22 amerických veteránů si denně vezme život. Tak tíživé jsou hrůzy války, které vede Západ pod taktovkou Spojených států ve světě. Svědomí je velmi křehké zrcadlo lidské duše.

Na úvod jen holé statistiky:
- 2 974 nevinných obětí v New Yorku (2001)
Od začátku „vyhlášení“ „války“ proti terorismu v reakci na otřesný zářijový útok:
- přes 6000 padlých amerických vojáků
- násobky tohoto čísla – zmrzačení američtí vojáci
- přes 1000 vojáků si už vzalo život a každý den dalších 22 veteránů spáchá sebevraždu (20 % všech sebevražd v zemi)
21% všech nahlášených případů domácího násilí (včetně vražd) se v USA dopouštějí navrátivší se vojáci. (A jsou i dny, kdy v USA v rodinách navrátilců zemře víc osob než vojáků na frontě.) Téměř 80% všech vojáků se dopustí jednou za rok mimořádně agresivního chování (škrcení, bodnutí, střelba do vzduchu...)
- přes milion mrtvých ve „válečných“ oblastech – většina nevinných civilních obětí – na Středním Východě, v Asii a v Africe.
několik zcela rozvrácených zemí, jejíž obyvatelé nemají na desítky let vidinu v podstatě jakékoli budoucnosti, natož normálního života.
- posílení migrační vlny (ale samozřejmě války nejsou jediným důvodem)
- tisíce a více (?) nových rekrutů do teroristických řad právě pod vlivem těchto okolností (a to i z řad občanů Západu).
- přinejmenším jedna od začátku vědomě vylhaná, a tedy nespravedlivá válka (Irák)


Vraťme se však na úplný začátek. Hluboko v propadlišti dějin se dlouho zdály zasuty hlasy jednotlivců, kteří na podzim roku 2001 volali po zachování rozvahy a především po důkladném policejním (!) vyšetření útoků (útok proti Afghánistánu následoval necelý měsíc po útocích na Dvojčata). A právě uprostřed nynější prezidentské kampaně ve Státech se vede jiná menší, ale rovněž velmi podstatná kampaň: senátor Chuck Schumer, spolu s deseti dalšími republikány a deseti demokraty, usiluje v Kongresu o odtajnění 28 stran ze Zprávy vyšetřovací komise o 11. září 2001, které se údajně týkají vazeb či možných vazeb teroristů na vysoké činitele Saudské Arábie, silných zastánců a sponzorů wahhábismu, sunnitské fundamentální formy islámu, asi nejradikálnější odnože islámu vůbec.



Samy o sobě výše uvedené statistiky a poznámka o neúplných informacích, na nichž byla postavena blesková protireakce USA, vypovídají o zcela vyšinutém počínání a snad i mentálním stavu Západu. Ale tím soupis nekončí. Jak si ospravedlnit existenci Guantánama, vězení mimo území USA, tedy mimo demokratickou soudní jurisdikci země, ještě dnes, když zpětně víme, že asi 80 % věžnů, kteří strávili v tomto vězení v právním vzduchoprázdnu až deset let, bylo nakonec bez obvinění propuštěno na svobodu. Jak si obhájit používání mučení (waterboarding, nucená výživa...) při výsleších zajatců a paušální vyplácení finanční odměny za informace a udání o „teroristech“ (jaká může být asi věrohodnost získaných informací?) Ale vrcholem všeho a největším arcizločinem Západu je nový program „dronování“ – na dálku (přes vzdálenost tisíce kilometrů) řízeného zabíjení lidí označených za „budoucí možné podezřelé z terorismu“ v jakémsi tajném vládním seznamu. V dokumentu Citizenfour o Snowdenovi, který odvysílala v březnu také Česká televize, se uvádí, že tento seznam čítá až milion dvě stě tisíc jmen. Jde o velmi problematickou praxi – trvající už přes deset let – hned z několika důvodů. A každý jeden by měl myslím skutečnými demokraty hluboce otřást.

Důvodům se podrobně věnuje americká filosofka Laurie Calhoun ve své knize We Kill Because We Can ( 2015). Za prvé, zařazením nic netušících osob, jež nic konkrétního nespáchaly, na seznam „podezřelých“ je jim znemožněn náležitý právní proces, tedy vzato právo obhajoby, možnost očistit své jméno. Označením těchto osob jako „bojovníků bez zákonného statusu“ (unlawful combatants) se obchází Ženevská konvence (i válka a její vyhlášení má svá přísná pravidla, např. ohledně zacházení se zajatci, definování toho, kdo je voják a kdo je civilista) a jedná se o zjevné pohrdání pracně budovaným mezinárodním právem. Dronového programu využila už údajně například Velká Británie (z rozhodnutí Camerona), když nechala zabít nejmenovaného vlastního občana v zahraničí. Přitom legislativa mluví jasně, atentát je trestný čin. Nikdo nemá právo bez řádného soudního procesu vykonat trest – nemluvě o trestu nevratném – nějakého občana. Natož politik, a zejména v demokratické zemi! Atentát je přece to, co naopak provádí teroristé. Za druhé, hrubě překrucujeme a měníme, a tím obecně devalvujeme významy důležitých slov (válka, zajatec, voják). Podle mezinárodního práve není válka všude tam, kde se střílí a zabíjí. Za třetí, úspěšnost likvidační operace jedné osoby z tajného seznamu je asi 1:10 (nevládní a nezávislé zdroje hovoří o mnohem menší úspěšnosti). Čili zemře i deset nevinných, než se podaří zabít „správného“. Těmto mrtvým ale rovněž bereme jejich důstojnost, neboť prostým jejich označením automaticky za „bojovníky“ (combatants) – protože se pohybovali v době útoku v blízkosti „podezřelého, který by mohl někdy v budoucnou něco spáchat“, už dál nemusí nikdo zatěžovat své svědomí, kdo že to vlastně zemřel. Za čtvrté, traumata, která vyvoláváme v celých generacích dětí, které vyrůstají za zvuku dronů a nikdy netuší, jestli náhodou nepadnou za oběť dané operace, plodí nejen nezměrné psychické škody, ale také tolik nenávisti, že se až člověku svírá bezradností srdce: jak takovému člověku ukázat laskavější tvář Západu a či západní demokracie? Protože poslem, zosobněním a symbolem naší demokracie, kterou jsme se jali s horlivostí náboženských fanatiků „vyvážet“ do světa, je posledních několik let především DRON a jiné zbraně.


Nevím, jak vy, ale já jsem otřesená. NAŠE VLÁDY SE SAMY CHOVAJÍ JAKO TERORISTÉ! Pohrdají právem, pohrdají demokracií jako takovou – a zejména pohrdají lidským životem.


V těchto souvislostech jsem proto hluboce rozhořčená nad tím, po jakém výrazu se opovážil sáhnout jistý představitel české katolické církve, když chtěl vyjádřit svůj nesouhlasný názor s potratem. Muž, který nevidí zlo tam, kde se flagrantně děje, a k ničemu z výše jmenovaného se nevyjadřuje a podobnými záležitostmi své svědomí nesužuje; muž, o něhož bude dobře postaráno do jeho posledních dnů a který trny, starosti, odvrácenou stránku a stíny skutečného života zná asi tak, jako je zná muzejní exponát; člen „věčné“ instituce, jejíž historii i současnost (!) právě pro její „věčnost“ nelze nikdy vyjmout z kontextu věcí a úplně vymazat z povědomí, v jejíchž útrobách najdeme nesmazatelné skvrny strašlivých zločinů: honů na čarodějnice (za oběť tohoto šílenství padly miliony žen), křižáckých výprav (miliony mrtvých „bezvěrců“, kteří nesdíleli naši správnou víru), miliony zprzněných dětí jejími sexuálně frustrovanými kněžími, smrt mnohých velikánů z řad vzdělanců, kteří se svými poznatky vzdálili od učení náboženského, ale také schopnou oportunisticky kolaborovat s mnoha diktátorskými režimy (Argentina, Chile...).


Aby nebylo mýlky: pan Duka má naprosté právo slušně vyjmenovat všechny důvody, které ho vedou k osobnímu závěru, že zmařit jakýkoli lidský život (včetně sotva narozeného), je nelidské, nesprávné, nemorální apod. Rozuměla bych jeho postoji, kdyby koherentně a konzistentně hájil lidský život všude tam, kde se s ním nakládá jako s cárem špinavého hadru. Ale podsouvat jakoukoli spojitost potratu s něčím horším, než je terorismus, je daleko za hranou slušné a věcné debaty, která nám dnes tak chybí. Je to názor šířící nenávist a neúctu k teď a tady žitému životu právě těch žen, které se musejí rozhodovat v drtivé většině případů velmi těžce – mezi životem svým, nebo životem dítěte. Ženy, které se přese všechno rozhodly proti potratu, si zaslouží naši úctu. Ale právě tak si naše pochopení zaslouží i ženy, které se pro potrat rozhodly.


Ženy, jejichž život by byl těhotenstvím či porodem ohrožen, a proto se rozhodnou pro přerušení těhotenství, dělají podle něho cosi horšího než teroristé?
Ženy, které byly znásilněny, a proto se (asi většina) rozhodnou pro přerušení těhotenství, dělají podle něho opravdu cosi horšího než teroristé?
Ženy, které nechal na holičkách partner, a proto se některé rozhodnou pro přerušení těhotenství, dělají něco horšího než teroristé?
Ženy, kterým selhala antikoncepce a které se necítí psychicky připravené na rodičovství, a tedy se rozhodnou pro přerušení těhotenství, respektive se jen rozhodnou své mateřství odložit a dělají to i s nejistým rizikem, že tento zásah může ovlivnit jejich schopnost v budoucnu otěhotnět, dělají podle něho cosi horšího než teroristé?
Ženy, které by i dítě donosily, aby ho po porodu daly do ústavní péče, ale už by neunesly stigmatizaci tohoto svého činu, spojenou i se subjektivně pochopitelným „hněvem“ vyrůstajícího dítěte, které se bude celoživotně cítit rodiči opuštěno a odmítnuto, a proto se rozhodnou své těhotenství přese všechno raději přerušit....


Ženy, které volí potrat, nezabíjejí prostě jen proto, že mohou (potraty se děly brutálními a nehygienickými způsoby i předtím), ale hlavně proto, že všechny ostatní varianty jsou zřejmě podstatně horší. Totéž se nedá říct o „protiterostistické politice“ Západu.


Hanba Vám, pane Duko.
Zdalipak si troufnete zopakovat svůj názor do očí skutečného teroristy.
Zdalipak si troufnete stejnými slovy a srovnáním zopakovat svůj názor přímo do očí kterékoli z těch žen.
Myslím, že by Vám vlastní svědomí v tu chvíli napovědělo, jak mizerně jste v tomto případě vážil svá slova.