Média pokládají osobám, kandidujícím ve volbách, dotazy do veřejných anket, zda jsou očkováni proti COVID-19. V této věci se střetává princip ochrany zdravotních údajů s tvrzeným zájmem veřejnosti tyto zdravotní údaje dát. Je nesporné, že každý může z vlastního rozhodnutí své zdravotní údaje „odtajnit“ a proto tak níže činím; současně s tím však považuji za nutné vyjádřit se k právním, etickým a společenským souvislostem. Začínám proto smyslem ochrany soukromí ve zdravotnictví obecně; o tom, zda má existovat z ochrany soukromí výjimka pro veřejně činné osoby či kandidáty do politických funkcí; a o důležitosti téhož v konkrétní věci citlivého údaje o očkování. Následně zveřejňuji podrobně svůj zdravotní stav, včetně komentáře. V závěru se pak vyjadřuji k některým námitkám a argumentům.

1. O významu zdravotnické mlčenlivosti obecně

Právo pacienta na soukromí a tomu odpovídající povinnost mlčenlivosti na straně zdravotníka je tradičním principem, jehož smyslem je ochrana člověka před tím, aby byl pro svůj zdravotní stav terčem přímé či nepřímé diskriminace. Typickými případy mohou být žena v nábožensky konzervativním prostředí, která v mládí podstoupila interrupci; člověk vyléčený ze závislosti na alkoholu či drogách, nebo s historií psychiatrické nemoci; nebo člověk HIV pozitivní. Každá z těchto i mnoha dalších zdravotních informací může člověka stigmatizovat v životě osobním, partnerském, profesním či společenském. Proto je po staletí, už od Hippokratovy přísahy, přes etické kodexy, Úmluvu o biomedicíně až po GDPR, dáno pravidlo, že o citlivých osobních údajích se nemluví, neexistuje-li zcela jednoznačný, konkrétní, převažující zájem třetích osob. Zájemcům o etická témata v kinematografii lze doporučit například film Philadelphia s Tomem Hanksem na téma HIV, nebo sci-fi Gattaca o člověku „geneticky nedokonalém“, který se na amerických školách pouští v pokročilých kurzech etiky.

2. O ochraně zdravotních údajů u osob veřejně činných
O přípustnosti výjimky z ochrany osobních údajů u osob veřejně činných se vedla rozsáhlá debata, například u amerických prezidentů (z nichž někteří byli během funkčního období vážně nemocni) či kandidátů (připomeňme nevyžádané psychiatrické diagnózy v případě Barryho Goldwatera, které vedly k tzv. „Goldwater rule“ v etickém kodexu profesní asociace). Z českého prostředí lze připomenout situaci, ze které vzešel tzv. „Lex Svoboda“. Veskrze se však otázky výjimek z ochrany soukromí týkají skutečností, které by mohly omezit či znemožnit řádný výkon funkce, nikoliv zdravotních údajů v plné šíři. Bez ohledu na to kandidát či funkcionář své zdravotní údaje zveřejnit může, nesmí se tak ovšem stát proti jeho či její vůli, nebo pod nátlakem. Připustit něco takového by, mimo jiné, reálně omezilo politická práva lidí s „nepopulární“ nemocí či stavem – představme si příkladmo zmíněnou historii alkoholismu, potratu či HIV.

3. Konkrétně k údaji o očkování COVID-19
Přítomnost či absence očkování proti COVID-19 je nepochybně zdravotním údajem, v současnosti bohužel velmi citlivým, a to „na obě strany“: Negativní reakce, výhrůžky či nactiutrhání může vyvolat jak nepřítomnost očkování (ze strany razantních zastánců), tak přítomnost očkování (ze strany „anti-vax“). Skutečnost, že je politik očkován proti COVID-19 či ne, však na rozdíl například od duševní choroby nijak neovlivňuje výkon jeho funkce. Současně nutně nevypovídá o jeho či její zodpovědnosti či nezodpovědnosti vůči okolí (jak ukážu níže na své kazuistice); očkování je nadto ze zákona dobrovolné a jeho absence nijak nevypovídá o tom, že by politik či kandidát porušoval zákon. Jsem proto přesvědčen, že by kandidáti neměli být k zveřejnění této skutečnosti nijak nuceni, přímo ani nepřímo – stejně jako by neměli být nuceni k zodpovídání dotazů ohledně jakékoliv jiné zdravotní informace, například již zmíněné interrupce, prodělané léčby závislosti nebo třeba pohlavní choroby. Jediné, kde vidím veřejný zájem na sdělení zdravotního údaje, je otázka svéprávnosti a tedy schopnosti činit ve funkci právní úkony. Jinak pokud zdravotní údaje politici zveřejňují, mělo by tak být vždy plně dobrovolně.

4. Můj osobní zdravotní stav, související s COVID-19
Nemocí COVID-19 jsem se nakazil v druhé půli prosince 2020 a prodělal ji bez signifikantních příznaků, pozitivně testován jsem byl pro zhoršenou dostupnost testovacích kapacit až na přelomu roku. Jako prodělavší jsem se vydal darovat anti-covidovou plazmu. Test protilátek dne 13.1.2021 prokázal hladinu dostatečnou pro darování. Další test protilátek jsem podstoupil o půl roku později, dne 26.8.2021, na pracovišti AeskuLab s výsledkem „COVID 19 S_CoV2 IgG.. 40 AU/ml – protilátky prokázány“. Po celý letošek se průběžně testuji, jednak samotesty, jednak v poslední době opakovanými testy PCR, kvůli účasti na nejrůznějších akcích, vždy negativně. Vzhledem k opakovaně změřené přítomnosti protilátek očkován nejsem.

5. Komentáře
Nejsem „odmítačem vakcinace“, rozhodnutí neočkovat se činím na základě současných dostupných poznatků vědy a vzhledem k individuálním okolnostem (u osob blízkých nad 50 let jsme se přiklonili k očkování již během jara). Od prodělání až dosud jsem byl dle všech testů bezinfekční, v žádném momentu jsem tedy nepředstavoval riziko pro své okolí; v současnosti dokonce považuji za možné, vzhledem k recentně měřeným protilátkám, že míra bezpečnosti u mne je statisticky vyšší než u osob očkovaných v lednu, které dosud nebyli přeočkovány třetí dávkou (včetně některých vládních politiků). Vzhledem k celkovému zdravotnímu stavu i uvedeným skutečnostem považuji za statisticky mimořádně nepravděpodobné, že bych během podzimu či zimy zatížil JIP těžkým průběhem. Můj přístup k očkování platí tady a teď, jak v mém osobním případě, tak i v případě mých malých dětí; v případě poklesu hladiny protilátek, v případě nových poznatků o COVID-19 a ochraně z prodělání a očkování, například v důsledku vzniku nové mutace, svůj přístup dle okolností změním.
Pro úplnost uvádím, že ani pokud by bylo očkování proti COVID-19 uzákoněno jako povinné, a stalo se tak analogicky s pravidly zákona 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví, nebyl bych patrně k očkování indikován (srv. analogicky pravidlo § 46 odst. 2 zákona: „Před provedením pravidelného a zvláštního očkování je fyzická osoba povinna podrobit se v případech upravených prováděcím právním předpisem vyšetření stavu imunity (odolnosti). Pravidelné a zvláštní očkování se neprovede při zjištění imunity vůči infekci nebo zjištění zdravotního stavu, který brání podání očkovací látky (kontraindikace). O těchto skutečnostech poskytovatel zdravotních služeb uvedený v § 47a vystaví fyzické osobě potvrzení a důvod upuštění od očkování zapíše do zdravotnické dokumentace.“)

Moje názory na očkování jiných, které konzistentně zastávám jak veřejně, tak na stranických fórech:
- Očkování doporučuji všem osobám, které dosud s COVID-19 nepřišly do kontaktu. Zejména u osob vyššího věku a v rizikových skupinách, kde očkování považuji za jednoznačně indikované.
- Vést k očkování lidí s prokázanými protilátkami nepovažuji za nutné, naopak prosazuji, aby imunita z prodělání nemoci osvědčená protilátkovým testem byla v intencích vědeckých studií i judikatury NSS ČR postavena na roveň očkování, pro účel pandemických opatření.
- Taktéž považuji za eticky spornou otázku očkování malých dětí, u nichž je statistická pravděpodobnost vážných průběhů či úmrtí velmi nízká, takže rizika z očkování, byť jsou taktéž statisticky nevýznamná, by nesly především pro ochranu dospělých osob v okolí.
- Přesto se zasazuji o to, aby v souladu s politickým programem Pirátů a STAN mohl očkování zvolit kdokoliv, kdo se tak rozhodne, včetně osob prodělavších a včetně rodičů dětí, a to zcela bezplatně na účet daňových poplatníků, s dobrou dostupností a s možností přeočkování dle schválených pravidel pro podání konkrétní vakcíny.
- Na medicínské a etické rovině doporučuji, aby se k očkování přistupovalo jako k jiné léčbě, tedy aby otázku indikací či kontraindikací mohl každý pacient řešit individualizovaně, na základě konzultace se svým ošetřujícím lékařem, a s garancí mlčenlivosti. Z téhož důvodu, ochrany zdravotních údajů, doporučuji opatrnost ve věci tzv. COVID-pasů.

Sepsáno dne 24. 9. 2021.