Aspoň poznámku na okraj k smrti I. B. si zaslouží trudná statistika vypovídající o náročné profesi mašinfírů. Až do rozhovoru se svým nepomuckým známým, který donedávna s láskou šíboval po kolejích mezi německými, polskými a slovenskými hranicemi, jsem netušila, že vlastně každý ze strojvedoucích už má za sebou nějaký „smrťák“, neúmyslné zabití člověka, kterému byli vynuceným posledním svědkem. Můj známý se za svůj profesní život, s dvanáctihodinovými i delšími šichtami, takto „rozloučil“ se třemi cestujícími na věčnost. Vloni prodělal infarkt a z dráhy odešel do předčasného důchodu. Viděl víc obětí (soukromých) bitev, než dost možná kterýkoli z 26 generálů české armády, který každý velí méně než tisícovce vojáků. Ivan Jirous alias Magor sice kdysi napsal krátkou aforistickou báseň o tom, že „každý svého štěstí strůjce, vlakvedoucí i strojvůdce“, ale výše popsané případy dokládají (za mnohé), že tomu tak není vždy.

Ve světě mnohdy až cynicky tržním a voyersky-spotřebním, zato plném lidských „emocí“ a „zájmu“, je to nakonec chladná technika a stroje a jejich předvídatelný jízdní řád, co nabídne zoufalému člověku otřesnou únikovou cestu.

Být Stranou Zelených, nebyla bych tak blahosklonná k tomu, že její spolupracovník a někdejší kandidát J. Bárta vlastní bulvár Extra.cz. Je možné se jen spokojit s tím, že tento pán umí oddělit byznys od vlastního přesvědčení, že rasismus je špatný? Já nic, já bulvár?

To kvůli nám, čtenářům či hltačům, prý bulvár nezná hranic, to my vyžadujeme takové čtivo. Na to je dnes jen jedna rozumná odpověď od těch, kterým záleží nejen na vlastní integritě, na dětech, ale i na budoucnosti solidního tisku a médií – přestat bulvár kupovat, psát, jakkoli vytěžovat. Nakonec lehkomyslnost a neprogramovost hojně prosakuje už i do politiky: vezměme si jen poslední sérii šaškoidních kampaní TOP09: od pirátské lodi, přes pankáče, Bonda až k parodickému hájení českých buřtíků... Strany se snaží za čím dál vyšší cenu čím dál zoufaleji upoutat těkavou a nestálou pozornost pomalu a jistě bulvarizovaných voličů. Na takovou pouťově zábavnou politiku nikdo přímo nezhyne, ale nemocných nakonec bude hodně. Stokrát hloupé nic umoří republiku.

„Jen dva typy informací mají hodnotu“, říká přitom poslankyně TOP09 Anna Putnová, „ty, kterých je málo, a ty, které jsou upřímné“.