Zanedlouho uplyne rok od chvíle, kdy po návratu ze summitu nejsilnějších západních zemí G7 v italské Taormině německá kancléřka Angela Merkelová prohlásila, že doba, kdy se Evropané mohli bezvýhradně spoléhat na ostatní, skončila a že Evropané musí vzít svůj osud do vlastních rukou. Kancléřčina slova mířila na Spojené státy, které pod vedením prezidenta Donalda Trumpa nabraly kurz, který ne zcela odpovídá evropským strategickým zájmům v oblasti globálního vládnutí, ekonomiky a také bezpečnosti.

Dnes se to opět potvrzuje. Americký prezident oznámil odstoupení od mezinárodní jaderné dohody s Íránem a obnovil protiíránské sankce. Navzdory tomu, že ostatní signatáři dohody z roku 2015, tedy Rusko, Čína, Francie, Velká Británie, Německo, Evropská unie a samotný Írán, s tím nesouhlasili. Nedosti na tom. USA obnovují i tvrdé protiíránské sankce.

Rizika amerického rozhodnutí jsou značná. Svědčí o tom vyjádření vysoce postaveného německého diplomata, který řekl řediteli Evropské rady pro zahraniční vztahy Marku Leonardovi, že „íránská jaderná dohoda je poslední bariéra zabraňující přeměně vojenského napětí v termojadernou válku v nejkonfliktnějším regionu světa“. Na Blízkém východě se tak dost možná schyluje k dalšímu dramatu, ze kterého musí mít Evropané těžkou hlavu. Trump podlehl vlivu proizraelské lobby jestřábů v americké politice (i kvůli domácím problémům). Zároveň je v pozadí zoufalá snaha obnovit ztrácející se americký vliv v blízkovýchodním regionu. A Evropané jsou již podruhé v rozmezí patnácti let konfrontováni s politikou, která učinila z USA po Iráku podle Zbigniewa Brzezinského nelegitimního globálního hegemona.

Vypovězení dohody může spustit i nežádoucí scénáře. Třeba posílení tvrdé protiamerické a protizápadní linie v íránské politice vedoucí i k tomu, že Írán obnoví své úsilí o výrobu jaderné bomby.
Nedá se vyloučit ani vypovězení smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Iránci přitom na příkladu Severní Koreje, s jejímž vůdcem se Trump zanedlouho sejde, vidí, že mít jadernou zbraň se dnes politicky vyplácí. Američanům by pak nezbylo nic jiného než spustit, snad s Izraelem, další „preventivní“ válku. Ovšem s nepředvídatelnými dopady na region a globální bezpečnost.

V sázce je tedy hodně a klíčová je otázka, zda může Trumpa nějak Evropa zabrzdit. Francouzský prezident Macron i Merkelová se o to v minulých dnech osobně pokusili, nicméně bezvýsledně. Najít dnes s Američany společnou řeč a snad dojednat nějakou novou dohodu bude mimořádně obtížné, ne-li nemožné. Evropa tak bude muset skutečně převzít svůj osud do vlastních rukou. Navzdory Spojeným státům. Má ale na to? Odpověď neznáme, jen už víme, že Írán napoví, co bude s Evropou dále v globální politice.

(Právo, 11.5.)