Nejsem žádným politickým nováčkem, abych si neuměl představit reakce veřejnosti na to, když se ve čtvrtek z médií dověděla, že koalice ČSSD, ANO a Trojkoalice se znovu dohodla na spolupráci ve vedení hlavního města. Koalice, která se na začátku listopadu rozpadla a za kterou se bezvýsledně hledala lepší alternativa více než čtyři měsíce. Koalice, jejíž členové si v určitých fázích vyjednávání i spoluvládnutí nemohli přijít na jméno.
Když jsem se zhruba před týdnem v jednom z rozhovorů pro média vyjádřil kriticky vůči tomu, jaké nemalé finanční a časové náklady nám ve Fakultní nemocnici Motol přináší zákon 106 o svobodném přístupu k informacím, rozpoutala se kolem toho na sociálních sítích vášnivá debata. Pražský zastupitel za Českou pirátskou stranu Adam Zábranský mě nařkl ze lži, protože jsem tvrdil, že musíme vyřizovat desítky žádostí týdně. Stejně jako poslanec Jan Farský (TOP 09) argumentoval tím, že ve výročních zprávách FN Motol z let 2012, 2013 a 2014 jsou uvedeny jen jednotky vyřízených žádostí dle „stošestky“. A hned bylo přece jasné, že Ludvík musí lhát, že nechce být transparentní a že snad dokonce krade! Poslanec Farský mi nezapomněl připomenout i to, jak jsem se nedávno negativně vymezil vůči registru smluv, který brzy začne platit a je takovým jeho politickým dítkem.