„Firmy s konečnými vlastníky z daňových rájů za posledních osm let získaly veřejné zakázky za nejméně 244 miliard korun. Tyto společnosti, v drtivé většině s neznámými nebo obtížně dohledatelnými skutečnými vlastníky, zasahují do všech odvětví veřejných zakázek a představují ekonomické, korupční i bezpečnostní riziko. Vyplývá to ze společné analýzy poradenské společnosti Bisnode a Transparency International ČR.“

Každá veřejná zakázka má svůj příběh. Tento příběh vytváří určité postavy. Postavy, které jsou živé, skutečné a fyzicky existují. Nebudeme-li znát ty to postavy, nebudeme nikdy schopni pochopit příběh veřejné zakázky. A nebudeme-li znát a chápat příběh veřejné zakázky, nikdy se nepodaří zjistit, jestli u veřejné zakázky došlo ke korupčním či jiným nekalým praktikám.

Podle studie Centra aplikované ekonomie „Rozkrývání dodavatelů veřejných zakázek“ nebylo možné dohledat konečného vlastníka, jež je fyzickou osobou, u 52 % firem získávajících veřejné zakázky. Zhruba 10 % tvořily firmy, u nichž nebylo možné konečného vlastníka dohledat vůbec. U zbylých 42 % firem informace o konečných vlastnících nebyly z veřejných zdrojů snadno dostupné, neboť byly vlastněny ze zahraničí.

V demokratickém systému má každý občan právo vědět, kdo v konečném důsledku profituje z peněz, které ve formě daní svěřil státu. Bez znalosti skutečného vlastníka firmy, která získala veřejnou zakázku, není stát schopen garantovat, že osoba rozhodující o veřejné zakázce není zároveň skrytým vlastníkem firmy, která veřejnou zakázku získala. V takové situaci nikdo nemůže vyloučit ani potvrdit, že firmy, jejichž koneční vlastníci jsou neznámí, nevlastní ti politici či úředníci, kteří o jejich vypsání a přidělení rozhodují.

Opravdová soutěž o veřejnou zakázku může existovat pouze v situaci, kdy všichni účastníci mají rovné podmínky, tzn. že některý z účastníků není zvýhodněn či dokonce vítěz není určen předem. Jestliže některý z účastníků je v cíli již před startovním výstřelem, neboť zadavatel a skutečný vlastník vítězné firmy je jedna a tatáž osoba, jsou veškerá další detailní pravidla k ničemu. Proto pouze u firem, které se „svlékly do naha“, lze garantovat, že nejsou na stupních vítězů již před začátkem závodu, tedy že je nevlastní ti, kteří o vypsání či přidělení veřejné zakázky rozhodují.

I když se 99,9% politiků i úředníků shodne, že je nutné znát konečného skutečného vlastníka firem, které získávají veřejné zakázky, když přijde na věc, totéž procento prohlásí, že neví, jak skutečného vlastníka odhalit. S řešením problému rozkrytí konečných vlasntíků nicméně nyní přišla Transparency International v rámci projektu TAXPARENCY (www.taxparency.eu). Poslední technická překážka se zdá býti překonána, uvidíme, zda výmluvy „že to nejde“ budou nadále přetrvávat…