V aktuální situaci okolo dolu Paskov se stát musí postavit aktivně na stranu postižených horníků. V součinnosti s vlastníkem musí horníkům zajistit krátkodobou pomoc. Zároveň jim musí dát šanci postavit se na vlastní nohy a získat nezávislost na uhelných magnátech.

Stát v Paskově i na Ostravsku selhal. Dlouhá léta lil miliardy korun ročně do proměny uhelného průmyslu a evidentně dotace nezabraly. Česká republika rezignovala na aktivní politiku zaměstnanosti i na hledání regionálních příležitostí. Dlouhodobě neudržitelnou podporou těžby uhlí stát udělal z místních lidí rukojmí ekonomických zájmů uhlobaronů.

Krize v Paskově odhalila slabá místa, které můžeme odstranit pouze systematickým přístupem. Je potřeba, aby stát začal tvrdě vyjednávat a přinutil vlastníka k vytvoření co nejlepších podmínek pro postižené zaměstnance k překlenutí nastávajícího těžkého období. Role státu však nesmí zůstat jen u toho.

Je nezbytné pracujícím zde i na Ostravsku obecně nabídnout perspektivu, aby mohli odejít z dolů a postavit se na vlastní nohy. Stát by měl za tímto účelem vytvořit fond, ze kterého by byl schopen financovat mikroúvěry, díky nimž by končící horníci mohli například začít provozovat samostatnou živnost a stát se nezávislými na tomto neperspektivním odvětví.

Jedná se zde o velmi kvalifikované a zdatné pracovníky, kteří jsou konkurenceschopní – je jim však potřeba nabídnout šanci a pomocnou ruku. Celý Moravskoslezský region má díky své výhodné geografické poloze perspektivu podnikat přeshraničně a otevírat nové, zajímavé příležitosti. I zde je potřeba, aby stát vyšel občanům vstříc. Musí snižovat práh pro vstup do podnikání a to především v ohledu na flexibilitu a administrativní náklady.

Ani to ovšem nebude stačit, pokud si stát a vláda neuvědomí, že je na čase začít se systematicky přeorientovávat na dlouhodobě udržitelná řešení a ne pouze na nezdravé investice do těžby jako doposud. Je evidentní, že cesta jednoznačně neleží v megalomanských plánech prezidenta Zemana, který by nejraději bezúčelně vyhodil oknem stovky miliard korun na projektech výstavby dalších reaktorů Temelína a kanálu Odra – Labe.

Tyto prostředky lze lépe využít ve školství, zdravotnictví, v rozvoji kvalitních sociálních služeb nebo v aktivní politice zaměstnanosti například právě na Ostravsku. Klíč k otevření opravdu dlouhodobé perspektivy leží v investicích do zelených pracovních míst a ekologicky šetrných oblastí hospodářství, mezi které patří například podpora stavebnictví skrze energetickou renovaci domů.

Investice do zateplování a dalších užitečných opatření nastartoval úspěšný program Zelená úsporám, pro který jsme získali dvacet miliard korun z prodeje emisních povolenek.

Proto prosazujeme stabilní pokračování tohoto programu, které má obrovskou šanci opět nastartovat stavebnictví. Přínosy jsou nejen pro Ostravsko, ale také celou Českou republiku. Jedna miliarda korun veřejné podpory programů energetické modernizace budov se vrátí státu zpět v průměrné výši jedné miliardy korun na daních, sociálním a zdravotním pojištění a nevyplacených sociálních dávkách. Podle renomovaných odborníků jde o příležitost vytvořit pro celé Česko třicet až čtyřicet tisíc stabilních pracovních míst.

Právě energeticky šetrné domy jsou dobrým příkladem moderního impulsu pro oživení ekonomiky. Vedle přínosů pro pracovní místa se domácnosti napříč Českem postupně odstřihnou od vysokých účtů za teplo a z obcí a měst zmizí čoudící kotle spalující často nekvalitní uhlí.

Přitom jde o strategii, která je vyzkoušená a funguje. V těch nejprůmyslovějších zónách Německa v Porýní a Porůří, kde se v minulosti potýkali se stejným problémem jako my dnes v Paskově, se cestou ekologických inovací a zelených pracovních míst vydali a byli úspěšní.

Nevidím jediný důvod, proč by nemohla být Česká republika úspěšná stejně jako Německo. Stát ale musí začít konat v Paskově a na Ostravsku ihned.