Radar? Jde to i jinak a lépe
Zahraniční politika USA se mění. Prezident Obama podle britského listu The Times zamýšlí vyměnit myšlenku protiraketového štítu na území České republiky a Polska za novou smlouvu o snížení počtu jaderných zbraní. Pokud Moskva na podobnou nabídku přistoupí, půjde o nejrazantnější krok k odzbrojení za dlouhá léta.
Zdá se tedy, že nová americká administrativa zaujme k řešení mezinárodních problémů sofistikovanější a méně silový přistup než její předchůdkyně. Svou energii by měla soustředit především na řešení skutečných kořenů mezinárodního napětí a na posilování mnohostranné dimenze mezinárodních vztahů, režimů, smluv, práv a principů. Protiraketová obrana nemusí být a priori zavržena, měla by ale být přesunuta do fáze vývoje a výzkumu. Ušetřený čas před jejím eventuálním rozmístěním by měl být využit k intenzivnějšímu úsilí v oblasti mezinárodní diplomacie a vyjednávání o budoucnosti protiraketové obrany a její relevanci pro řešení reálných bezpečnostních hrozeb. Je také nezbytné, aby Evropská unie vyslala znamení o existenci skutečné společné zahraniční politiky a začala se tímto tématem konečně zabývat.
Vzhledem ke stavu debaty o protiraketové obraně doma i v zahraničí, vzhledem k dynamice vývoje politických pozic jednotlivých aktérů a mezinárodních organizací a vzhledem k nejednoznačně sdílené analýze rizik a přínosů protiraketové obrany by bylo rozumné, aby Česká republika odložila rozhodnutí o radarové základně do té doby, než budou uspokojivě vyřešeny všechny přetrvávající otazníky nad americkými plány. Takové rozhodnutí by nebylo zradou našich závazků Američanům nebo spojencům obecně, ale logickou a zodpovědnou reakcí na vývoj situace. Česká republika plní své spojenecké závazky velmi svědomitě, ať již jde o finanční, personální nebo materiální příspěvky společným aktivitám. Správná analýza situace a zodpovědné a transparentně komunikované rozhodnutí odložit projednávání radarových smluv mohou významně přispět ke snížení mezinárodního napětí a poskytnout čas nové americké administrativě k formulaci priorit své zahraniční politiky. To by byly kroky skutečně vyspělé a suverénní země.
Zdá se tedy, že nová americká administrativa zaujme k řešení mezinárodních problémů sofistikovanější a méně silový přistup než její předchůdkyně. Svou energii by měla soustředit především na řešení skutečných kořenů mezinárodního napětí a na posilování mnohostranné dimenze mezinárodních vztahů, režimů, smluv, práv a principů. Protiraketová obrana nemusí být a priori zavržena, měla by ale být přesunuta do fáze vývoje a výzkumu. Ušetřený čas před jejím eventuálním rozmístěním by měl být využit k intenzivnějšímu úsilí v oblasti mezinárodní diplomacie a vyjednávání o budoucnosti protiraketové obrany a její relevanci pro řešení reálných bezpečnostních hrozeb. Je také nezbytné, aby Evropská unie vyslala znamení o existenci skutečné společné zahraniční politiky a začala se tímto tématem konečně zabývat.
Vzhledem ke stavu debaty o protiraketové obraně doma i v zahraničí, vzhledem k dynamice vývoje politických pozic jednotlivých aktérů a mezinárodních organizací a vzhledem k nejednoznačně sdílené analýze rizik a přínosů protiraketové obrany by bylo rozumné, aby Česká republika odložila rozhodnutí o radarové základně do té doby, než budou uspokojivě vyřešeny všechny přetrvávající otazníky nad americkými plány. Takové rozhodnutí by nebylo zradou našich závazků Američanům nebo spojencům obecně, ale logickou a zodpovědnou reakcí na vývoj situace. Česká republika plní své spojenecké závazky velmi svědomitě, ať již jde o finanční, personální nebo materiální příspěvky společným aktivitám. Správná analýza situace a zodpovědné a transparentně komunikované rozhodnutí odložit projednávání radarových smluv mohou významně přispět ke snížení mezinárodního napětí a poskytnout čas nové americké administrativě k formulaci priorit své zahraniční politiky. To by byly kroky skutečně vyspělé a suverénní země.