Co se stalo v tento týden končící svátkem práce a polibky pod třešní? Kromě prodloužení nouzového stavu si pozornost zaslouží i hrozba, že budeme hračkou Kremlu. V dnešní době žádný stát, tedy ani ten náš, nemůže být ostrov sám pro sebe. Tedy pokud se nechceme vrátit do 19. století.



Začněme tím pozitivním

1. Zákon o právu na digitální služby, na němž se významně podílel Ivan Bartoš, se stal "Zákonem roku". Více o daném ocenění si můžete přečíst tady.
Elektronické formuláře a sdílené registry, konec přenášení papírových lejster z úřadu na úřad. Konec čekání ve frontách a oznámení, že se papír ztratil. Taková je hudba blízké budoucnosti. Více o právu na digitální službu i zde. (Důležité: nevzniká jím žádná povinnost fungovat elektronicky pro občany! Lidé mají i nadále volbu. Jen úřady ne :-). )

2. Podvýbor pro problematiku exekucí, insolvencí a oddlužení dal ve středu 29. dubna kladné stanovisko k Piráty navrhované teritorialitě. To prakticky znamená, že návrh "1 dlužník - 1 exekutor v místě bydliště" získal dostatečně širokou podporu, aby prošel Sněmovnou. Svým hlasováním ho totiž na podvýboru pro exekuce podpořili poslanci většiny politických stran. Formálně musí tato novela projít ještě ústavně právním výborem, ale ten ve většině případů přihlíží ke stanovisku podvýboru, který je jeho expertní skupinou. Ještě není vyhráno, ale zdá se, že jsme na dobré cestě za ukončením obchodování s dluhy, kterými naše země trpí už dvacet let. Věnuje se tomu intenzivně můj kolega Lukáš Kolářík.

Co je méně povzbudivé

Události posledních týdnů a měsíců jednoznačně ukazují na rostoucí tlak Číny a Ruska na české politiky. Co konkrétně se odehrálo?

1. Výhružný dopis nedávno zesnulému předsedovi Senátu Jaroslavu Kuberovi.
Čína v něm měla jasně dát najevo, že jím plánovaná cesta na Taiwan není žádoucí a bude mít důsledky. Zahraniční výbor Sněmovny odsoudil přístup Hradu k této kauze, kde se zdá, že pan kancléř Mynář ten výhružný dopis objednal.

2. Pražští politici Ondřej Kolář, Pavel Novotný a Zdeněk Hřib pravděpodobným terčem zmařeného pokusu o otrávení ricinem, smrtelným jedem dovezeným z Ruska.
Více o tomto tady. Komentuje to můj kolega Jan Lipavský i na zdejším blogu.
Aktivity současného Ruska kvůli soše sovětského generála či přejmenování náměstí jsou děsivé. Nechceme přece nosit ani ruský, ani čínský náhubek.

Co je smutné až pobuřující

Rodině Pavla Wonky, posledního umučeného politického vězně v Československu, soud přiřkl odškodnění 2 500 korun. Taková je současná praxe vůči rodinám politických vězňů, které předčasně a hlavně neprávem zabil minulý režim. Více zde.
Tohle není důstojné vyrovnání s naší totalitní minulostí, ale výsměch.

Pár poznámek k nouzovému stavu

... byl prodloužen až do 17. května. S Piráty jsme byli pro menší prodloužení, zejména kvůli nejasnému informování vlády o tom, co nyní dělá (více níže).

Důležitější ale bude, kam bude naše země nyní investovat - proto jsme představili souhrn návrhů nazvaný Budoucnost řešíme teď. Jeho cílem je vyhnout se další vlně pandemie a stavět na tom, co se už díky pandemii v našem státu podařilo změnit někdy i k lepšímu - třeba právě v té elektronické komunikaci úřadů.

Členové pracovních skupin radící ministerstvu a vládě navíc nadále zůstávají v utajení. A to i přesto, že jsme se po mé iniciativě na zdravotním výboru 21. dubna oficiálně usnesli, i s poslanci za ANO (!), že je žádoucí zveřejnit jména členů a dát nám zápisy. 29. dubna jsme se na dalším jednání výboru nedozvěděli nic. Pouze nám bylo slíbeno, že se vše dozvíme o den později (více tady), a tůdle nůdle. Podobně jsme neobdrželi odpovědi na další otázky.

A chaotické je i rozvolňování opatření v poměru například k uvolňování sociálních služeb, které nedává smysl, a ministerské přípravy na případný návrat infekce se přitom zastavily. Popisuju to zde.

Pokud nám vláda a konkrétní ministři nezačnou dávat odpovědi, vyvoláme mimořádnou schůzi sněmovny.
Chceme totiž i po koronaviru zůstat parlamentní demokracií!

Tento #TýdenVeSněmovně věru nebyl ani fádní, ani "sluncem zalitý", byť venku bylo krásně a život se začal vracet o něco více k normálu. Jen aby to nebylo jen dočasné. Namísto přístupu "zapnout - vypnout" bych si přála nastavení na jemnější a cílenější "stupně pohotovosti".

Aktuality z mojí práce můžete sledovat zde.

P.S.: A máte-li chuť, sledujte naši práci a aktuální dění v sociální oblasti.