Tak nevím, jestli jsem za Martininy dvě zlaté a jednu bronzovou nezaplatil příliš velkou cenu.

Myslím, že manželka má už olympiády plné zuby, i když se o sport zajímá mnohem více než průměrná česká žena. "Pořád jen Sáblíková, Sáblíková! A když nějaká jiná, tak leda Záhrobská. A co já? Všiml sis vůbec za posledních 12 dnů, že je na světě taky nějaká Lubasová?" zeptala se mně ve středu po desáté večer, než odešla do ložnice.

Odpovědi se ale dočkala, až když otázku zopakovala potřetí. S mou automatickou univerzální reakcí: "No jo, já vím, promiň.", se ovšem nespokojila.

"Víš vůbec, co jsem ti říkala?"

"Jasně. Spolehni se. Já to pečivo zejtra cestou z práce koupím." Už trochu vztekle zakroutila hlavou.

Hrubých manželských chyb se dopuštím během "Vancouveru" každodenně. Přestávám se kontrolovat tak, že jsem v úterý večer pochválil fyzioterepeutku českých sdruženářů Petru Sobotkovou. Moc jí to slušelo, jak klukům fandila. "Ta Sobotková je fakticky sympatická holka," ukecnul jsem se.

Žena se na mě podívala zpod svého nového účesu. U kadeřníka byla už před třemi dny, a ještě ani jednou jsem neocenil její slušivý sestřih. A prima barvu na vlasech.

"Nechtěl by ses už taky věnovat trochu rodině. A co kdybys konečně přestal s těma svejma blogama? Když je píšeš v noci, si ráno tak utahanej, že kvůli tobě chodíme po špičkách. A když je píšeš ráno, tak to abysme se tady snad vznášeli!"

"Co mám asi tak dělat, když jsem to slíbil?"

"Stejně to nikdo nečte!."

"Ale čte..."

"Tak čte, ale stejně ti tam v tý diskuzi pořád jenom nadávaj."

Díkybohu je manželka na mateřské dovolené. Do práce - tedy do školy, nechodí. Kdyby chodila, nelze vyloučit následující scénář.

Pedagog - sportovní negramot tuší, že má žena není spokojená. Vloudí se jí do přízně a ona se mu svěří, s jakou sexuální lemrou sdílí během ZOH společnou domácnost. Učitel češtiny - sportovní negramot zvládá samozřejmě bravurně všechny literární žánry. Je to jiný poeta než já se svým rýmem "šloh" - "ZOH" (viz blog z noci z pondělí na úterý). Napíše proto mé ženě báseň. Údernou. Takový Vladimír Majakovskij moderní doby...

Ach,
ty něžná Marcelo...
Na co
vlastně
máš tělo?
Když ten tvůj starej
(a on je vážně starej)
na OH
v TV
pořád čumí.
Nic
jinýho
neumí!
To já bych
to s tebou uměl!
To
by
ten
tvůj
starej
čuměl.

Vážení přátelé,
chtěl bych Vás poprosit o jedno.

Kdo se rozvede kvůli letošní zimní olympiádě, případně bude mít dítě, které bylo počato bez jeho vědomí v období od 12. do 28. února 2010, ať se laskavě ozve na blog www.aktualne.cz přesně za rok - 24. února 2011. Hodíme řeč.

Ale já se asi nerozvedu. Manželka se mnou koukala na mužskou běžeckou štafetu s rukama zabořenými do tváří, když Koukal jel pro bronzovou medaili. Škoda takovou ženu vyměnit.

Dovětek: Pokud jsem v televizi dobře slyšel, tak v českém týmu pořád dělá Květoslav Žalčík. Ten smolař, který v Turíně 2006 jako manažer napsal špatně soupisku naší štafety a poslední úsek musel jet neočekávaně nepřipravený Kožíšek. Vytažený z pelechu v hotelu těsně před startem. Žalčík se stal na pár dní větším nepřítelem národa než zločinci v bílých límečcích - podnikatelé tuneláři. Myslím, že tenhle člověk má z bronzu kvarteta Jakš, Bauer, Magál, Koukal asi největší radost z nás všech. Budiž mu přána.