Série #RadšejKnígu (podle slavného sovětského plakátu) tentokrát pokračuje skvělým románem a dvěma knihami o fungování nás lidí.



Magdalena Vokáčová - Zakázaná učebnice koučování

Před čtyřmi lety jsem se zapsala na výcvik systemického koučování, a pak jsem byla zvolená do Parlamentu a nic z toho nebylo :-). Odnesla jsem si ale mj. doporučení na tuhle knížku. Překvapilo mě, jak dobře je napsaná, a že nápaditě zprostředkovává různé techniky sloužící k tomu, jak lidem pomoct uskutečňovat rozmanité vnitřní změny. Pomáhá i s tím, jak pracovat sám se sebou, nejen s druhými. A mimochodem, co je to to "koučování"? V téhle knížce je definice zhruba takováto: schopnost vidět člověka v jeho potenciálu, v jeho možnostech. Stejně tak se ale dá říct, že vám někdo půjčí hlavu, pak vám ale rozhodně neradí. Jen klade dobře cílené otázky. A tahle knížka je pomáhá klást i sobě samým.

Dave Logan, John King, Halee Fischer-Wright - Zrození kmenového vůdce

Druhá knížka, kterou jsem četla v poslední době, zachycuje mnohaleté zkušenosti tří spoluautorů s různými typy organizací, od zdravotnických zařízení po různé podniky. Nadpis je za mě v překladu zbytečně bombastický, obsah ale velmi dobrý. Přesnější navíc jsou slova amerického titulu: Tribal Leadership.

Firmy i státy, vesnice i města, úřední instituce i školy, tam všude jsou lidská společenství, která fungují podle určitých principů, a kde se lidi navzájem dost výrazně ovlivňují svými postoji k životu.

Podle autorů existují čtyři základní:
-> Život stojí za houby, nic dobrého mě stejně nečeká - nazývají to "zoufalé nepřátelství", a výrazem postoje je nevraživost.
-> Můj život stojí za houby, ale ostatní na tom jsou líp - to zkracují nálepkou "apatická oběť", nebo lhostejnost.
-> Já jsem dobrej, ale ostatní mi to kazí, nebo prostě tak dobří nejsou - tento postoj nazývají "osamělý válečník", popř. soutěživost.
-> My jsme úžasní, a děláme to skvěle. - tuhle fázi podle autorů provází srovnávání s ostatními, zdůrazňování, že jsou horší, a celkově velká "kmenová hrdost" - tu prý provází partnerství, pocit rovnosti a sounáležitosti uvnitř kmene.

A pak je pátá fáze, která, když se podaří, přináší největší úspěchy pro jednotlivce i celek. Jde o situace, v nichž se už lidé neporovnávají, nepotřebují hodnotit, a mají jen radost, že jejich práce je smysluplná a že ji dělají dobře. Týmová práce je prý to klíčovým slovem, a pocit "život je zázrak, život je úžasný". Jako příklad je v knize uvedeno fungování velké biotechnologické firmy Amgen.

Pokud vám to připadá lehce naivně zjednodušující, nemýlíte se. Jako praktická příručka, jak fungují lidé různého naladění, a co si odnést pro práci s těmito postoji, se ale hodí každému lídrovi :-). A jako inspirace, že nejproduktivnější je organizace schopna partnerství a týmové práce, by se hodila myslím i našemu školství či výzkumu.

Sally Rooney - Normal People

Objev minulé sezóny. Mladá irská autorka a román o úplně běžných dospívajících, kteří se v sobě nevyznají. Přesto kniha výjimečně přesná v pojmenováních, laskavá k hlavním hrdinům a nemilosrdná k jejich omylům. Náznaky důsledků rodinné historie dávají širší kontext. Osvěžující je i číst román "klasických" kvalit s moderními reáliemi, od SMSek po videohovory během studijního pobytu na Erasmu. Nejcennější mi přišlo připomenutí, jak zranitelná jsem byla i já ještě hluboko po dvacítce, a jak dlouho většinou trvá, než je z nás lidí opravdu zralá a sebe-vědomá bytost.

PS: Babička mi nedávno připomněla, že už ani těch třicet by zpátky nechtěla. Že to byl pořád věk velkého porovnávání. Že to není špatné, jak se s přibývajícími lety člověk přestane přehnaně ohlížet na okolí. Celkově mi tahle knižní série opět zhmotnila, jak nesamozřejmý úkol během života je poznat sám sebe.