Dokud Minář chvilkami plnil náměstí statisíci nespokojených občanů a opozice to vnímala jako vítanou posilu proti Babišovi, byl vynášen do nebes. Sotvaže se ale rozhodl – když seznal, že sázet na spojení dosavadní opozice, nikam (dle jeho názoru) ne(po)vede – využít svého občanského práva jednat politicky bez prostředníků, u kterých pro změnu on nenachází, co hledá, najednou nedělá dobře, dokonce snad zklamal, zradil. Osobně bych mu vytkla něco docela jiného...

Vzít hlasy Babišovi, přilákat nevoliče, nastavit přešlapující opozici zrcadlo – to dává smysl
Neřeším pro tuto chvíli, jestli je představa Mináře a spol. realistická. Ani mne netrápí, jestli je tento krok ve skutečnosti doplněk (!) „podnikatelské výzvy ke spojení opozičních stran“. Netrápí mne, tak jako opozici balancující poblíž hranice 10 %, jestli zároveň ubere voličské hlasy stávajícím nebabišovským stranám, protože pokud ano, tak si za to budou moci především samy. Minářův (jistěže není dávno sám) krok může přispět k poražení suveréna na české politické scéně. Taktika může vyjít, za jistých podmínek.

Marketing versus autenticita: pozor na to
Marketing a propagaci Minář ovládá. Je v politice nováčkem, ale jako jeden z mála už ovládá například práci s čtecím zařízením před kamerou. Byť tohle novum podle mne politice nijak nechybí. Je to jen další úkrok od autentického projevu, i když může dočasně vyhrávat volby. Na slovní spojení typu „je třeba udělat dojem kompetence“ (tedy ne „ukázat kompetentnost“ a „být kompetentní“?) a mít „produkt“, se jistě také dá časem větší pozor. Pokud tedy nejde jen o projekt na jedno použití: vystřídat Babiše. I tak říkám, i toto by bylo legitimní. Jako voličku by mne to ovšem nezaujalo.
Je fajn, že chce vnést do politiky také něco nového, něco, co zatím nedokáže žádná strana (cituji volně): jeho strana/hnutí nesmí záviset na jednom vůdci a opírat se o spíše malé a drobné dárce. Čekám s napětím, co nabídne konkrétně. Tedy větší participace?, využití kolektivní inteligence? radikální zlepšení interních procesů strany a rozloučení se se samozvanými strážci bran, kteří udusí každou iniciativu zdola?, systematičtější práce s daty/informacemi/databázemi/programy?, hledání talentů?, práce s talenty?, práce na rozvíjení osobností?
Ale to, že v této fázi slyšíme vágní formulace, mu nezazlívejme, všechno má svůj čas.

Co nového vnést do politické debaty a fungování stran
Myslím, že spíš než dvě výše Minářem zatím v krátkosti jmenované novoty jsou důležitější tyto body, které postrádám u všech stran:
1) hluboká reforma vnitřního fungování stran (způsobu, jakým strany vedou dialog s občany, za který nepovažuji marketingovou smršť jednosměrných sdělení a až teatrální performance a estrády s malou informační hodnotou); inovování způsobu, jak mohou občané sledovat podstatné informace o chování systému, stran, plnění priorit a programů na jednom místě a bez bariér (vizuální deliberace),

2) zlepšení přípravy programu (komukoli dálkovým přístupem volně dostupný transparentní harmonogram prací, pravidla vypořádání námětů, analýzy a podklady, zodpovědné osoby s kontakty)

3) a v neposlední řadě program, který opravdu reaguje na palčivé potřeby voličů a odráží mimo jiné časosběrnou syntézu již dříve navrženého, promýšleného, analyzovaného a realizovaného (včetně námětů z jakéhokoli důvodu odsunutých stranou) – tedy otevřená institucionální paměť.

4) A třešničkou na dortu by bylo, kdyby v duchu multisatisfaktorového přístupu každé dobré (dlouhodobé) řešení připravilo vhodnou půdu a prostředí pro další dobré řešení – důraz na synergický či multiplikační efekt jednotlivých opatření – chytrá databáze, která by byla integrována s otevřeným státním rozpočtem a zákonodárstvím.


Demokratické střídání na čele pelotonu, nikoli houpačka sem a tam, povyšování se nad druhé nebo štítění se jiného názoru
Úkol pro nové a stávající strany tedy spíše zní: Jak slyšet v kritice a nesouhlasném názoru osvěžující pohled na věc, který pomáhá vychytat co možná nejvíce much v návrzích, čili jinak, jak zainteresovat více lidí. Spíš než hraním si na něco (unavují mne hrané scénky politiků) zkusit zapracovat cennou zkušenost z improvizace, totiž že tvůrčí invenci kolektivu posiluje přitakání, ne negace. Pincip „ano a...“. Nejde o rychlost pelotonu, snad si rozumíme, ale o to, vyšlápnout všechny kopce a nepřizabít se pak při jízdě dolů, o předvídatelný společný směr celku bez ohledu na to, kdo je právě v čele. Jde o to, kam zaměřit nejčerstvější tvůrčí síly. Nejde o to, KDO dojede první do cíle, ale že tam společně a ve zdraví dorazíme všichni. Tedy v demokratickém „závodu“ myšlenek.

Zde nástin vizuální deliberace na příkladu senátní kampaně, jejímž smyslem je již během kampaně vynakládat peníze k řešení reálných problémů a sdílení veřejného statku "institucionální paměti":

- počet získaných hlasů:
- počet nevoličů: v % (základ pokory)
- rozpočet kampaně:
- cena 1 hlasu:
- osobnostní diferenciál: kolik procent nad/pod cenou úspěšného kandidáta s nejlevnější kampaní
- kampaňové peníze na produktivní účely již během kampaně (posilování demokracie; zlepšování programových, dialogických nástrojů a nástrojů skládání účtů apod.): v % všech výdajů. Je až trapné, že když chce jistá strana sdělit voličům, že její kandidáti do Senátu mají šanci na zvolení, má dojem, že kvůli tomu musí místopředsedkyně strany vjíždět na kole do kanceláře a předseda strany a další osoby mrhat drahocenný čas natáčením prchavého spotu; občas si říkám, zda jsou někteří aktéři ještě politická strana, nebo spíš divadelní kompanie, hraných scének a špatných hereckých výstupů totiž přibývá a ve mně to chtě nechtě budí dojem: „na něco si hrajeme“ nebo „politika nás vlastně nebaví, tak si musíme aspoň takhle hrát“. Můžeme pak brát politiky vážně? Když mají pocit, že na nás musí mluvit přes tyto bavicí filtry?)
- konkrétní zlepšení nástrojů demokracie a skládání účtů: prolink na ukázky
- zapojení občanů do zevrubné zpětné vazby, tvorby programu a hledání řešení (věkové skupiny -18/ 19-28/ 29-38 /39- 48/ 49-58/ 59-68/ 79-(: počet + barevné odlišení (malé zapojení slabý odstín <> velké zapojení sytá barva)
- prolink na chytrou databázi námětů a stav konkrétního plnění (včetně předpokládaných nákladů a legislativní náročnosti):


Omlouvám se, vizuální a grafická představivost není moje silná stránka.

Smyslem by bylo snižovat laťku finanční a zvyšovat laťku programovou. Jaký úspěšný kandidát v minulosti vydal na svou kampaň zdaleka nejméně? Čím to, že si mohl(a) dovolit ten luxus? Odpovědí pravděpodobně bude, že to je osobnost známá dlouhodobě svými postoji a plody práce. Každý neznámý kandidát vrhající do své kampaně kolem 2 milionů z vlastního by nám měl být tak trochu směšný a podezřelý svou marnotratností či okatým přesvědčením, že peníze jsou tou správnou mírou dobrého politika.

Chvála občanství
Minářův pokus je chvályhodný a trefuje do černého. Soutěž myšlenek a přístupů tvoří dřeň demokratického řádo-chaosu.
Během roku se dá vytvořit platforma, která nabídne jiný politický provoz a zkušenost. Držme palce každému vnitřně poctivému pokusu.