Před měsícem publikoval Ústavní soud rozhodnutí k platbě za přítomnost otce u porodu. Mezi veřejností převládl dojem, že Ústavní soud tyto platby zakázal a nadále se za otce platit nebude. Některé nemocnice skutečně přestaly vybírat poplatky za přítomnost otce u porodu, jinde je vybírají nadále. Jak to je ve skutečnosti, smí nemocnice tento poplatek požadovat?

Ústavní soud 26. dubna vyhověl stížnosti, která směřovala proti vybírání poplatků za přítomnost otce u porodu. Toto rozhodnutí lze přivítat, neboť vnáší více světla do šedé zóny přímých plateb, které požadují zdravotnická zařízení po pacientech - přitom však přímé platby či úhrady nákladů nezakazuje.

Za významné považuji zejména následující názory Ústavního soudu:


Na co je ze zákona právo, to nejde zpoplatňovat

Přítomnost u porodu sama o sobě nemůže být zatížena "poplatkovou povinností", nejde ji ani podmínit úhradou běžných výdajů na provoz zdravotnického zařízení, například osvětlení, topení, hygienický oděv, rouška či návleky pro návštěvy, hrazených pojišťovnami v rámci režie (blíže bod 18 odůvodnění nálezu).


Co je nad rámec zákonných práv na bezplatnost, zpoplatnit lze

Může jít například o náklady na občerstvení či proškolení a instruktáž otce či jiné osoby určené rodičkou. Výše platby musí být alespoň rámcově přiměřená nákladům, nesmí být v diametrálním nepoměru k pořizovací ceně, potřebnému rozsahu a poskytnutým úkonům. Je na zdravotnickém zařízení, aby výši požadované platby zdůvodnilo (bod 20 nálezu)

Platba by měla být férová

Nesmí se skrývat pod "kvazislužby", účelově nabízené jen proto, aby za ně mohl být vybrán jakýsi poplatek. Nemá také jít o skryté platby, které zastírají svůj pravý účel a podporují poskytování zdravotních služeb na bázi známostí, konexí a protekce. (bod 21 nálezu)


Zisk porodnice není sám o sobě nic "nemravného" či nepovoleného

K tomu Ústavní soud konstatoval, že pokud je nemocnice obchodní korporací, není tvorba zisku v přiměřené výši a za transparentně nastavených podmínek vyloučena, ba naopak je logickou součástí jejího fungování (bod 28 nálezu).

Tento rozsudek není významný jen pro "otce u porodu", ale i pro všemožné další platby, bez kterých se pojištěnci často nedostanou k "bezplatné" péči. Může jít o široké spektrum skrytých plateb - od "povinných" sponzorských darů či plateb za zařazení do kartotéky, přes platby za nadstandardní pokoj tam, kde žádné bezplatné standardní pokoje nejsou, různé přednostenky či platby za objednání na čas, bez kterých se pacient k lékaři v rozumném čase neobjedná, až třeba po přemrštěné platby za nemocniční parkování.

Pokud ale jde o skutečně vzniklé vícenáklady, musí být vždy dáno, kdo je zaplatí, a Ústavní soud si správně uvědomuje, že právu jedněch (zde rodičů) zpravidla odpovídají povinnosti a náklady druhých (zde porodnic). Pokud by se Ministerstvo zdravotnictví či pojišťovny domnívaly, že by nemocnice neměly za přítomnost otce u porodu vybírat nic, mělo by tyto náklady připočíst k úhradě, kterou porodnice dostanou od zdravotních pojišťoven, a náležitě tento fakt popsat v zákoně. Pokud však regulátor usoudí, že peníze pojištěnců lze vynaložit účelněji, musí počítat s tím, že dodatečné náklady budou muset nemocnicím pokrýt pacienti. Pro takový případ lze zvážit vydání cenového předpisu, který by předvídatelně určil, jaké nejvyšší ceny lze požadovat za náklady spojené s realizací práva na přítomnost u porodu.

Plný text nálezu Ústavního soudu je zde.