S tím, jak naše vláda otevřela dveře ČLR, se českým veřejným prostorem šíří mantra pěti tisíc let čínské civilizace. Ukazuje se, že na Čechy délka dějin působí přinejmenším stejně uhrančivě, jako vysněné miliardy čínských investic. Jako by dlouhá doba byla zárukou kvality a setrvalosti i do budoucna. Naposledy podobný argument autoritativně použil exministr Jan Kohout, dnes prezident New Silk Road Institute Prague, na konferenci Iniciativa Pás a Stezka: Výzvy, příležitosti a priority pro Čínu, Evropu a Česko, kterou pořádala Univerzita Karlova za účasti našich i čínských politiků. Kontrast mezi věčně trvající čínskou civilizací a naší vlastní pomíjivostí Kohout aktualizoval na poměry v Evropské unii po Brexitu, která podle jeho názoru možná nevydrží pohromadě ani pár let. Posluchač musel nabýt dojmu, že za dané situace je nejrozumnější přestat si dělat iluze o té efemérní záležitosti zvané Evropa a přimknout se k velké a silné Číně, která tu bude na věčné časy.
Podle našich médií přineslo víkendové zasedání G20 v Chang-čou mírně optimistické zprávy, alespoň pro ty, kdo jsou přesvědčeni, že budoucnost světa je v dalším prohlubování globalizace. Státníci se zde v obecné rovině shodli, že je třeba dělat prorůstová opatření a dále otevírat a propojovat ekonomiky celého světa. Další bezpochyby pozitivní zprávou je, že v předvečer summitu jak čínská, tak americká strana ratifikovaly pařížské dohody o ochraně klimatu.
V zaujetí ekonomickými a ekologickými problémy bychom ale neměli zapomínat, že changčouské setkání mělo především důležitý politický rozměr, a to jak pro domácí čínskou politiku, tak i mezinárodně. Samotný fakt, že setkání představitelů dvaceti nejvlivnějších států světa se konalo v Číně, znamená upevnění Si Ťin-pchingovy pozice, podobně jako dříve pozvedly národní sebevědomí a pozici komunistické strany třeba Olympijské hry v Pekingu.