Dokud Minář chvilkami plnil náměstí statisíci nespokojených občanů a opozice to vnímala jako vítanou posilu proti Babišovi, byl vynášen do nebes. Sotvaže se ale rozhodl – když seznal, že sázet na spojení dosavadní opozice, nikam (dle jeho názoru) ne(po)vede – využít svého občanského práva jednat politicky bez prostředníků, u kterých pro změnu on nenachází, co hledá, najednou nedělá dobře, dokonce snad zklamal, zradil. Osobně bych mu vytkla něco docela jiného...