Šlamastyka s ověřováním podpisů na podporu prezidentských kandidátů je velmi nemilá skutečnost. Ale nejenom proto, že znejišťuje termín či přímo legitimitu prezidentských voleb. Podlamuje bohužel i důvěru ve srozumitelnost zákonů a rozumnost těch, kdo zákony aplikují.

Připomeňme si základní skutečnosti:

1. „Nestraničtí“ kandidáti potřebují získat podporu 50 000 občanů ČR k tomu, aby se mohli ucházet o prezidentský úřad. Svoji podporu musí občané vyjádřit vlastnoručním podpisem s uvedením dalších údajů umožňující jejich ztotožnění.

2. V zájmu vyloučení podvodů zákon předpokládá ověření toho, zda podpisy opravdu reprezentují reálné osoby.

3. Vzhledem k předpokládanému celkovému počtu podpisů i časové tísni zákon zbavuje kontrolní orgán – v našem případě MV ČR – povinnosti přezkoumat všechny podpisy. Místo toho mu umožňuje použít klasickou metodu zkoumání velkých vzorků – tj. prozkoumat jen dostatečně velký vzorek celku a vztáhnout poté složení vzorku na celek. Čím více vzájemně odlišných vzorků je prozkoumáno, tím přesnější odhad složení celku se získá, a to zprůměrováním výsledků z jednotlivých vzorků. Zákon se tedy opírá o zákony statistiky, které můžeme považovat za zákony přírody.

Klasickým příkladem může být výzkum volebních preferencí. Pokud tři stejně kvalitní agentury ve stejném období např. zjistí, že u politické strany X jsou volební preference 8%, 11 % a 9 %, pak jejich průměr 9.3 % má největší průměrnou šanci být přesným určením skutečných preferencí.

Pokud by po zveřejnění těchto výsledků nějaký činitel dotyčné strany začal pyšně tvrdit, že volební preference jeho strany jsou 8 + 11 + 9, tj. 28 % a strana má tudíž našlápnuto na to, aby sestavovala příští vládu, asi by jeho politická kariéra byla u konce a nastalo by jeho putování jinými institucemi než politickými.

Pokud MV při ověřování podpisů skutečně provedlo sčítání vadných procent u obou vzorků a výsledný součet aplikovalo na celek, pak postupovalo naprosto shodně jako onen hypotetický činitel strany X. Je to postup, který by měl být zcela nemyslitelný u tak významné instituce státu. Pokud by zákon skutečně doslovně tento postup požadoval – což ale vůbec nečiní – pak měl ministr vnitra při jeho projednávání hrozit demisí, pokud bude takováto nehoráznost popírající zákony statistiky a hrozící protiústavně vyřadit kandidáty s více než 50 000 platnými podpisy schválena.

Pro informaci cituji příslušná ustanovení zákona o přímé volbě prezidenta.

§25
…….
(5) Ministerstvo vnitra ověří správnost údajů na peticích namátkově na náhodně vybraném vzorku údajů u 8 500 občanů podepsaných na každé petici. Zjistí-li nesprávné údaje u méně než 3 % podepsaných občanů, nezapočítá Ministerstvo vnitra tyto občany do celkového počtu občanů podepsaných na petici.
(6) Zjistí-li Ministerstvo vnitra postupem podle odstavce 5 nesprávné údaje u 3 % nebo více než 3 % podepsaných občanů, provede kontrolu u dalšího vzorku stejného rozsahu (dále jen „druhý kontrolní vzorek“). Zjistí-li Ministerstvo vnitra, že druhý kontrolní vzorek vykazuje chybovost u méně než 3 % občanů podepsaných na petici, nezapočítá Ministerstvo vnitra občany z obou kontrolních vzorků do celkového počtu občanů podepsaných na petici. Zjistí-li Ministerstvo vnitra, že druhý kontrolní vzorek vykazuje chybovost u 3 % nebo více než 3 % občanů podepsaných na petici, odečte od celkového počtu občanů podepsaných na petici počet občanů, který procentuálně odpovídá chybovosti v obou kontrolních vzorcích.

Pokud není u obou vzorků nejméně 3% „podpisově vadných“ občanů, odečítají se od celku pouze takto zjištění občané a proces ověřování je ukončen. Vztáhnout průměr vad z obou vzorků na celek se prostě považuje za nespolehlivé vzhledem k malému počtu vad. Pokud je vad u obou vzorků nejméně 3%, pak tato námitka padá a předpokládá se, že procento vadných podpisů u nezkoumaného zbytku podpisů bude odpovídat průměrnému procentu z obou vzorků. Hranice 3 % je samozřejmě do jisté míry libovolná, ale nějakou zvolit bylo rozumné a obhajitelné.