Ze sedla Taldyk sjíždíme pomalu prašnou cestou do Alayského údolí. Zde se setkávají dvě pohoří: ze severu Ťan Šan a z jihu Pamír. Zastavujeme v Sary Taši. Odtud vedou cesty na východ do 60 km vzdálené Číny, na jih přes hory 40 km do Tádžikistánu a na západ údolím kolem Pik Lenina. V krámku doplňujeme zásoby a zjišťujeme cestu do základního tábora. Prodavač zhodnotí naše auto a prozíravě nás nasměruje na delší trasu přes Kashka-Suu. Mají tam most přes řeku Kyzyl Suu. Kamazy a offroady ji brodí už o 20 km dříve v Sary-Mogulu, ale my malou projížďkou nepohrdneme.

Za mostem jsou již pouze polňačky, které se navíc neustále větví a i když Lenina vidíme pořád před sebou, nevíme kudy kam. Naštěstí potkáváme pastevce krav, který nám za cigaretu prozradí správnou trasu. Postupně míjíme několik osad s jurtami. Brodíme několik menších potoků, cesty jsou místy tak špatné, že se točíme u volantu vždy po pár set metrech. Ten kdo neřídí, si mezitím dává běžeckou rozcvičku vedle auta.

Nedaleko tábora nám to chcípne. Pěkný pruťák a motor stávkuje. Ideální čas, dát si konečně snídani. Mezitím se z vrchu přivalí maršrutka. Řidič naštvaně vyřvává a partička ruských horolezců, která vyskočí z dodávky, nás akorát odtlačí na bok. Popřejí nám hodně štěstí a vesele odjíždějí. Všimneme si, že nám zapadlo kolo. Vyskládáme celé auto a pomalu se nám daří žigulíka vyprostit. Na relativní rovině to pořádně rozjedeme a s prázdným autem kopec konečně zdoláme. Pak už zbývá vynosit všechnu bagáž a můžeme pokračovat do lágru.

Na planině ve výšce 3700m má každá cestovka svůj stanový tábor. My kempíme na druhé straně potoka, kde je opuštěná dřevěná osada. Někdo měl megalomanský projekt, nevyšel…. Seznamujeme se s Mamatazízem. Pracuje jako koňák, vozí náklad do C1 . Bydlí v maringotce vedle této neobydlené vesničky a nabízí se, že nám za úplatu pohlídá auto, když budeme nahoře. Poprvé během našeho výletu potkáváme Čechy. Vědí o nás z internetu, to nám udělá radost. Konečně také rozbalujeme stany, a hned se zlomí tyčka. Zrovna u toho, který máme v plánu si vzít na sníh. V rámci aklimatizace si dáváme jeden a půldenní výlet na Pik Pětrovskego.

Další den se chystáme do C1. Mamatazíz nabízí odvoz materiálu – kilo za dolar. Němcům prý dává kilo za dvě eura. Přemýšlíme, že si necháme něco vyvézt, nicméně vyráží v sedm ráno, to máme ještě hlubokou půlnoc. Do C1 se vydáváme až odpoledne, nestíháme to s nákladem na zádech dojít a tak spíme v sedle Poutníků. Je tu plošinka s krásným výhledem. Společnost nám dělá Jarda se Standou, dva Češi, které jsme potkali cestou.

V C1 si rozbalíme stany vedle dalších Čechů, kteří tu jsou s našimi kolegy ze sedla. Štěpán se následující den vrací do základního tábora. Dalších pár dnů sněží. Vyčkáváme tedy zde. Ze stanu skoro nevylézáme, všechno hned mokne. Dlouho chvíli si krátíme hraním piškvorek a sněním o jídle, které nás čeká v civilizaci. Jeden den na večer přijde páreček ze Sibiře s vodkou. Dostojí ruské pověsti a v chumelenici připíjíme ze stakanů. Konečně trochu zábavy v těchto dnech.

Jakmile se spraví počasí, skoro všichni vyráží hned ráno o tábor výš. Nám se to podaří až po poledni. Na ledovci poprvé poznáváme nedostatky našeho vybavení, které je z větší částí starší než my sami. Nejhorší je to s botami, do kterých nám v rozbředlém sněhu solidně zatéká. Když docházíme do C2, zuří bouřka. Rychle ve svahu vykopeme místo pro stan a zaléháme. Odpoledne se vracíme do C1, potkáváme tu Juru, Ukrajince, který si vyrazil na půl roku s mopedem po Střední Asii. Chtěl vylézt i Pik Lenina, ale výbavu si posílal poštou a ta mu ji ztratila.

Další den odpočíváme, v noci nás pak překvapí Štěpán, když se ve tři ráno přiřítí se zásobami jídla. Mamatazíz potřeboval být ráno v C1, před půlnocí tedy spolu vyrazili. Štěpán střídavě běžel a vezl se s ním na koni. Povídá nám, co se dělo v základním táboře. Moc se nenudil, jelikož tam zrovna probíhal festival Kyrgyzské hudby a tradičních her, spolupořádaný francouzskou vládou. Ráno si zase dáváme na čas a do C2 vycházíme odpoledne, slunko už tolik nepere a nemusíme čekat v kolonách u fixů.

Večer v C2, když Pavel zavírá stan, rozpadne se mu v ruce jezdec zipu venkovních dveří. Užíváme si tedy ve výšce 5400m trochu toho svěžího větříku. Ráno se rozhodujeme jak dál. Předpověď na následující čtyři dny je špatná. Samé sněžení a potom se neví. Nabalíme si věci na spaní, ale po chvíli si to rozmyslíme a všechno zase z batohů vytaháme, jdeme se projít nahoru jen na lehko. Opět razíme až tak kolem jedné.
Na Pik Razdělnaje pobudeme asi hodinu. Uděláme fotky a pokocháme se výhledem na Tádžickou stranu Pamíru. Dolu do C1 je to závod se zapadajícím sluníčkem. Nechceme překonávat trhliny za tmy. Po setmění docházíme k našemu stanu, kde nás ještě čeká Štěpán.

Počasí se zlepšovat nemá, proto se loučíme s vrcholem a scházíme dolů. Brodíme potok, který bývá odpoledne dost rozvodněný. Když si Pavel přenese skelety a vrací se pro batoh, koryto se ještě trošku rozšíří a botky si vyrazí na průzkumnou plavbu. Nakonec jsou ale zachráněny.

V basecampu se rozloučíme s Mamatazízem, který nám ještě připraví pohoštění a odjíždíme zpátky do civilizace.


Pavel Michalec, Ondřej bednář