V rámci série #RadšejKnígu (podle slavného sovětského plakátu) ředím politické blogy další trojicí knih.
Už tradiční formát doporučující nejen místo alkoholu, ale i třeba místo přemíry denního zpravodajství (beletrie výrazně svědčí mému duševnímu zdraví :-) ).



Linda Olsson, Dobro v tobě

Současný román situovaný na pobřeží Nového Zélandu a ve vzpomínkách se vracející do dětství ve Švédsku mě překvapil svou emotivností a citlivostí. Příběh je mírně přitažený za vlasy, ale těch pár momentů, kdy to z pohledu pravděpodobnosti zaskřípe, mi v celku nevadilo. Jako portrét dopadů několika dětských tragédií totiž funguje i taková příběhová symbolika. A velké finále s odkazem na novozélandský "OSPOD" pro mě bylo zajímavé i jako srovnání s naším fungováním institutu přechodných nebo krizových pěstounů.
Román o vyrovnávání se s minulostí vtáhne a zároveň je poměrně krátký - pohltí tedy jen na dvě tři hodinky.

Bianca Bellová, Jezero

Čtyři roky starý původní český román o rybářské vesnici "někde na konci světa". Hodně mi připomínal reálné vysychání Aralského jezera. Jinak se ale zcela liší od všeho, co jsem kdy četla. Kombinace environmentálních témat, erodované společnosti téměř v bezvládí, a neuvěřitelného jazyka, je velmi silná. Jde o knihu drsnou a vizionářskou. Pro představu, co může lidstvo čekat jako celek. A co je zároveň na mnoha místech zeměkoule běžným osudem už dnes.

Jezero se v roce 2017 stalo knihou roku Magnesia Litera. Autorka za knihu dokonce ve stejném roce dostala cenu EU za literaturu. Mimořádný počin.

Patrik Ouředník, Aniž jest co nového pod sluncem

Dědictví biblického jazyka v dnešních rčeních. Z čeho pochází "houby s octem"? Nebo “házet perly sviním”? Takových rčení obsahuje přes 1 300. Doporučuju k prolistování i do knihovny. Čtu průběžně už patnáct let.