Donedávna zůstávalo Norsko neoblomné, co se týče tamních konzervativních drogových zákonů. To by se ale mohlo radikálně změnit v důsledku překvapivých událostí posledních let.

Už 5. října 2016 Norsko rozvířila lehce šokující zpráva: ministr zdravotnictví Bent Høie z Konzervativní strany (Høyre) oznámil v bulvárním časopisu svou radikální změnu názoru na drogovou politiku. Norsko by prý mělo vyměnit svůj přehnaně represivní režim za něco podobného portugalské dekriminalizaci.

Bylo to něco jako blesk z čirého nebe, protože do té doby Høie a norská pravicová koaliční vláda nevykazovali nejmenší známku toho, že by chtěli upustit od typicky severské nekompromisní drogové politiky.

V článku nazvaném „Pomoc, ne tresty pro uživatele drog“ Høie přiznal, že 48 milionů norských korun (128 mil. Kč) v pokutách za držení drog za posledních 5 let bylo „neprospěšné a bezvýznamné“ a způsobilo více škody než užitku jak pro uživatele, tak pro společnost. Inspirován situací v Portugalsku dále prohlásil, že užívání drog by mělo být záležitostí zdravotnických služeb, ne trestně-právního sektoru. Tato Høieho radikální změna dala do pohybu sérii událostí, které by teoreticky mohly učinit Norsko jednou z dalších několika zemí, které dekriminalizovaly držení drog.

Ačkoli změnu drogových zákonů v Norsku dlouhodobě prosazují jak humanitární organizace, tak i odborníci v psychedelickém výzkumu jako např. Pål-Ørjan Johansen a Teri Krebs se svou organizací EmmaSofia, tak před zmíněným přelomovým článkem pouze Zelení (MDG) a Liberální strana (Venstre) navrhovali přechod směrem k dekriminalizaci. V rámci voleb minulý rok však myšlenku dekriminalizace podpořilo 7 z 9 hlavních stran. Minulý prosinec pak v norském parlamentu prošla novela, která má zajistit, aby zodpovědnost společnosti za zvládání užívání a držení drog přešla od justice k zdravotnictví.

Byla sestavena pracovní skupina pověřená nalezením nejlepšího řešení, jak přesunout drogovou problematiku z policejních do lékařských rukou. Konkrétně má také vyhodnotit, je-li portugalský model vhodný i pro Norsko. Skupina má své výsledky a návrhy předložit na konci roku 2019. Dnes zatím víme jen to, že legalizace není a nebude předmětem diskuzí.

Přechod k dekriminalizaci má určitě velký význam pro Norsko, nicméně ještě důležitější by mohl být vliv této změny na ostatní státy. Vyspělé Norsko by mohlo ostatním zemím jít příkladem v tom, jak se vlastně taková drogová reforma dělá a jaké z ní plynou výhody oproti zastaralým principům války proti drogám. Tato lekce by pak mohla být dostatečným impulzem pro to, aby i další země následovaly ve stejných stopách.

Norsko má velmi rozvinutý a progresivní demokratický systém a je zároveň jednou z nejbohatších zemí na světě. Pyšní se také jedním z nejvyšších standardů života, silnými egalitářskými a humanitárními ideály a vynikajícím systémem zdravotnictví a sociální péče. Je tedy vskutku překvapivé, že má také jedny z nejrepresivnějších drogových zákonů – a nejvyšší míry úmrtnosti spojené s drogami – v celé Evropě. Tato anomálie je pravděpodobně jednou z hlavních příčin, které přiměly Norsko k hledání alternativních řešení.

Norsko je jednou z mála zemí, kde samotné užívání drog (ne pouze jejich držení) je zločinem. To znamená, že policie může zadržet a prohledat osoby a jejich domovy jen na základě nejmenšího podezření na užívání drog. Podezřelí, kteří jeví známky požití drogy, mohou být zadrženi a pod dohledem donuceni podstoupit test na zbytkové drogy v těle z moči. Pozitivní test může znamenat pokutu až 25 tisíc korun, odebrání řidičského průkazu a pro rodiče i inspekce sociálních služeb. Kontroverzní jsou také kontroly na školách s pomocí policejních psů a následnými pravidelnými drogovými testy pro mladistvé, kteří byli přistiženi při držení nebo užívání drog.

Nejvíce diskutabilní je však způsob, jakým země zachází se skupinou s těmi nejzávažnějšími závislostmi. To jsou zejména lidé nitrožilně užívající opiáty nebo metamfetamin a jiné stimulanty. Navzdory tomu, že jsou v provozu programy pro substituční léčbu, prostory pro bezpečnou injekční aplikaci i strategie pro distribuci naloxonu (lék na akutní předávkování opiáty), drogově závislí umírají ve velmi znepokojivé míře. Norsko má třetí nejvyšší drogovou úmrtnost v Evropě za Švédskem a Estonskem, ročně zde takto zemře asi 250 lidí.

Podle propagátorů drogové reformy je to kvůli tomu, že tito lidé existují z většiny mimo norský, tolik obdivovaný, zdravotnický systém. Říkají, že zatýkání a pokutování těch nejviditelnějších závislých je jedním z nejlehčích způsobů, jak si policisté zvyšují svoje „skóre vyřešených případů“.

„Máme výborný systém zdravotnických a sociálních služeb, nicméně drogově závislí v něm nejsou vítáni,“ říká Arild Knutsen, vedoucí Norské asociace pro humánní drogovou politiku (FHN). „Můžete přijít do nemocnice, kdy potřebujete – když nejste narkoman. Dostane se vám i pomoci s duševními problémy – pokud nejste narkoman.“

Reakce ohledně navrhované drogové reformy byly v Norsku převážně pozitivní. Několik předních národních zpravodajství návrh hlasitě podpořilo, některé by dokonce stály i za legalizací. Jsou zde však také oponenti. Mimo několika neziskových organizací je zásadně proti také Křesťanská konzervativní strana (KrF) a zásadní překážku na cestě k dekriminalizaci pak tvoří – vcelku nepřekvapivě – policie.

Bård Dyrdal, detektiv z Osla a zakladatel skandinávské odnože LEAP (organizace odborníků z justičního sektoru, která prosazuje ukončení války proti drogám), si je vědom toho, že současná strategie nefunguje: „Naháníme lidi beroucí drogy po městě, a oni pak stejně berou další drogy. To není řešení.“ Samozřejmě se setkal se zásadním nesouhlasem ze strany svých kolegů a do LEAP se přidával s vědomím, že už nikdy nebude povýšen.

„Národní ředitel policie byl velmi jednoznačný v tom, že je proti dekriminalizaci, a ti, co nesouhlasí, musí zůstat zticha. Není však překvapivé, že policie je proti reformě, protože policie nikdy nemá ráda, když jí někdo bere její pravomoci,“ pokračuje Dyrdal. „Drogové zákony jsou mocným nástrojem v rukách policistů. Když vás chceme kvůli něčemu prověřit, podezření na drogy je jistota, jak prohledat vás a váš domov. Když vejdeme do bytu a na stole leží marihuana, můžeme zatknout všechny za podezření z jejího užívání.“

Jedním z klíčových důsledků dekriminalizace je dozajista zásadní změna v tom, jakým způsobem budou autority, instituce a veřejnost vnímat uživatele drog. Oproštění společnosti od drogového tabu je také jedním z Durdalových cílů. „Myslím, že dekriminalizace je začátek, ne konec. Nejdůležitější na tom je, že to změní přístup lidí k celé problematice. Když odeberete trest, zmenšíte stigma.“

Durdal dodává, že nový systém má šanci uspět i navzdory protestům policie. Konečnou roli policistů v tomto systému však bude muset určit pověřená pracovní skupina. To, jak rozhodne, pak bude mít zásadní vliv na míru úspěchu celé reformy.

„Je důležité, aby policie dále nestíhala a nezatýkala narkomany, jen aby je poté předala zdravotnickým službám,“ varuje drogový reformátor John Melhus. „Znamenalo by to akorát ty stejné problémy jako máme teď – nemohli bychom se o drogách bavit otevřeně a veřejné mínění by bylo nadále obestřeno strachem.“

Jak bude systém vypadat ve finální podobě zatím nevíme, nicméně dosavadní vývoj je sám o sobě fascinující – obzvláště proto, že se děje v rámci celosvětové renesance starých drogových politik. Zásadní změny totiž momentálně probíhají spíše za oceánem (např. v USA nebo v Kanadě), u nás v Evropě od portugalské dekriminalizace v roce 2001 proběhly víceméně jen střídmé krůčky směrem k přestavění drogových zákonů. Norský nečekaný a odvážný krok je proto zcela zásadní pro současnou i budoucí situaci v drogové legislativě v celé Evropě.

Kdo by si před pěti lety jen pomyslel, že by se zrovna Norsko, se svou nechvalně známou alkoholovou prohibicí, mohlo stát katalyzátorem pro novou vlnu drogových reforem, které by mohly radikálně změnit celosvětový přístup k drogám?

Přeloženo a upraveno z článku Maxe Dalyho „Is Norway set to spark a drug policy revolution?“
Odkaz na původní článek v angličtině: https://www.drugfoundation.org.nz/matters-of-substance/july-2018/is-norway-set-to-spark-a-drug-policy-revolution/

Přeložil:
Jáchym Fibír
Česká psychedelická společnost