Jsou země, které poutají pozornost a imaginaci člověka už celá staletí, buďto pro svůj hospodářský význam a velikost nebo významné události, které svého času trhly oponou. Dále jsou země, u nichž oceňujeme především kulturní dědictví v podobě úžasně zachovalých a impozantních památek lidské evoluce. Jsou však také země, které zdánlivě nemají ani jedno, nebo přinejmenším ne ve srovnatelné míře, zato oplývají jiným druhem neviditelného bohatství - šťastnými okolnostmi, které vytvořily ojedinělé prostředí a podmínky k sociálnímu rozvoji. Takovou zemí je Kostarika. Oněmi okolnostmi mám na mysli neopakovatelnou souhru a prolínání následujících faktorů, a to v rozmezí pouhých 100-150 let poté, co země získala nezávislost na španělské kolonii (1821-1971):