V poslední době mi schránku zaplavují e-maily burcující do zbraně ve vojsku Karla Schwarzenberga; nemůžu si pomoci a musím také vyslovit názor na toto téma. Někteří známí, bližší i vzdálenější, mě žádají, abych podepsala prohlášení na podporu Karla Schwarzenberga. Horují pro „Karla“ v duchu podobném, jaký nalezneme na předvolebním webu tohoto pána — je prý zastáncem morálních hodnot, je spravedlivý a noblesní, má charisma i respekt v zahraničí, je odpůrcem korupce, je pravdomluvný, chrání demokratické hodnoty, je mladý duchem a rozumí lidem, je nositelem změny a příslibem návratu k ideálům Václava Havla. Zkrátka může být příkladem pro nás pro všechny a navrch je proti komunistům. Podprahové sdělení, šířené pod heslem „Přemýšlejte!“, je jasné — kdo by takového nevolil, musí se odhalit jako člověk, který nepřemýšlí, je nemorální, nevkusný a navíc — ó ta hrůza — komunista. Zamyslíme-li se nad všemi hodnotami, které tak láskyplně na Schwarzenbergově webu vyslovují mladí, staří, muži, ženy, lidé známí i neznámí, ba i nevinná dítka, přijdeme na to, že všechny je lze přičíst i Jiřímu Dienstbierovi, ale s mnohem větší věrohodností, protože se nezkompromitoval tajtrlíkováním v Kalouskově cirkuse.

Jediný rozdíl je antikomunismus. Jiří Dienstbier požádal o podporu komunisty a tím se v očích „slušných lidí“ diskvalifikoval. „Slušní lidé“ zapomínají na dvě věci: za prvé, že i Schwarzenberg, který se zavazuje ctít demokratické principy, pokud by se nedejbože stal prezidentem, a pokud by, nedejbože ve volbách výrazně bodovali komunisté, bude muset jmenovat vládu i s komunisty. Takový je náš ústavní pořádek, prezident není absolutní monarcha sestavující vládu podle svých představ. A také zapomínají na to, že komunisté tady jsou, počet jejich voličů neubývá (to je pozoruhodná vizitka práce našich pravicových vlád!), a o tom, kdo bude prezidentem rozhodnou i oni, ať se nám to líbí nebo ne. Dienstbierův vstřícný projev vůči nim je racionální státnickou reakcí na tuto skutečnost, snahou komunistům vysvětlit, že nemusí nutně volit Zemana nebo Bobošíkovou, pokud hledají kandidáta, který ve svém programu má myšlenky sociální spravedlnosti. Proti té snad nemají nic ani voliči Karla Schwarzenberga, když o něm hovoří jako o člověku spravedlivém. Otázka je, nakolik mohou racionální státnické argumenty zvítězit nad iracionálním bojem proti komunismu.

Vraťme se však k panu Schwarzenbergovi a podívejme se na jeho kvality ve světle toho, jak se v posledních letech projevuje v politice. Je prý čestný — to mu však nezabránilo, aby nejprve s podporou Václava Havla kandidoval za Stranu zelených, a vzápětí aby nepřesedlal, dodejme, že k nelibosti Václava Havla, k TOP 09. Jeho voliči věří, že ctí morální hodnoty, kam se ale tyto hodnoty poděly v době kauzy Čunek? Co je morálního a pravdomluvného na člověku, který vystupuje jako maskot seskupení pana Kalouska? Proč bychom měli být hrdí na člověka, který působí ve vládě, která je nekompetentní a poznamenaná permanentními korupčními skandály. Proč by se jako prezident měl pan Schwarzenberg chovat jinak, než se chová jako ministr této vlády? Zarážející nedostatek zdravého rozumu oddílů Karla Schwarzenberga pak prozrazuje počet umělců v jeho řadách. Jak mohou spojovat nějaká pozitivní očekávání s předsedou politické strany, z jejíhož lůna vzešli katastrofálně nekompetentní ministři kultury? A noblesa a charizma? To je otázkou osobního vkusu, nicméně mně přisprostle lidové poznámky z úst člověka, který si nechává říkat „kníže“ skoro sto let po tom, co prezident Masaryk zrušil šlechtické tituly, připadají nevkusné.

Volební kampaň pana Schwarzenberga apeluje na voliče, aby přemýšleli, přitom je tahá za nos. Prosím tedy všechny, kdo vyznávají hodnoty tohoto kandidáta, aby přemýšleli doopravdy a pokud chtějí člověka čestného, který přinese změnu a za kterého se nebudeme muset stydět, ať volí Jiřího Dienstbiera.