Polemika s Pavlem Pečínkou



Za největšího nepřítele zelené politiky pokládám sektářské myšlení. A mrzí mě, že se po Janu Kellerovi touto cestou vydal i Pavel Pečínka v článku Zelená multikulturní zástěrka. Jsem přesvědčen, že je víc věcí, které nás navzájem spojují, než rozdělují. Proto příliš nechápu, proč si mě oba pánové v poslední době vybrali jako hlavní terč svých novinových filipik. Pokud je jejich cílem poškodit zelené myšlenky v české politice, je takový postup racionální. Články Pečínky i Kellera mají každopádně jeden společný prvek: zaťatost akademického, katedrového pohledu na politiku, který odmítá brát na vědomí politickou realitu. Prostě: kdo přestal o politice jen mluvit a kázat a začal ji dělat, ten podle nich už napůl zradil. Jenže život je jinde, pánové!

K Pečínkovu článku mám několik poznámek. Odmítám komentovat, co autor zaslechl (podotýkám, že z druhé ruky) o té či oné debatě, které občas vedu s přáteli v jedné z brněnských hospod. Fízlování a drby by neměly patřit k profesionální výbavě politologa. Musím se však ohradit proti nepravdivému tvrzení, že jsem ve funkci ministra školství „potichu připravoval školné“. Za prvé to nebylo potichu a za druhé to nebylo školné. Šlo o komplexní reformu terciárního vzdělávání a Pavel Pečínka velmi dobře ví, že věcný návrh reformního zákona, který na sklonku mého působení ministerstvo připravilo, se školným nepočítal.

Strana zelených je jedinou parlamentní silou v ČR, která se kontinuálně zajímá o porušování lidských práv ve světě. Pečínka se mýlí, když tvrdí, že tato kritika je selektivní a zaměřuje se „pouze na země s komunistickými diktaturami“. Ve skutečnosti jsme opakovaně poukazovali také na problémy v Rusku, Bělorusku, Turecku, Barmě i na Guantanámu. Jsou to snad komunistické diktatury?

Odmítám také Pečínkovo tvrzení, že Strana zelených jako člen vládní koalice nebrala ohled na menšiny. Dosáhli jsme přece zřízení funkce ministra pro lidská práva, já sám jsem ve funkci ministra školství zřídil samostatnou skupinu pro sociální programy ve školství, jejímž úkolem byla mj. podpora vzdělávání Romů atd. Vzhledem k naší parlamentní síle (šest poslanců) se nám podařilo realizovat úctyhodnou část programu SZ. Vždyť i podle pana prezidenta a kritiků Mirka Topolánka uvnitř ODS jsme donutili vládu „zezelenat“.

Pavla Pečínku zjevně děsí představa, že zelení pod mým vedením zakormidlují doprava a stanou se věrným souputníkem ODS. To je nesmysl. Po volbách jsme připraveni jednat o spolupráci jak s ODS, tak se sociální demokracií. I nadále budeme konstruktivní politickou silou připravenou realizovat maximum našeho volebního programu. Ideologickým sektářům to bude nejspíš i tentokrát málo.

Článek původně vyšel v Brněnském deníku a v internetovém deníku Neviditelný pes.