V diskusi o výtvarném umění už samotné užití určitých pojmů prozrazuje ideové nebo ideologické pozadí. Již delší čas se na výtvarné scéně prosazuje silně akcentovaný pojem „toxicita“ – jedovatost. V diskursu výtvarné toxicity se za jedovatost označuje například koncept uměleckých soutěží, reprezentace umělců v privátních galeriích, ale i prostředí umělecké školy.
Populární filosofka a fenomenoložka Anna Hogenová ve svém novoročním interview pro on-line deník Aktuálně.cz prohlásila, že lidé, kteří považují za polistopadový výdobytek svobodu, jsou prostě „chudáci“, neboť ve skutečnosti žijeme v kapitalistické „totalitě“, která je nejen stejně nebezpečná jako předlistopadová totalita, ale je dokonce ještě horší než za komunismu. Příčinou, proč je společnost rozdělená, je podle Hogenové to, že ve všech oblastech, včetně vědy a politiky, dnes vládne trh a i zdravotnictví je propojené s vyděláváním peněz, takže „lidé už nevěří vědě tolik jako dřív“.
Historik Jiří Pernes, který zpracoval osudy deseti významných českých komunistických funkcionářek (Anežka Hodinová Spurná, Marie Švermová, Marie Kabrhelová ad.), které svůj život zasvětily práci pro stranu, napsal, že „ženy přitahovalo kouzlo komunistického ideálu stejně jako muže. Vzhledem ke své citovosti většina z nich přistupovala k politice strany naprosto nekriticky a jejich nadšení spíše než u mužů přerůstalo ve fanatismus.“