Politika jako těžké killer sudoku s nebanální nápovědou?

Politické strany či aspirující uskupení nám střídavě oznamují, jak budou řídit stát: tu jako firmu, tu jako (inu...) stát, jindy jako expertní tým... anebo raději k danému tématu mlčí. Nikdo ovšem neříká, jak se řídí taková politická strana, která je tím prvotním hybným organismem zapojeným do řízení státu. Přeskakují se tu důležité stupně. Politici kvapně přesvědčují veřejnost o tom, že údajně mají skvělé řešení (k tomu ještě skvělejší odborníky na slovo, ba celé věty vzaté) a jak věci budou nádherně jiné, funkční (aby nakonec za týden, za měsíc, nejpozději za rok byly stejně jinak, když se zjistí všechny ty nedomyšlenosti apod.). Zpravidla totiž není jasné, jak k dané variantě řešení vůbec dospěli (vlastně nevíme, jak moc systematicky a důkladně strany postupují při přípravě a realizaci každého programového bodu), a jestli to náhodou není jen momentální příhodný marketingový a PR nápad (který leckdy nemile překvapí i samotné členy strany). Politické strany obávám se jsou takové černé programové skříňky. Na papíře obecná vize (bez postupu) nastíněná víceméně již zakladateli, a konkrétní programové kroky spolu tvoří hlavně sobě blízcí: kámoši, spřátelení odborníci a spříznění lobisti (ti, co spolu mluvili nejspíše i předtím). Někteří jednotlivci mezi odborníky strategicky pod rouškou anonymity přispívají pro jistotu hned různým stranám a myšlenkovým trustům, to je výhodné, jen nevíme kteří. Někdy tušíme. Ale co zbylí odborníci, poučení laici nebo občané (alias pokusní králíci), kteří bohužel nemají ty správné vazby, nečekají je otevřené dveře a volná okénka v naplněném kalendáři naplno zaměstnaných politiků, těchto profesionálů čím dál profesionálnějších (jen nevíme na základě jakých kritérií)....?

Více »