O holocaustu českých Romů ve Sněmovně - co jsem se ve škole nedozvěděla
Na půdě Poslanecké sněmovny se z mojí iniciativy konalo odborné setkání na téma Holocaust na českých Romech za druhé světové války a připomínka mezinárodního týdne obětí holocaustu. Podnětem ke svolání debaty bylo připomenutí památky obětí, ale také opakující se vyjádření některých politiků zpochybňující utrpení romského etnika za druhé světové války. Sama jsem spoustu informací neměla a jsem vděčná, že zazněly pohromadě. Co mi přišlo nejdůležitější?
Předem děkuju za odbornou náplň organizaci Živá Paměť, o.p.s., a za záštitu sněmovní Komisi pro rodinu. Dále děkuju za videozáznam - zahrnuje jak úvod a přednášku historika M. Schustera z Institutu Terezínské iniciativy, tak i následnou debatu, a každý si tak můžete udělat sám názor.
Chybí pouze záznam krátkého filmu "To jsou těžké vzpomínky" z roku 2002, v němž vystupovali přeživší.
A jaké hlavní poselství si z odborného semináře k holocaustu na českých Romech odnáším?
Že v období druhé světové války nebyli cílem systematické, rasově motivované nacistické perzekuce pouze Židé. V r. 1942 byl vydán rozkaz o "potírání cikánského zlořádu" a otevřená rasistická politika vůči Romům se projevovala i tím, že byli vedle Židů explicitně jmenováni jako druhá "neárijská rasa" určená ke "konečnému řešení".
Tuhle informaci si ze základní ani střední školy takhle jasně nepamatuju. Ani následující, podrobnější popis:
Dle dostupných informací bylo v Evropě v této době zavražděno mezi 250 a 500 tisíci příslušníků romského etnika. Přesnější počty je těžké stanovit,
protože většina těchto lidí byla zabita nejen v koncentračních táborech, ale především během hromadných poprav, které měla na svědomí
např. komanda SS, která systematicky likvidovala celé romské vesnice během postupu německých jednotek některými evropskými státy. Část Romů zahynula v plynových komorách, a část zemřela v důsledku příšerných podmínek a šíleného zacházení v různých tzv. kárných, internačních, sběrných nebo koncentračních táborech.
Dva z nich se nacházely u nás: v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu.
Ze zhruba 6500 českých Romů se jich konce války dočkalo kolem šesti set.
Podrobnosti se můžete dočíst na těchto odkazech, které stručně pojednávají o tématu holocaustu Romů:
http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/genocida-romu-v-ceskych-zemich-1939-1945-studie/
https://www.holocaust.cz/dejiny/pronasledovani-a-genocida-romu/pronasledovani-a-genocida-romu-v-ceskych-zemich/
http://www.krajinoupribehu.cz/
http://www.romasintigenocide.eu/czech/home
A douška: zúčastnil se také Stanislav Svoboda, student práv a vnuk ženy, která přežila romský holocaust, anebo Karel Pojsl, vitální pán z úvodní fotografie na tomto blogu, který mi na jiné veřejné debatě konané 17.1.2019 vtiskl do ruky fotografii v jeho slovech "zatím jediného památníku romským obětem holocaustu v českých zemích".
Vypadá prý takto:
Edit 29.1.2019 Celý záznam ze semináře je k dispozici i na adrese psp.cz, pod záložkou Stálé komise pro rodinu.
Předem děkuju za odbornou náplň organizaci Živá Paměť, o.p.s., a za záštitu sněmovní Komisi pro rodinu. Dále děkuju za videozáznam - zahrnuje jak úvod a přednášku historika M. Schustera z Institutu Terezínské iniciativy, tak i následnou debatu, a každý si tak můžete udělat sám názor.
Chybí pouze záznam krátkého filmu "To jsou těžké vzpomínky" z roku 2002, v němž vystupovali přeživší.
A jaké hlavní poselství si z odborného semináře k holocaustu na českých Romech odnáším?
Že v období druhé světové války nebyli cílem systematické, rasově motivované nacistické perzekuce pouze Židé. V r. 1942 byl vydán rozkaz o "potírání cikánského zlořádu" a otevřená rasistická politika vůči Romům se projevovala i tím, že byli vedle Židů explicitně jmenováni jako druhá "neárijská rasa" určená ke "konečnému řešení".
Tuhle informaci si ze základní ani střední školy takhle jasně nepamatuju. Ani následující, podrobnější popis:
Dle dostupných informací bylo v Evropě v této době zavražděno mezi 250 a 500 tisíci příslušníků romského etnika. Přesnější počty je těžké stanovit,
protože většina těchto lidí byla zabita nejen v koncentračních táborech, ale především během hromadných poprav, které měla na svědomí
např. komanda SS, která systematicky likvidovala celé romské vesnice během postupu německých jednotek některými evropskými státy. Část Romů zahynula v plynových komorách, a část zemřela v důsledku příšerných podmínek a šíleného zacházení v různých tzv. kárných, internačních, sběrných nebo koncentračních táborech.
Dva z nich se nacházely u nás: v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu.
Ze zhruba 6500 českých Romů se jich konce války dočkalo kolem šesti set.
Podrobnosti se můžete dočíst na těchto odkazech, které stručně pojednávají o tématu holocaustu Romů:
http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/genocida-romu-v-ceskych-zemich-1939-1945-studie/
https://www.holocaust.cz/dejiny/pronasledovani-a-genocida-romu/pronasledovani-a-genocida-romu-v-ceskych-zemich/
http://www.krajinoupribehu.cz/
http://www.romasintigenocide.eu/czech/home
A douška: zúčastnil se také Stanislav Svoboda, student práv a vnuk ženy, která přežila romský holocaust, anebo Karel Pojsl, vitální pán z úvodní fotografie na tomto blogu, který mi na jiné veřejné debatě konané 17.1.2019 vtiskl do ruky fotografii v jeho slovech "zatím jediného památníku romským obětem holocaustu v českých zemích".
Vypadá prý takto:
Edit 29.1.2019 Celý záznam ze semináře je k dispozici i na adrese psp.cz, pod záložkou Stálé komise pro rodinu.