Novela zákona o zdravotních pojišťovnách z pera Ministerstva zdravotnictví, projednávaná Parlamentem, prakticky zruší právo pojištěnců volit do orgánů zdravotních pojišťoven. Právo volit a tedy ovládat zaměstnanecké zdravotní pojišťovny dostanou vlastníci velkých firem včetně oligarchů podnikajících ve zdravotnictví, nadnárodní bankovní skupiny a manažeři státních institucí. Občané ztratí další díl kontroly nad miliardami, které do zdravotnictví povinně platí. Od vzoru prvorepublikových či rakousko-německých zdravotních pojišťoven, převzatého po Listopadu, se posuneme kamsi na Slovensko po kauze Gorila. Zajímavý dárek k výročí revoluce.

Takzvané zaměstnanecké zdravotní pojišťovny, tedy všechny kromě VZP, jsou veřejné instituce s obratem 130 miliard ročně. Každý z nás, kdo chodí do práce, jim povinně přispívá, buďto přímo skrz odvod zdravotního pojištění, nebo skrz daňový systém. Zaměstnanecké pojišťovny vznikly v roce 1993, vzorem byly „krankenkasy“ v Německu, v Rakousku či z časů první republiky. Převzato bylo i pravidlo samosprávy, tedy že správní a dozorčí rady pojišťoven volí jejich pojištěnci a zaměstnavatelé. V roce 2006 ale Ministerstvo zdravotnictví vydalo mimořádně křivou volební vyhlášku, která v rozporu se zákonem umožnila volit jen těm, kteří odvedli víc než půl procenta celkových odvodů pojišťovně – lidově řečeno, jen „velkým klukům z byznysu“ a státním podnikům ovládaným politiky. To nemohlo dopadnout jinak než špatně, výčet případů korupce a průšvihů by vydal na knihu. Nejhorší ale bylo, že řízení pojišťoven bylo odtrženo od zájmů občanů a pojištěnců, kteří to celé platí. V roce 2015 tuto vyhlášku napadla před Ústavním soudem skupina senátorů, mj. z klubu ANO, a soud ji v roce 2018 dle očekávání zrušil. Ale kdo se těšil na svobodné volby, těšil se marně. Ministr Vojtěch sepsal novelu zákona, ve které se volební právo pojištěnců natvrdo ruší. Právo volit a tedy kontrolu nad pojišťovnami si zachovají ti, kteří ji měli podle protiústavní vyhlášky.

„Klidně si kandiduj, ale velcí kluci si zvolí koho chtějí“
Tiskový odbor MZ tvrdí, že nový volební systém bude transparentnější a výrazně spravedlivější. Takový nesmysl. Novela sice umožňuje kandidovat skoro každému – stačí podpora 50 podpisů – ale pojištěnce zcela zbavuje veledůležitého práva volit. Volit budou moci nově výhradně podniky a instituce, které odvedly samy nebo společně s jinými aspoň 0,4% celkového příjmu pojišťovny. To je mnohamilionová částka, volební právo se tak bude týkat jen podniků s tisíci zaměstnanci. Pozor – to neznamená, že by volili zaměstnanci. Novela je napsaná tak, že volit "jaksi za ně" budou manažeři těchto podniků. Zaměstnance vidí pan ministr jako pouhé wage-slaves, kteří si mají nechat strhnout ze mzdy peníze na zdravotní a sociální a nepátrat, co se s nimi stane.

Nejtlustší kapři budou volit porybného
Pro pojištěnce i pacienty je životně důležité vědět, kdo získá skrz volby nově kontrolu nad jednotlivými zdravotními pojišťovnami – výsledek voleb ovlivní, kterým lékařům dá pojišťovna smlouvu, kterým nemocnicím zaplatí dobře nebo špatně, jak ochotně schválí pacientovi nákladný lék. Ministerstvo důsledně odmítá sdělit, které konkrétní podniky podle návrhu zákona dosáhnou na právo volit, prý to ani neví; to je buď lež nebo velká ostuda. Podle informací od některých pojišťoven, které na žádost sdělily objemy odvodů, lze říci, že volit do našich pojišťoven budou v zásadě tři skupiny:
1. „Cizáci“ – velcí zaměstnavatelé typu bank, telefonních operátorů nebo obchodních řetězců, vlastnění veskrze ze zahraničí. Nic proti nadnárodnímu kapitálu - jen mi hlava nebere, proč by měli namísto českých občanů-zaměstnanců o českých veřejných penězích, určených na léčbu českých pacientů, rozhodovat bankéři a manažeři z Londýna či z Bruselu. Alespoň ale nebudou v konfliktu zájmů jako další dvě skupiny.
2. „Oligarchové“ – velcí zaměstnavatelé typu hutí, oceláren a v neposlední řadě Agrofertu. Problém je, že tyto podniky jsou majetkově propojeny s poskytovateli péče, takže skrz pojišťovny by hradily péči „sami sobě“ – v případě oceláře Chrenka jde o řetězec nemocnic AGEL, v případě premiéra Babiše jde o síť klinik reprodukční medicíny a dalších zdravotnických zařízení. To je nežádoucí posun směrem k „slovenskej reforme“, kde ta samá finanční skupina kontroluje jak významnou zdravotní pojišťovnu, tak poskytovatele péče.
3. Stát a státní podniky – jde o zaměstnavatele typu České pošty, policie nebo armády. Problém je, že manažeři těchto institucí nemají přímý zájem na provozu pojišťoven, takže hrozí, že buď právo volby nevyužijí, nebo volební právo do pojišťoven „prodají“ za něco jiného po dohodě s resortními ministry.

Zde ještě perlička: významným zaměstnavatelem jsou také státní nemocnice (Motol, VFN, FN Brno), jejichž managementy mají na úhradové politice pojišťoven a tedy volbách do jejich správních rad silný zájem. Podle poskytnutých informací na volební právo dosáhnou také větší farmafirmy a lékárenský řetězec. Kapři si zvolí porybného.

Než toto, snad raději zaměstnanecké zdravotní pojišťovny spojme s VZP, jejíž Správní rada je nominována Vládou a Parlamentem. To sice není ideální (volbě ředitele VZP jsem se před časem věnoval zde), ale uspoří se na provozu a občanům zůstane skrz Parlament nad penězi ze zdravotního pojištění aspoň nepřímá kontrola.

Hlavní průšvih ale je, co se kvůli ministerskému návrhu NESTANE. Přímé volby by pustily do správy zdravotních pojišťoven občany, což naléhavě potřebujeme - princip "žádné zdanění bez zastoupení" už dvě století funguje všude, kde si ho lidé nenechali vzít. Občané by díky přímo zvoleným zástupcům, kteří by jim byli přinejmenším politicky odpovědni, mohli víc vidět a víc mluvit do toho, proč se hradí předraženým nemocnicím za tutéž péči víc a na takový Rumburk pak nezbyde; proč se nákupy léků nesoutěží, nemocnice účtují pojišťovnám maximální ceny a nechávají si dodavatelské provize. Ale hlavně by začaly konečně řešit každodenní trable pojištěnců – proč čekají na operaci, proč za nimi nevyjel praktik na návštěvní službu, proč pojišťovna tolerují okrádání pojištěnců o „registrační poplatky“ (v Praze běžné, zakázané, ale není obrany), nebo proč nepokutují spoluobčany co nechodí na prevenci (dle zákona by měly a mohly, ale neděje se to). To vše by zavedení přímých voleb umožnilo, stačilo by opsat zákon od sousedů z Německa. To si ale budeme muset asi počkat až na nějakou budoucí vládu.