Existuje možnost, jak systematičtěji řešit absurdní situaci, ve které se v dnešní době
ocitl stát: je zároveň dlužníkem soukromých bank a zároveň má být instancí jejich případné
poslední záchrany, protože se je bojí (ty příliš velké) nechat zkrachovat.

* * *

Jedním z možných kroků, jak předejít tomu, že si stát bude na svůj chod a případné investice
nevýhodně půjčovat od soukromých bank, a tím do budoucna zatěžovat a zadlužovat své občany,
je navrhovaná finanční ústava, která se snaží prosadit myšlenku zodpovědného hospodaření se
státním majetkem a rozpočtem. To je jistě určitý bič na politiky, kteří se snaží buď tu i onde
jednoduše zalíbit voličům (pro příští volební období), dát vydělat kamarádům-připopodnikatelům, anebo se bohužel neumějí včas dopočítat všech důsledků jimi schvalovaných státních "investic", programů nebo výdajů apod.

Existuje ale jiná možnost, jak systematičtěji řešit absurdní situaci, ve které se v dnešní době
ocitl stát: je zároveň dlužníkem soukromých bank a zároveň má být instancí jejich případné
poslední záchrany. Tedy to řešení - jak ho navrhuje např. londýnská organizace Positive Money a ekonomové J. Huber J. Robertson - by bylo odejmout soukromým bankám možnost vytvářet "ex nihilo" nové peníze jako dluh a toto právo zakotvit v zákonu o ČNB jako výsostné právo právě jen této centrální banky. Napříště by všechny nové peníze dle nezávislého uvážení vydávala POUZE ČNB a tyto peníze by přednostně putovaly do ekonomie přes státní rozpočet, případně v nějakém poměru by je rozpůjčovala soukromým bankám. Tím by se dal získat obrovský nový příjem do státního rozpočtu a podstatně rychleji splatit státní dluh. (Asi lepší řešení, než je nově předeslaný Zemanův prezidentský fond na uhrazení státního dluhu.) Zkrátka není důvod, proč by mělo několik málo soukromých entit mít pravomoc vládnout takovýmto oligopolem, nad nímž v zásadě ani ČNB nemá žádnou přílišnou moc a kontrolu.

Zajímavá je pro mne v této souvislosti interpretace J. Macháčka vyjádření Adaira Turnera,
předsedy FSA (Financial Services Authority), což je britský finanční regulátor, který se veřejně
již dříve nechal slyšet, že hlavní příčinou krize je podle něj možnost soukromých bank vydávat
nové peníze, což se zcela vymklo celé společnosti z kloubů. Macháček se s despektem pozastavuje nad jeho podivným nápadem "kvantitativního uvolňování peněz pro lid", ať už pomocí daňových úlev nebo státních útrat. Když ale na svém blogu píše, že "centrální banky přitom již dávno tisknou peníze, rozdávají je však bankám, které na nich sedí a financují také držitele státních dluhopisů", nezmiňuje (možná neví), že takto vzniká jen mizivé procentíčko všech nových peněz. A už vůbec neříká, že v jádru myšlenky A. Turnera je hlavně odejmutí možnosti bankám vydávat své soukromé peníze.

Závěrem už jen souhrn 4 klíčových návrhů organizace Positive Money k proměně monetární infrastruktury:
1) nové peníze vznikají jen v centrální bance
2) je přísně odděleno investiční bankovnictví od střadatelských účtů (banka nemá právo nakládat libovolně s vklady!)
3) stát díky ražebnému nemusí vybírat DPH (snížení cen, úleva)
4) zvýšení dolního prahu, od kdy se teprve začínají vybírat daně z příjmu -

Dobrá zpráva je, jak píše Lenka Zlámalová v LN, že se Německo a Anglie odhodlalo ke kroku č. 2 (což je zjevně úlitba nejméně bolestivá). Teď ještě aby se rozvinula skutečná a pestrá debata o nutnosti monetární gramotnosti, o podobě monetární reformy apod.

Doporučuji další četbu:
http://www.advojka.cz/archiv/2013/3/slepa-skvrna-systemu
Votruba, Adam: Paradox úroku, vyd. Doplněk, Brno
Pro ty, kdo čtou ve francouzštině, zajímavá antropologicko-filozoficko-ekonomická debata o penězích
Noubel, Jean-François, Intelligence Collective: la révolution invisible, 2004