Týká se každého z nás. Spokojenost, vyrovnanost, schopnost harmonických vztahů. Vládní materiál “Dopady krize způsobené koronavirem SARS-CoV-2 do duševního zdraví populace ČR” ukazuje, že v lecčems jsme jako společnost stále na začátku.



Rapidně se zvyšuje množství lidí, kteří by potřebovali průvodce duševními těžkostmi.

Mnoho pacientů se za koronakrize muselo a musí potýkat se svými problémy buď samo, nebo pouze s telefonickou či skype konzultací. Ne všechny stavy a situace ale jdou takto ošetřit. Z analýzy činnosti linek důvěry v době jarní vlny víme, že tyto linky byly plně vytížené po celou dobu, současně by pomohlo je posílit. (Třeba v Dánsku byla zřízena linka speciálně pro lidi nemocné s COVIDem.) U nás se zvýšil počet volajících seniorů a lidí s duševním onemocněním (o 45 %). V polovině případů volali lidé kvůli “osobním a existenciálním” potížím. Z dokumentu je také jasné, že nejvíce zasaženi byli a jsou ti nejslabší - senioři, samoživitelé, lidé s hendikepem nebo duševně nemocní, děti.

Vliv má samozřejmě i existenční nejistota.

Ze zprávy o dopadech Covid-19 na duševní zdraví předložené vládě dále vyplývá, že riziko sebevražd nebo výskyt deprese se zvýšily 3x, stavy úzkosti 2x. K tomu je třeba přičíst vzrůstající domácí násilí, sociální izolaci a deprivaci, ale i (kyber) šikanu nebo zneužívání... Důsledky jsou nasnadě - zdravotní, společenské, ekonomické - a dotknou se nás všech! Jedním z řešení by mohlo být využití kapacit terapeutů a psychologů, kteří momentálně nemohou provozovat svou praxi. Situace je již příliš dlouhá a odloučení v době Vánoc může některým lidem způsobit úzkosti i další potíže. Pokud tedy vláda tuto možnost nevyužila na jaře, tak (pod)zimní měsíce a čas Vánoc si ji žádá.

A proto píšu tento příspěvek, zaměřený na širší souvislosti péče o duševní zdraví.

Vycházím z toho, že reforma psychiatrické péče je velmi podstatná z pohledu fungování celé společnosti. Piráti za důležité považují rovněž zajištění procesních práv pacientů a jejich řádného výkonu, a mezery má také práce s rodinami a blízkými pacientů. Stejně tak je potřeba řešit a zajistit i včasnou pomoc nemocným a jejich nejbližšímu okolí. Někdy může dojít k tak silnému narušení rodinných vazeb, že je nutné pro klienta hledat sociální nebo chráněné bydlení. Pro lidi s opravdu vážným průběhem onemocnění, které nelze řešit ambulantně, je nutné zajistit dostupnost pobytových zařízení. Pro mnohé by však byla řešením ambulantní Centra duševního zdraví. V novele se s nimi počítá v hustotě zhruba jedno centrum na 100 tisíc obyvatel. Dalšími možnostmi jsou mj. menší nemocnice, denní stacionáře s lůžkovou péčí k dispozici, včetně krizových a sociálních lůžek.

Co nechceme dopustit, je, aby veškerá tíha péče ležela na ambulantní péči, centrech duševního zdraví a stacionářích. Nikdo přece nechce, aby pacienti s atakou, během níž jsou agresivní, končili ve vězení bez potřebné léčby. Druhým extrémem je důraz pouze na velké nemocnice. Další problém vidím také v sociální oblasti, kdy získat městský byt s regulovaným nájemným je velmi složité, protože duševně nemocní se do kategorie bytů zvláštního určení nevejdou. Žádat si pak o sociální byt může být dost stresující. Proto je dobře, že na území hl. m. Prahy vzniknou byty speciálně vyčleněné pro osoby s duševním onemocněním. Dobré by bylo, aby tyto byty byly osobám s duševním onemocněním k dispozici i v jiných městech. Bohužel není možné, aby osoby s duševním onemocněním žádaly o byty zvláštního určení, přitom hodně těchto lidí má vlivem užívaných léků nebo své nemoci sníženou pozornost a schopnost orientace v prostoru. Obecně Piráti podporují dostupné bydlení pro naše občany, a spolu s odborníky v obcích zakládají kontaktní centra bydlení.

Další věcí je zapojení sociální práce. Podle odhadu ministerstva pro místní rozvoj a Agentury pro sociální začleňování by bydlení s určitou podporou potřebovalo až 65 tisíc domácností, což je kolem čtvrt milionu občanů v nepříznivé životní situaci, od seniorů na ubytovnách, přes samoživitele/ky, po chudé rodiny. Sdílení zkušeností z obcí, které s podporu bydlení pro ty nejpotřebnější už začaly (viz moje návštěva Plzně a Chrudimi), pomůže dalším, kteří si třeba nebyli jistí, jak přesně cílená podpora funguje. Až bude funkční obecní bydlení, uleví se statisícům lidí obávajícím se ztráty bydlení. Tohle téma se týká téměř celé společnosti. V rámci reformy psychiatrické péče jsou to pak spojené nádoby. Pokud nemáme vybudovanou infrastrukturu pro podporované bydlení, kam umístit lidi z léčeben, kterým by stačila jen (výrazně levnější) ambulantní péče?

Na jaře vláda zřídila bezplatnou linku první psychické pomoci, tu ale znovu obnovila až začátkem listopadu. Doporučení linku obnovit dostala Rada vlády pro duševní zdraví na stůl v půli července. Od té doby se ale poprvé sešla až na začátku listopadu (!). Jedním z takových je i potřeba jednotné krizové komunikace a oddělení odborné komunikace od té politické. Kvalitní informace jsou dobrou prevencí proti stresu, úzkosti a panice (vedle sportu, spánku či blízkých vztahů), což platí násobně u lidí se speciálními potřebami. To i další věci se ve shodě s odborníky snažíme jako Piráti dlouhodobě prosadit.

Sama se dlouhodobě se věnuji sociálním problémům naší společnosti, takže potřebu podpory duševního zdraví vidím prakticky každý den. Jenže někdy i samotní lékaři a ošetřující personál trpí řadou předsudků vůči těm, kterým mají pomáhat. Nebo mnozí další, od úředníků po sociální pracovníky - přitom jde o velice častý druh obtíží. Může jít o kombinaci více faktorů, mj. profesního vyhoření a nedostatečné supervize. Na druhou stranu mám zkušenost i s dobrovolníky - profesionály, kteří lidem online pomáhali během jarní krize (link).

Důležité je, že se reforma psychiatrické péče vůbec nastartovala. Teď bychom měli jít postupnými, dobře uváženými kroky směrem ke skutečně plnohodnotné péči, kde budou pacienti vnímáni jako plnohodnotní lidé s právy. V současné době je to tak, že pokud překročíte práh psychiatrické nemocnice dobrovolně, neměli byste přijít o žádná práva. Pokud nedobrovolně, tak je vám odepřeno právo svévolně opustit nemocnici, ale máte právo odmítnout léčebné výkony (pokud nejste ve stavu např. agresivního raptu), máte právo na kontakt s blízkými, se svým právníkem, s ombudsmanem a další práva. Přeju si, aby to platilo všude.

Reforma psychiatrické péče zkrátka patří k těm, které měly být už dávno hotové. V tuto chvíli dobíhá podpora z evropských fondů. Bohužel vládní koalice nepřipravila finanční stránku reformy, a tak, i když reforma podporuje správné věci (jako více ambulantní péče v domácím prostředí), není ji z čeho realizovat. Navíc v čele nesmí stát např. paní Protopopová, která hrála podstatnou roli v kauze nejspíš nedobrovolného pobytu syna A. Babiše na Krymu.

Tento podzim s sebou zkrátka nejspíš ponese i nárůst problémů s duševním zdravím. Nestyďme se za ně a máte-li příznaky depresí anebo jiného onemocnění, nezapomeňte se obrátit na své lékaře. To samozřejmě platí i v případě jakéhokoliv onemocnění. Na světě není jen Covid a je dobré to mít na paměti. Oblast problémů s duševním zdravím je navíc zdokumentovaná už z prvního období pandemie.

Jinak samozřejmě přeju pevné zdraví a vše dobré.

A máte-li chuť, sledujte naši práci a aktuální dění v sociální oblasti.