Vždycky jsem se bála vietnamských tchýní
Právem jsem tedy nikdy nechtěla vietnamskou tchýni. Protože…
… bych musela poslouchat, jak mi kecá do domácnosti, výchovy dětí a manželství.
… většina vietnamských chlapů jsou navenek mača, ale jakmile by se měli postavit vlastní matce, jsou menší než zahradní trpaslíci.
… nikdy nebudu první ženou v jeho životě. Je to navždy jeho matka, to dá přeci rozum.
… nikdy bych nevařila tak dobře jako jeho maminka.
…nikdy nevyperu jeho spodky tak dobře jako maminka.
… bych musela svátky trávit s ní, místo toho, abych byla doma u svých rodičů.
… o těch svátcích bych s ní byla hlavně v kuchyni a vařila pro její hosty.
… bych ji musela držet za ruku a být s ní non-stop v nemocnici, když onemocní, mezitímco její dcery bych chodily maximálně jen na návštěvy.
… bych musela snášet neustálé kázání, jelikož je přece starší, tudíž moudřejší.
… bych nejspíš musela zanechat veškerých snů o vlastní kariéře, abych s manželem prodávala v Sapě. Protože to se přece nesluší, aby chlap prodával a ženská chodila do kanclu.
… bych musela vařit a mýt nádobí pokaždý, když se koná rodinná oslava (většinou o 50 lidech minimálně).
… bych musela poslouchat, jak mě hodnotí před hosty a komentuje přede všemi moji váhu.
… bych před ní nesměla bych vyjadřovat vlastní názor.
… bych nikdy nepřivezla při návštěvách dostatek dárků.
… při výběru svatebních šatů bych musela poslouchat její, a ne vlastní vkus.
Víte, co na tomhle seznamu to nejsmutnější? Že jsem si ho sama nevymyslela. Jsou to všechny věci, které se staly a stále dějí mým kamarádkám a známým. Ne jedna kamarádka Vietnamka si mě vzala stranou a radila mi, ať si neberu Vietnamce. Protože si nevezmu jen jeho, ale celou rodinu a hlavně jeho matku.
Opožděně tento příspěvek věnuji jednak své mamince, kterou bych přála každému za tchýni. Za celou dobu jsem od ní neslyšela jedinou narážku na děti, svatbu či radu do domácnosti apod. kecy, co z matek většinou padá. A také budoucí tchýni za to, že je naprostým opakem vietnamských tchýní.