Uvidíme, jak si v letošních volbách do sněmovny poradí volič-chytrá horákyně s rozdanými, pomíchávanými a ztrácenými kartami na politické scéně (připomínám můj komentář k výsledkům minulých voleb „Český volič je chytrá horákyně!“).

Ještě minulý týden byly nejnapínavější otázky voleb tři, ale po úleku a rozpadu koalice STANu a lidovců už zbývají jen dvě:
1) Získá ANO od svých voličů dostatečně silný mandát k samostatnému vládnutí, nebo se přece jen bude muset ucházet o koaliční přízeň jiných stran?
2) Podaří se Pirátům překročit pětiprocentní práh a dostat do sněmovny?

Vývoj v případě přesvědčivého vítězství asi není třeba rozebírat, ale osobně v ně příliš nevěřím. Jde mi o variantu druhou – ANO vyhraje, to jim sotva někdo vezme, ale nebude moci vládnout samo. A tady se odkrývá dosud nevyzkoušený manévrovací prostor. Skutečná menšinová vláda. Což takhle kdyby se všechny zbylé malé strany spojily do pozorné, náročné (a konstruktivní tam, kde je shoda) opozice a nepodlehly pokušení být ve vládě? V české politické aréně by tak mohla být vykřesána nová kvalita veřejné debaty. Zpomalil by se kvalt rozhodování a přijímání zákonů. To by bylo jen ku prospěchu. Novým zákonům by musela nutně předcházet pečlivější, věcná a důkladnější debata. Jen dobře. Prošly by především zákony, na kterých by byla skutečná shoda. Možná tedy kvalitněji připravené? Naděje by tu svítala... A situace by se stala dočasně přehlednou. Neříkám, že to je výhoda o sobě, ale byl by to první skutečný test Babišovy strany. Marketingový král české politiky by se ocitl zcela nahý.
Pan Bělobrádek snad bude souhlasit, že i takováto „druhá“ opoziční síla by mohla zformovat sdostatek pevné beranidlo proti možným, tolik obávaným nedemokratickým praktikám a excesům.
Počet poslaneckých mandátů České pirátské strany je samozřejmě nevyzpytatelný. Ale předpokládám, že voliči Piráty do sněmovny „pustí“. Piráti jako první předem avizují poměrně jasně, že skončí v opozici, protože jejich podmínky pro to, aby souhlasili s vytvořením případné vládní koalice s vítězem (20 priorit), jsou v podstatě nesplnitelné (rozuměj přísné). Navíc potenciální koalici by tak jako tak muselo schválit celostátní fórum (zjednodušeně většina členů), což je vysoce nepravděpodobné.
Co jsem to chtěla říct? Že v prvé řadě věřím českým voličům. A politici, kteří se tak ostře vymezují proti budoucí vítězné straně, si možná pro jednou uvědomí, že nemohou věčně hazardovat s předvolebními sliby a pózami, respektive důvěrou voličů. Menšinová vláda se mi zdá jako nejlepší možné rozuzlení nadcházející neútěšné situace.