Potřebujeme skutečně nezávislou centrální banku a centrální bankéře. Nezávislou v měnověpolitickém rozhodování jak na státu, tak na soukromém sektoru, ale dokonce i na zahraničních tělesích. Potřebujeme nově vymezit hrací pole a nástroje ČNB. Chystaná novelizace zákona o ČNB dává příležitost k hlubší debatě. Zde jsou v kostce náměty.

1) Nakročit k měnovému kodexu: pojmenovat v zákoně o ČNB všechny používané formy peněz a popsat penězotvorbu

Do budoucna je třeba konsolidovat (a současně novelizovat) všechny zákony týkající se peněz (peněžního účtování a vykazování, finančnictví a bankovnictví a záchranných opatření aj.) do jediného měnového zákona po vzoru občanského zákoníku.

Jako první krok k tomuto je nutno v zákoně o ČNB vyjmenovat a definovat všechny typy užívaných peněz, skoropeněz a subtitutů apod. fungujících plnohodnotně jako zákonné platidlo, na něž se pak odkazují další zákony.

Už v zákoně o ČNB musí být jasně popsán – transparentně, věrně a (i pro laika) srozumitelně – aktuální způsob penězotvorby a jednotliví aktéři. Musí být tedy definována např. likvidita („peníze“ v mezibankovními styku, které se tu započítávají do celkové peněžní zásoby, tu nezapočítávají), „peníze na viděnou“ (bezhotovostní vklady u soukromých bank) a účetní jednotky vznikající úvěrovou emisí v komerční bance nebo obdobnou emisí v centrální bance.

Chceme-li umět efektivně pomoci třeba i v krizi, musíme nejprve rozumět hlavním hybatelům systému a rozumět, jakými návrhy vlastně komu reálně pomáháme.

2) Striktně vymezit repertoár měnověpolitických opatření a nástrojů, které má ČNB k dispozici

Je nutno jednoznačně ohraničit práva této instituce provádět „měnové inovace“ a vůbec jakkoli o své vůli kreativně měnit způsoby uvádění nových p-e-n-ě-z do oběhu. Je nepřijatelné, že někteří (současní, bývalí) pracovníci této instituce už vážně uvažují o tom, že bez vědomí a posvěcení státu a parlamentu zavedou novou formu měny (digitální peníze), aby mohli provést další nestandardní měnové opatření v podobě helicopter money, které, jak předvídají, bude muset nahradit opakovaně neefektivní kvantitativní uvolňování, které však bylo samo o sobě dost kontroverzní, nestandardní a netransparentní (Hampl, Mojmír, Havránek, Tomáš, Central Bank Capital as an Instrument of Monetary Policy).

Nově by instituce podle svého vlastního a nezávislého uvážení vybírala celkem z 9 způsobů, jak pustit nové p-e-n-í-z-e do oběhu (vždy kombinací alespoň 3 různých způsobů při každé jednotlivé emisní aktivitě):

Za prvé, nově emitovaný objem peněz by mohla za úrok poskytnout soukromým bankám pouze na úzce vymezené a přísně kontrolované produktivní účely – na produktivní úvěry. (Úvěry produktivní dnes tvoří podle propočtů Positive Money v Británii jen asi 8 % celkového objemu bankovních úvěrů; jiné země se v tomto ohledu nebudou nijak výrazně lišit). Nikoli tedy na kurzové operace (a manipulací se směnným kurzem), odkupování aktiv soukromých firem (zachraňování vyvolených firem) nebo přímý či nepřímý nákup státních dluhopisů.

Za druhé, může vydávat nové peníze na zajištění svého běžného institucionálního provozu.

Za třetí, bezúročně by mohly nově emitované peníze, opět na základě zcela nezávislého rozhodnutí centrální banky, plynout do hospodářství pěti různými způsoby i přes státní rozpočet, resp. poskytnutím prostředků pouze účelově na:

a. strategické veřejné investice do infrastruktury (existuje-li důvěryhodný dlouhodobý strategický plán),

b. kompenzaci výpadku příjmů v důsledku daňových úlev,

c. přímou distribucí mezi všechny občany (nárazově vyplácený nepodmíněný příjem),

d. splácení státního dluhu, (body a až d a produktivní úvěry jsou víceméně převzaty od britské asociace Positive Money)

e. do jednoúčelového fondu odměn na vyplácení doživotního symbolického „děkovného“ (přilepšovacího příjmu) těm jedincům (z řad vědců, vynálezců, odborníků, zlepšovatelů aj.), kteří pomohou trvale vyřešit jeden z 20 až 100 vydefinovaných nejpalčivějších celospolečenských problémů země (podle přísných a předem formulovaných kritérií úspěchu či výrazného zmenšení problému)

f. na technologický transfer akademického a výzkumného sektoru apod. (s potenciální vysokou přidanou hodnotou)

Za čtvrté, ČNB by mohla ve vážné krizové situaci spustit doplňkovou měnu s časovaným vypínačem platnosti a snižující se hodnotou (čili tato měna by nesloužila ke spoření), vypuštěnou do oběhu formou jednorázového (či opakovaného) univerzálního nepodmíněného příjmu všem občanům.

3) Změny v účetnictví centrální banky a bank
- Oddělit provozní účetnictví instituce od měnového účetnictví (penězotvorby)

- Úrok z penězotvorby pro soukromý sektor bude automaticky příjmem státního rozpočtu (zbylé formy jsou bezúročné).

- Dnešní odpisy nedobytných úvěrů, které provádějí soukromé banky (a snižují si tím daňový základ) bude doplněn o další účetní krok. Všechny odpisy se budou kumulativně zaznamenávat do kolonky kapitálu (pohledávek) České centrální banky. Při dosažení určitého zákonem stanoveného procenta odpisů se pak daná banka v potížích automaticky stane dočasně spravovaným majetkem České centrální banky, která ji může nezávisle (bez zásahu státu) restrukturalizovat a následně privatizovat. Veškeré příjmy z takové privatizace se automaticky stávají příjmem státního rozpočtu. Toto by přispělo k zjednodušení sanačního procesu v krizových situacích.

4) Desetiletý zákaz působení radních v soukromém finančním a bankovním sektoru po uplynutí mandátu
Pro radní desetiletý zákaz působení v soukromém bankovním a finančním sektoru po skončení jejich angažmá v ČNB, aby se tak oslabil zcela reálný střet zájmů, totiž riziko jejich podbízení se budoucím zaměstnavatelům.


5) Posílit obecně osvětovou, nominační, kontrolní a zákonodárnou roli parlamentu a senátu

- Oslabit výhradní roli prezidenta při výběru radních. Nově tuto pravomoc rozdělit mezi 4 osoby, kterou budou určeny pro každé doplnění bankovní rady zvlášť: prezidenta, zástupce parlamentu, zástupce senátu a (společně parlamentem a senátem zvoleného) zástupce akademické a vědecké obce. (V případě rovného počtu hlasů rozhoduje prezidentův hlas.)

- Při výběru nominandů do funkce radních rozšířit kritéria na pestřejší přesoborové vzdělání, netrvat jen na úzce ekonomickém vzdělání vybíraných osobností (připustit i relevantní – s peněžní teorií a praxí související – přesah do sociologie, psychologie, filosofie, historie, práv apod.), aby se zabránilo stádnímu myšlení a opakování starých chyb (sebeutvrzováním se).

- Osobnosti nominované na post radního musí vystoupit s veřejnou přednáškou v Parlamentu na téma monetárního systému, peněz či nabízející ucelené, makroekonomické, kritické ohlédnutí za kroky předchozích rad ČNB či jiné centrální banky (s uplynuvším mandátem), která zároveň poslouží jako osvětová a vzdělávací přednáška pro širokou veřejnost a novinářskou obec, jež zasadí práci ČNB a centrálních bank a penězotvorby do širšího kontextu globální kultury, politiky a ekonomiky.

- Rozšířit poradní a přísedící sbor externích „pozorovatelů“ rady ČNB: z řad širší odborné veřejnosti (např. po vzoru Velké Británie).

Ve stati How Central Banks Take Decisions: An Analysis of Monetary Policy Meetings, věnované rozhodování měnového výboru v centrálních bankách, analytický pracovník Kanadské centrální banky Philipp Maier (2006) dokonce zmiňuje nutnost nemít napevno stanovené pořadí, v jakém vystupují konkrétní radní na měnovém výboru při navrhování úrokových sazeb, aby se předešlo tzv. „informační kaskádě“, která může posléze vést až k neblahému stádnímu myšlení.


* * *

Kromě toho potřebujeme:

- rozšířit pravomoci Národního kontrolního úřadu ve smyslu možnosti náhodně (ale v pravidelném cyklu) kontrolovat banky, že v rozporu se zákonem nefinancují a nezvýhodňují spřízněné osoby a entity

- zvýšit monetární (peněžní) gramotnost politiků, novinářů a kritického počtu jedinců v celkové populaci

- systémově podporovat (přesoborové) studium a výzkum v oblasti teorie peněz na univerzitách

- začít používat vícerozměrnou cenu. Vzhledem k tomu, že moderní technologie působí ze své podstaty deflačně (Jeff Booth, The Price of Tomorrow, 2020, rozhovor např. zde:



Rozhovor s Jeffem Boothem o deflačních technologiích (Real Vision Finance), 45:17), přitom deflaci centrální banky dnes nechtějí a nemohou ve stávajícím monetárním systému připustit (je zcela vyloučena z našeho uvažování), z dlouhodobého hlediska musíme nutně přejít (můj návrh) na používání chytré vícerozměrné ceny s hodnotovým vektorem (cena v čase klesá), která bude již na první pohled občanům (nikoli pouze spotřebitelům) dávat více relevantních, přesnějších, neboť skutečně podstatných (i komplexních) informací o širším vnitrofiremním i celospolečenském kontextu a pozadí vytvářených služeb a produktů. Ale ani tento symbolplex nebude poslední změnou.

- docenit jazykovost peněz (čili jejich nehmotnost). Smysluplné a důstojné práce je ve skutečnosti nadbytek, peněz tedy už z podstaty nemůže být nikdy nedostatek pro známý počet lidí aktivních v ekonomice a předvídatelný rozsah nezbytných (!) potřeb (ať už v rovině vzdělávání, kvalifikací aj.). Je to jen otázka chytrého sběru informací, koordinace a komunikace. Současný systém cenotvorby je pohříchu primitivní, velice snadno manipulovatelný (oběma směry), nebo dokonce slepý.

* * *

Volně zde čerpám ze své knihy Jazyk nepoznaný: peníze (2019, ISBN 978-80-270-7067-1).