Dovoluji si zde zveřejnit předmluvu Adama Votruby, vědeckého pracovníka Národního muzea, ke knize Metafyzická teorie peněz kostarického právníka a ekonoma Alberto Marténa z roku 1951, kterou jsem v lednu dopřeložila. A. Votruba je mimochodem autorem velmi podnětné knihy Paradox úroků (Doplněk, Publikace Národního muzea, 2012). Vřele doporučuji.
Vidím v dálce domek ne nijak veliký, zato energeticky pasivní a vybavený různými ekologickými a pro životní prostředí šetrnými vymoženostmi, možná postavený na pozemku, který kdysi hyzdil a znečišťoval město (brownfield). Vidím spokojenou majitelku s rodinou, spokojenou ekologickou stavební firmu, ale i spokojenou obec. Již není nutné přeplácet na hypotéce od půl milionu i víc a zadlužit se v průměru na 25 let (i více). Znamenalo by to lepší bydlení pro jednu stranu a o něco širší zakázku i pro firmy. Existovala by důstojná alternativa bankovní hypotéce. A nejsou to právě bankovní hypotéky, které drží nad vodou nepřiznaně zprivatizovaný mechanismus (úvěrové) emise peněz soukromými bankami a nutí celé hospodářství k čím dál šílenějšímu "růstu"? Šílenému proto, že k němu konec konců přispívá více prostitut-kuřák nebo takové počítačem řízené nákupy a superrychlé přeprodeje akcií a jiných finančních instrumentů nežli třeba matka s dětmi na rodičovské)?
Švýcarská Vollgeld Initiative, hromadná žaloba na rakouské banky a islandská občanská celostátní kryptoměna. Všechny tři iniciativy mají jedno společné: nespokojenost se současným monetárním systémem. Zatímco u nás se klienti bank spokojují s postupným odbouráváním nesmyslných poplatků jeden po druhém, v cizině - nebo přinejmenším ve 3 evropských státech - jdou frontálně k jádru věci. Pro zajímavost dávám dál.