Vylévání peněz daňových poplatníků do daňových rájů
„Firmy s konečnými vlastníky z daňových rájů za posledních osm let získaly veřejné zakázky za nejméně 244 miliard korun. Tyto společnosti, v drtivé většině s neznámými nebo obtížně dohledatelnými skutečnými vlastníky, zasahují do všech odvětví veřejných zakázek a představují ekonomické, korupční i bezpečnostní riziko. Vyplývá to ze společné analýzy poradenské společnosti Bisnode a Transparency International ČR.“
Každá veřejná zakázka má svůj příběh. Tento příběh vytváří určité postavy. Postavy, které jsou živé, skutečné a fyzicky existují. Nebudeme-li znát ty to postavy, nebudeme nikdy schopni pochopit příběh veřejné zakázky. A nebudeme-li znát a chápat příběh veřejné zakázky, nikdy se nepodaří zjistit, jestli u veřejné zakázky došlo ke korupčním či jiným nekalým praktikám.
Podle studie Centra aplikované ekonomie „Rozkrývání dodavatelů veřejných zakázek“ nebylo možné dohledat konečného vlastníka, jež je fyzickou osobou, u 52 % firem získávajících veřejné zakázky. Zhruba 10 % tvořily firmy, u nichž nebylo možné konečného vlastníka dohledat vůbec. U zbylých 42 % firem informace o konečných vlastnících nebyly z veřejných zdrojů snadno dostupné, neboť byly vlastněny ze zahraničí.
V demokratickém systému má každý občan právo vědět, kdo v konečném důsledku profituje z peněz, které ve formě daní svěřil státu. Bez znalosti skutečného vlastníka firmy, která získala veřejnou zakázku, není stát schopen garantovat, že osoba rozhodující o veřejné zakázce není zároveň skrytým vlastníkem firmy, která veřejnou zakázku získala. V takové situaci nikdo nemůže vyloučit ani potvrdit, že firmy, jejichž koneční vlastníci jsou neznámí, nevlastní ti politici či úředníci, kteří o jejich vypsání a přidělení rozhodují.
Opravdová soutěž o veřejnou zakázku může existovat pouze v situaci, kdy všichni účastníci mají rovné podmínky, tzn. že některý z účastníků není zvýhodněn či dokonce vítěz není určen předem. Jestliže některý z účastníků je v cíli již před startovním výstřelem, neboť zadavatel a skutečný vlastník vítězné firmy je jedna a tatáž osoba, jsou veškerá další detailní pravidla k ničemu. Proto pouze u firem, které se „svlékly do naha“, lze garantovat, že nejsou na stupních vítězů již před začátkem závodu, tedy že je nevlastní ti, kteří o vypsání či přidělení veřejné zakázky rozhodují.
I když se 99,9% politiků i úředníků shodne, že je nutné znát konečného skutečného vlastníka firem, které získávají veřejné zakázky, když přijde na věc, totéž procento prohlásí, že neví, jak skutečného vlastníka odhalit. S řešením problému rozkrytí konečných vlasntíků nicméně nyní přišla Transparency International v rámci projektu TAXPARENCY (www.taxparency.eu). Poslední technická překážka se zdá býti překonána, uvidíme, zda výmluvy „že to nejde“ budou nadále přetrvávat…
Každá veřejná zakázka má svůj příběh. Tento příběh vytváří určité postavy. Postavy, které jsou živé, skutečné a fyzicky existují. Nebudeme-li znát ty to postavy, nebudeme nikdy schopni pochopit příběh veřejné zakázky. A nebudeme-li znát a chápat příběh veřejné zakázky, nikdy se nepodaří zjistit, jestli u veřejné zakázky došlo ke korupčním či jiným nekalým praktikám.
Podle studie Centra aplikované ekonomie „Rozkrývání dodavatelů veřejných zakázek“ nebylo možné dohledat konečného vlastníka, jež je fyzickou osobou, u 52 % firem získávajících veřejné zakázky. Zhruba 10 % tvořily firmy, u nichž nebylo možné konečného vlastníka dohledat vůbec. U zbylých 42 % firem informace o konečných vlastnících nebyly z veřejných zdrojů snadno dostupné, neboť byly vlastněny ze zahraničí.
V demokratickém systému má každý občan právo vědět, kdo v konečném důsledku profituje z peněz, které ve formě daní svěřil státu. Bez znalosti skutečného vlastníka firmy, která získala veřejnou zakázku, není stát schopen garantovat, že osoba rozhodující o veřejné zakázce není zároveň skrytým vlastníkem firmy, která veřejnou zakázku získala. V takové situaci nikdo nemůže vyloučit ani potvrdit, že firmy, jejichž koneční vlastníci jsou neznámí, nevlastní ti politici či úředníci, kteří o jejich vypsání a přidělení rozhodují.
Opravdová soutěž o veřejnou zakázku může existovat pouze v situaci, kdy všichni účastníci mají rovné podmínky, tzn. že některý z účastníků není zvýhodněn či dokonce vítěz není určen předem. Jestliže některý z účastníků je v cíli již před startovním výstřelem, neboť zadavatel a skutečný vlastník vítězné firmy je jedna a tatáž osoba, jsou veškerá další detailní pravidla k ničemu. Proto pouze u firem, které se „svlékly do naha“, lze garantovat, že nejsou na stupních vítězů již před začátkem závodu, tedy že je nevlastní ti, kteří o vypsání či přidělení veřejné zakázky rozhodují.
I když se 99,9% politiků i úředníků shodne, že je nutné znát konečného skutečného vlastníka firem, které získávají veřejné zakázky, když přijde na věc, totéž procento prohlásí, že neví, jak skutečného vlastníka odhalit. S řešením problému rozkrytí konečných vlasntíků nicméně nyní přišla Transparency International v rámci projektu TAXPARENCY (www.taxparency.eu). Poslední technická překážka se zdá býti překonána, uvidíme, zda výmluvy „že to nejde“ budou nadále přetrvávat…