Rychlá krizová opatření byla zprvu nutná. Nyní je na čase už nedávat vládní zákazy šmahem a černobíle. Ve Sněmovně jsem se proto tento týden konkrétních ministrů ptala, proč došlo k zákazu služeb pro nejohroženější rodiny, proč byl všude zakázán doprovod otců u porodů, jak je to s provozovnami, a nakonec, proč je tak nešťastně koordinováno testování. Jaké jsem dostala odpovědi?



1. Zákaz činnosti služeb pro ohrožené rodiny vs. ponechání terénní pomoci pro jednotlivce
SAS neboli sociálně aktivizační služby pro rodiny jsou klíčová pomoc, díky níž děti nemusí končit v ústavech. Pracovníci SAS chodí tam, kde se nedaří dobře zvládat péči o děti a proto hrozí jejich odebrání. Bohužel paní ministryně Maláčová je se značným neporozuměním označila za "převážně volnočasové aktivity" (které by skutečně nebyl problém zakázat).



Z praxe zní volání o pomoc. Navíc je situace vzhledem k zavřeným školám nesmírně náročná i pro rodiny běžné. Terénní pomoc pro jednotlivce zůstala. Potřebují snad rodiny s dětmi méně podpory? Paní ministryně argumentuje tím, že zdraví je na prvním místě. A že pracovník SAS se denně setká až s 30 lidmi, proto to dočasné přerušení. S tvrzením o zdraví souhlasím. Nicméně, kde se vzalo to číslo 30, už nevím. Z terénu vyplývá, že pracovník SAS denně navštíví 2-3 rodiny. Maximálně. A to je celé. Tyto rodiny potřebují pomoc. A rychle.

Video s naší argumentační výměnou naleznete tady

2. Proč o doprovodu otců u porodu nemohou rozhodovat samotné porodnice?
K čemu je v tomto směru plošný zákaz? Nemocnice se obávají další nákazy, tomu rozumím. Pokud však rodička nemocí Covid-19 není nakažená, existuje vysoká pravděpodobnost, že otec dítěte nakažený taky nebude. Navrhuji, aby si porodnice mohly samy určit, jaká ochranná opatření jsou pro doprovod nutná - a zda ho umožní. Plošným zákazem zdravotnickým zařízením znemožňujeme využít třeba specifickou situaci (oddělené porodní pokoje, dostatečné soukromí). Detailněji jsem se o tom rozepsala v tomto blogu.

3. Uzavírání vs. otevírání provozoven. Proč vláda volí tu složitější, méně přehlednou a srozumitelnou cestu?
Ptala jsem se, proč neuvedou, kdo má mít zavřeno a proč. K čemu je dobré složitě vyjmenovávat, kdo může otevřít? Je to nepřehledné. A jak obhájit, že např. cykloprodejny mají právo být otevřené dříve než knihkupectví, která už teď volají o pomoc? Kde je vysvětlení a jasný plán? Jak mají lidé zachovat klidnou hlavu a přizpůsobit se novým podmínkám, když vůbec nevědí, podle jakého klíče budou provozovny otevírány? Nechci zlikvidovat kompletní maloobchod u nás!

4. Testování. Alfa a omega při boji s koronavirem. Daří se jeho koordinace?
Máme Ústřední krizový štáb. To je dobře. Zdá se, že i díky mým žádostem a návrhům se jeho součástí oficiálněji stala i skupina odborníků, jež má konzultovat a koordinovat testování.

Proč je taková skupina důležitá? Protože testování probíhá v celé republice, v různých místech s různou intenzitou. Je vysoce žádoucí, aby si zdravotníci mohli vypomoct a řešit nedostatek - někde chybí např. odběrové tyčinky, - jinde přebývají vzorky a není, kdo by je izoloval a analyzoval. A nakonec je třeba směřovat testy tam, kde je třeba podchytit nákazu co nejdříve. To se týká zejména LDN, domovů pro seniory a pracovníků v sociálních službách i ve zdravotnictví.

Proč bychom navíc měli vědět, kdo jsou členové takové odborné komise, jaké jsou jejich pracovní výstupy a jaké přesně jsou jejich pravomoci? V Pirátech máme opakovanou zkušenost, že transparentnost obecně pomáhá. Krom jiného zvyšuje důvěru lidí. O činnosti komise by pak měli mít přehled nejen všichni členové Ústředního krizového štábu, ale i další pracovníci odborné skupiny při Centrálním řídícím týmu COVID-19 a také odborná veřejnost. Bez konkrétních jmen a pravomocí bude jen těžko docházet k efektivní spolupráci.

Video ze Sněmovny je k vidění tady, o testování mluvím cca od 8. minuty.

Pokud vás zaujala moje práce, můžete ji sledovat zde, zakliknout lze sociální věci k odběru emailem.