Nikdy jsem nechtěla Čecha. Nakonec jsem skončila s Čechem, čtvrtinovým Židem, který je na svůj původ velmi hrdý. V své první povídce vám prozradím, jak mě sbalil i přes velké kulturní rozdíly.






V mých očích byl typický český kluk vysoký, zarostlý a trochu při těle. Neumí se dvořit, ani se pořádně oblíkat. Ke každé příležitosti si bere bavlněné tričko, otrhané nepadnoucí džíny, barevné tenisky a o parfému slyšel jen v reklamě. Má rád smradlavé utopence, miluje vysedávání v hospodách, celý dny chlastá pivo a je fanouškem fotbalu. Je moc hodný, občas podpantoflák, přehnaně romantický, směje se oplzlým vtipům a neumí vařit.

V povídce najdete otevřenou zpověď Vietnamky, která přišla o všechny iluze o typickém Čechovi.

Napovím vám, jak a proč může fungovat vztah mezi Vietnamkou a Čechem.

Dozvíte se také, jak jsem se dívala na česko-vietnamskou společnost, když jsem se po 4 letech vrátila z ciziny .

Pochopíte též, proč jsem emigrovala do Francie a proč jsem přestala na 5 let blogovat. Nebo díky komu jsem našla odvahu a začala znovu blogovat na Aktuálně.cz.

Mimo jiné v povídce nahlédnete do hlavy Vietnamce-Češce se špetkou Francie, která léta popírala své kreativní já a snažila se naplnit sen svých předků, místo toho, aby žila vlastní sen.

V neposlední řadě vám prozradím, jak to byl právě Čech, kdo mě vrátil k pravým vietnamským hodnotám. A jak si získal celou moji rodinu (možná tím, že je uvnitř víc Vietnamec než Čech).

Může tedy fungovat smíšené partnerství? Ano, jde to a ani to moc nedře.

Povídku si můžete zdarma stáhnout ZDE