Dnes odpoledne jsem dostala výpověď. A jsem šťastná! Moc šťastná :-) Lidi, budu se živit psaním! Chtěla bych své štěstí vykřičet do celého světa. Sny se vážně plní.

Opravdu že jo! Jasně, bude to těžké. Přijdou nějaké nabídky? A kdy, od koho? Vydělám si dost na slušný život? Tak, aby se mi Kuba neudřel k smrti? Abychom si mohli dovolit pohodlný život? A budeme moct dát dětem všechno, co budou potřebovat? Bude to sakra těžké. Hlavně ze začátku. Peníze jsou a budou prostě důležité. A s tím se asi budu muset smířit :-) Vím to, ale všechny překážky mi to za to stojí! Chci to prostě zkusit. Furt jsem o tom někde četla, že nejlepší je povolání, které je současně koníčkem. Je to možný? Já to dokázala. Udělala jsem první krok k dlouhé, ale určitě zábavné cestě.

Děkuju moc, šéfe! Děkuju, žes mě osvobodil, žes to rozsekal a dal mi šanci žít můj sen. Sama jsem o odchodu přemýšlela, jenom jsem vás nechtěla nechat ve štychu a hlavně jsem si v práci našla skvělé kamarády. Tys mě pochopil. Vlastně mi to pořád říkají rodiče a celá rodina. Jde jim jen o to, abych byla šťastná! A můj Kuba i moje budoucí tchýně to řekli dokonce doslova: "Měla by ses psaním živit." Všechny ty signály teď dávají smysl. Od vás všech - mých čtenářů, kamarádů, šéfů, spolužáků, kolegů, profesorů. Děkuju vám všem! Všichni jste mě něčím ovlivnili a inspirovali. Proto jsem dnes, kde jsem.

Teď jsem pochopila, že mě hrozně bavilo studovat diplomacii, politická studia, mezinárodní vztahy, sociologii, jazyky atd. Ne, abych pracovala na ambasádě, ministerstvech, EU institucích, NGO. Ale abych mohla psát, myslet a sdílet své myšlenky, vydávat knihy. Zrovna včera jsem na internetu hledala, kam bych mohla v Praze chodit na kurzy kreativního psaní. Chci začít psát ve všech těch jazycích, které umím. Sakra, vždyť si mí blogy čtou mí přátelé z celého světa za pomocí Google překladače. Oni chtějí a líbí se jim to. Podporují mě!

Můj kolega mi dnes řekl "Abys mohla psát v nějakém cizím jazyku, tak bys musela chodit na kurzy kreativního psaní přímo v té zemi. Prostě žít v té zemi.“ Vždyť jo. Já jsem dlouhodobě žila ve Vietnamu, Čechách, Francii a Belgii. A anglicky umím od mala. Takže jo, čeká mě další výzva. Už to totiž mám dávno v sobě. Budu se moct jen zlepšovat. Myslela jsem si, že nepracuju v oboru, který jsem studovala. Ano začnu! I ten, co studuje politologii a evropská studia, může psát jen tak o životě. Pochopila jsem to. Všechno, co jsem studovala, všichni, které jsem kdy potkala, do jaké rodiny jsem se narodila, v jakých zemích jsem žila…to všechno dohromady dává Duong.