ukazuje, že čelíme i naprosto bezskrupulóznímu obchodu s lidmi, kdy organizovaný zločin na uprchlících vydělává obrovské peníze. Přitom je i velmi flexibilní: britský deník Times např. uvedl, že část migrantů z Calais se přesunula do Dunkerku, kde si britští (!) převaděči účtují 1500 eur za zajištění přepravy do Británie. Z toho vyplývá, že nekompromisní úder proti kriminálním strukturám může uprchlickou krizi zmírnit.

Hlavním úkolem je posílení ochrany schengenské hranice v Itálii a Řecku, aby se právě zde rozhodovalo o statusu politického nebo ekonomického uprchlíka. V této souvislosti je zajímavé zjištění francouzských orgánů z Calais, že většina zde identifikovaných uprchlíků ze Sýrie, Eritrey, Afghánistánu, Iráku a Mali je relativně vzdělaná. Pro Evropu je to špatná zpráva, „únik mozků“ totiž snižuje šance na efektivitu humanitární a rozvojové pomoci v rizikových státech, která může migrační vlny (snad) alespoň částečně eliminovat. V případě Sýrie, Afghánistánu a Iráku můžeme ale mluvit o pověstném bumerangu, který nám po letech neúspěšných intervencí dolétl do Evropy.

To se dá říci i o Balkánu, který je nejen velkým koridorem pro uprchlíky hlavně z Blízkého východu, střední a jižní Asie, ale i samotným zdrojem migrace. Jen v Německu požádalo o azyl od počátku roku 22 tisíc Albánců, 21 tisíc Kosovanů, 14 tisíc Srbů, 7 tisíc Makedonců, 4 tisíce občanů Bosny a Hercegoviny a 1400 Černohorců. Takže se nelze Němcům divit, že chtějí, aby všechny země Balkánu byly označeny za bezpečné země, což automaticky znamená stopku udělování azylu. V případě členského státu NATO, jakým je Albánie, by to snad mělo být samozřejmostí…

Nelze si přesto nepoložit otázku, zda právě Balkán se svými nedávnými i současnými animozitami není pro Evropu pověstným sudem prachu, který by pomohla odpálit právě uprchlická vlna. Některé hlasy v NATO tak mohou mít pravdu.

(Právo, 20.8.)