„Zákon o střetu zájmů porušilo 122 z celkem 483 veřejných činitelů, které prověřovalo občanské sdružení Oživení. (…) Za přestupek proti zákonu o střetu zájmů nebyl v rámci provedené analýzy šetření nejčastěji uložen trest žádný, popřípadě byl uložen trest napomenutí či pokuty v rozmezí od 1 000 Kč do 4 000 Kč.“ (Analýza občanského sdružení Oživení)

Současné zákony nabízejí politikům a jiným veřejným činitelům širokou paletu korupčních příležitostí. Samotná korupční příležitost neboli střet zájmů není ještě korupce, ale je korupci velmi blízko. Využije-li politik nebo jiný veřejný činitel korupční příležitost, již se do prostoru korupce dostává.

Ve střetu zájmů klade politik osobní zájem nad veřejný, jinak řečeno košile je mu bližší než kabát. Nejběžnější je situace, kdy si místní politik nakoupí levně zemědělský pozemek, v obecním zastupitelstvu poté prosadí jeho změnu na stavební a nakonec ho draze prodá.

To, že dojde u politika nebo jiného veřejného činitele ke střetu zájmů, je v řadě případů veřejnosti známé, zatímco zda došlo rovněž ke korupci, nebývá snadné odhalit. Například: ministr vlastní firmu, která náhle začíná dostávat státní zakázky. Fakt, že ministr vlastní firmu, která dostává veřejné zakázky, lze v řadě případů zjistit. Jestli z toho měl i nějaký zisk, a tedy zda došlo až ke korupci, bývá naopak velmi těžké prokázat. Situace střetu zájmů se proto dají lépe monitorovat než korupce samotná.

Není-li střet zájmů politiků a jiných veřejných činitelů podroben kontrole, trpí politika a veřejná správa neprůhledností, která často vede ke korupci a mafiánským praktikám. Demokratický stát v důsledku toho ztrácí v očích občanů svou reputaci. Fungující demokratický stát si je tohoto rizika vědom. Proto se snaží vztyčit překážky, aby kvůli střetu zájmů svých představitelů o svou pověst nepřišel. Jednou z těchto překážek je zákaz střetu zájmů, kterým se snaží zabránit využívání korupčních příležitostí.

Střet zájmů politiků a jiných veřejných činitelů řeší zákon o střetu zájmů. Ten současný je ovšem děravý. Nijak nezmenšuje politikům a jiným veřejným činitelům prostor pro využívání korupčních příležitostí.

V řadě případů politikům stačí čestně prohlásit, že nejsou ve střetu zájmů. Pravdivost informací v těchto čestných prohlášení většinou nelze nijak ověřit, neboť politici svá prohlášení nemusí dokládat. Kontrola střetu zájmů politiků je navíc nastavena nesmyslně. Níže postavený místní politik má kontrolovat výše postaveného činitele.

Místní politik – kontrolující orgán – nemůže ovšem nikdy účinně kontrolovat či trestat politika působícího na celostátní úrovni. Korunu celému systému nasazují sankce. Pokuty za porušení zákona o střetu zájmů v řádu několika tisíc korun jsou politikům jen pro smích.

(Psáno pro www.korupcejakoparazit.cz)