K ohlášení korupce ve veřejných institucích dochází jen zřídka. Jedním z důvodů je, že chybí účinná právní ochrana těch, co na korupci upozorní. Stát paradoxně neposkytuje ochranu osobám, které podstupují osobní riziko pro ochranu jeho zájmů.

Avizovatele korupce je nutné nejen chránit, ale i pozitivně motivovat. Zde opět přicházejí ke slovu chytrá pravidla. Jednotlivce lze v zásadě motivovat buď penězi nebo zvýšením společenské prestiže. Je-li přímá peněžní odměna za avizování korupce částí společnosti stále nazírána jako problematická, je nutné využít druhý motivační aspekt – zvýšení společenské prestiže.

Vyznamenání a ochrana
Nástroj, který má stát k tomuto účelu k dispozici je státní vyznamenání. Státní vyznamenání poskytuje zadostiučinění: vyznamenaný učinil něco pro stát a ten ho za to veřejně oceňuje. Jestliže nahlášením korupce dal avizovatel ve prospěch státu v sázku svoji bezpečnost a budoucnost, měl by ho za to stát veřejně ocenit.

Z praktického hlediska je nejdůležitější, aby stát zajistil avizovateli korupce ochranu před odplatou. Avizovatel korupce svým jednáním chrání zájmy státu proti osobám, jež se tyto zájmy snaží poškodit. Vzhledem k závažnosti újmy, která avizovateli hrozí (nezřídka se jedná o výhružky fyzické likvidace avizovatele i jeho rodiny), by mu měl stát zajistit speciální ochranu, a to minimálně na stejné úrovni jako svědkům či poškozeným v trestním řízení.

Avizovatelům korupce by rovněž měla být zajiště na mediální ochrana, a to alespoň taková, jakou stát poskytuje osobám obviněným ze zločinů. Chrání-li stát v určitých ohledech osoby obviněné z páchání trestných činů, tedy osoby, které jednají proti zájmům státu a společnosti, je jeho povinností poskytovat tutéž ochranu osobám, kterým hrozí újma za to, že naopak jednaly ve prospěch státu a společnosti.

Finanční kompenzace a ombudsman
Avizovatel korupce by mohl mít v určitých případech též nárok na finanční odškodnění. Zejména tam, kde stát selže a před odvetou ho neochrání. Finanční kompenzaci avizovateli by bylo vhodné pojmout jako náhradu újmy způsobenou tím, že stát nedodržel svoji povinnost ochránit ho před odplatou.

Korupci ve státní správě by úředník mohl avizovat Veřejnému ochránci práv (ombudsmanovi). Pokud by ombudsman shledal jeho ohlášení důvěryhodným, byl by avizovatel chráněn před propuštěním. Ombudsman by díky tomu získal informace o korupci a nefunkčnosti veřejné správy, jejichž nápravu má v popisu práce.

Co by se zlepšilo?
Pokud by byla přijata účinná pravidla o ochraně avizovatelů korupce a politikům a jiným veřejným činitelům by kvůli tomu hrozilo nebezpečí, že jejich „kšefty“ některý z úředníků ohlásí, mohlo by to mít významný protikorupční účinek. Slušnější politiky by to mohlo odradit od toho, aby si s korupcí vůbec začínali, otrlejší by to mohlo znejistit a znesnadnit jim jejich nekalá korupční jednání.

Přijetí účinných pravidel o ochraně avizovatelů korupce ve veřejném sektoru by rovněž zvýšilo důvěryhodnost státu v očích občanů. Vyslalo by pozitivní signál, že si stát váží těch, kteří jsou ochotni riskovat, aby za chránili peníze daňových poplatníků. Třeba na Slovensku už takový zákon mají.

(Podrobný návod, jak zavést pravidla pro avizování korupce, je popsán v Receptu 12 – Avizování korupce na www.korupcejakoparazit.cz)