Dva týdny uplynuly od mého prvního článku Ďáblův advokát, horké hlavy snad trochu vychladly a nastal čas na krátké shrnutí a zobecnění nejen kauzy soudního znalce Michala Mazla.

Předesílám, že jsem nikdy nijak zvlášť situaci a bojůvky na extremistické ani antiextremistické scéně nesledoval a necítil jsem potřebu zabývat se okrajovými, uměle přiživovanými a svým způsobem nechutnými pseudoproblémy. Když Pavel Molek ve svém článku Rudé a hnědí aneb o dvou právních podáních sepsul advokáta Petra Kočího za námitku podjatosti soudního znalce a sepsul také „jistý bulvární blog“, vadilo mi především zcela programové neuvedení Molkových zdrojů: „Vím, že akademicky čisté by bylo doplnit zde úplný odkaz na tento blog … ovšem vzhledem k tomu, že se zveřejněním té námitky podjatosti bytostně nesouhlasím … nebudu se podílet na jeho popularizaci. … předpokládám, že bez odkazu na bulvární blog se laskaví čtenáři taktéž obejdou.“ Připomnělo mi to doby anticharty, jejíž potenciální signatáři si nesměli samotnou Chartu 77 přečíst ... Proto jsem se v debatě pod článkem ozval, protože jsem měl pocit, že už zase začínáme nadšeně „normalizovat“, a to mi vadí. (Ne, neodsuzuji Pavla Molka, jak to mnozí bohužel pochopili. Ale myslím si, že na začátku všeho zla v dějinách bylo v devadesáti devíti případech ze sta právě nějaké takovéto naivní, spravedlivé nadšení pro dobrou věc, jen se to pak nějak zvrhlo … a bude se to zvrhávat znova a znova a znova, pokud nedokážeme udržet své nadšení pro dobro a spravedlnost na uzdě.) Ale teprve poněkud hysterická mediální kampaň, která následovala, do které jsem byl proti své vůli vtažen a ve které bohužel nedokázali hodnotit věci střízlivě a bez emocí nejen média, ale dokonce i někteří jinak velmi renomovaní kolegové z řad advokátů i ústavních soudců, kteří mají zdrženlivost tak říkajíc v popisu práce, mne přiměla podívat se na český „extremismus“ a „antiextremismus“ poněkud blíž.

Nyní tedy několik závěrečných tezí.


I. Nejdříve tři teze o soudních znalcích:

1) Soudní znalec nemá být politický aktivista.

Tedy v oboru, ve kterém je soudním znalcem. Jestliže se soudní znalec v oboru zástupných politických symbolů dopustí výroku: „Je potřeba mít určitou dávku ostražitosti a pracovat. Nevšímat si pomluv a urážek, protože tato stupidní deprivovaná hovada neumí jiným způsobem komunikovat.“ (zdroj) – je to na pováženou, diplomaticky řečeno. Takový znalec se veřejně odhalil jako podjatý nejen pro určitou kauzu, ale fakticky pro celý obor, ve kterém podává soudu znalecké posudky. Znalec nemá být ani Jana z Arku, ani Jan Hus, nemá být zapálený pro věc, nemá to být bojovník s nadbytkem adrenalinu v krvi, má to být klidný neutrál.

2) Soudních znalců má být poskrovnu.

Rozhodovat má soud, ne znalec. Je to soud, kdo si má udělat názor a na jeho základě nějak rozhodnout. To je jeho pouvoir, jeho autorita, jeho odpovědnost. Proto soud nemá přibírat znalce tam, kde je schopen udělat si úsudek sám, ale jen a jen tam, kde toho schopen není. Například znalce v oboru stavebnictví, účetnictví, chemie, endokrinologie či balistiky, pokud tedy sám není v příslušném oboru dostatečně kompetentní. Pokud někdo v nějaké kauze tvrdí, že soud má znalcovu práci kontrolovat a sám si dělat názor, jako by řekl, že v oné kauze znalce vůbec není třeba. Platí, že čím více znalců, tím více soudního alibismu. Bohužel, alibismus je náš národní sport a někdy až čekám, kdy začnou být jmenováni soudní znalci pro obor právo.

3) Soudní znalci v oboru zástupných symbolů jsou nadbyteční.

Jejich úkolem totiž je rozklíčovat a vysvětlit soudu, co ten či onen symbol a v jakém kontextu znamená a zda tedy jeho nošení je či není propagací nějakého extremistického názoru, jehož propagace je trestná. Ptám se, co je to za propagaci, když coby divák se nejdříve potřebuji zeptat znalce, co to tam ti šmudlové vlastně propagují? Nejen marketingovým profesionálům je přeci jasné, že chci-li na něco dělat reklamu, pak z té reklamy musí být především jasné, co vlastně propaguje, to je přeci alfa a omega jakékoli propagace.


II. A teď tři teze o stigmatech:

4) Není žádné stigma být podjatý.

Je to normální. Cítí-li se někdo dotčen jsa označen za podjatého, bezděky svou podjatost potvrzuje. Každý z nás je nějak zaujatý, má něco nebo někoho rád, něco nebo někoho nerad, nikomu není lhostejné úplně všechno. Člověk, který by nebyl nikdy nijak zaujatý, by zřejmě trpěl nějakou vážnou osobnostní poruchou.

5) Není žádné stigma být Židem.

Coby dítě školou povinné na přelomu 70. a 80. let, které až v dospělejším věku pocítilo potřebu doplnit si i tu část vzdělání, která se tehdy příliš nepreferovala, jsem dlouho nedokázal pochopit a dodnes jsem úplně nepochopil, proč právě Židé byli vždy tak nenáviděni.

Pochopil jsem, že v křesťanské středověké Evropě byli šikanováni, protože ukřižovali Ježíše Krista, současně ale byli předchůdci křesťanství, Ježíš Kristus byl sám Žid. Většinová křesťanská společnost se vůči nim nutně musela nějak vymezit, nemohla je ignorovat a nemohla je zničit, byli předurčenou černou ovcí rodiny, kterou nelze nikdy úplně přijmout ani úplně vyobcovat a se kterou se vždy musí počítat. Nadto díky tehdejším křesťanským zákazům byli nepostradatelnými a proto privilegovanými bankéři. Právě toto dvojí „privilegium“, privilegium nepostradatelných bankéřů a privilegium trpěných černých ovcí rodiny roztáčelo podezíravost, strach a z nich vyvěrající nenávist většinové křesťanské společnosti ještě do vyšších obrátek a vedlo k řadě programů – chci napsat pogromů – vůči nim, ať už motivovaným obecně nenávistí nebo jednorázovou finanční žádostí. (Třeba o českém králi Karlu I. /tj. o římském králi a pozdějším císaři Karlu IV./ se málo ví, že v listopadu 1349 fakticky legalizoval pogromy na Židy v Norimberku – formálně tak, že se vzdal jejich královské ochrany /Antonín Polách: Zločiny českých králů, nakl. Rybka Publishers 2008, str. 154 – 162/)

Dodnes jsem nepochopil a asi nikdy nepochopím, jak je možné, že tyto pudy fungovaly i ve 30. letech v Německu, jak je možné, že antisemitismu tehdy podlehl nejen psychopat Hitler, ale německý národ jako celek. Cynicky vzato, umím rozklíčovat myšlenku selekce (různí zelení aktivisté se také občas tiše svěří, že planeta je přelidněná a je třeba, aby zapracovala evoluce …), ale neumím pochopit, proč si Hitler vybral právě Židy a jak k tomu mohl strhnout celý národ. Proč si nevybral třeba hlupáky?

A co už vůbec nechápu, že i dnes je antisemitismus živý, byť okrajový, a že i jinak velmi inteligentní lidé trpí jakousi obskurní paranoiou, že Židé tajně řídí celý svět, hotoví ďáblové … asi to bude tou mou ateistickou výchovou, že to ne a ne pochopit.

Chápu, že tisíciletí pronásledování židovský národ zocelily jako žádný jiný, ale současně v některých jeho příslušnících dodnes někdy vyvolávají strach a paranoiu.

Co tím vším chci říci: Tak, jako malému dítěti nepomůžeme tím, že je budeme držet ve zlaté kleci a nepustíme je ven do nepohody, nepomůžeme Židům tím, že je budeme utvrzovat v jejich stigmatech a udržovat jejich rány otevřené. Prostě být Židem se musí konečně stát něčím naprosto normálním. Spustíme-li hysterický pokřik vždy, když někdo podá námitku možné podjatosti z důvodu možného židovského původu, budeme toto stigma a věčnou ublíženost spolehlivě posilovat.

6) Musí být obrovské stigma být slušným Němcem.

Je-li člověk normální a slušný, asi mu není příjemné pomyšlení, že otec či dědeček byl v SS, SA či NSDAP. Musí to být trauma, na jednu stranu to byl přeci předek, na druhou stranu se v lepším případě vezl s režimem, v horším osobně vraždil či o tom rozhodoval … musí být trauma už jenom to, že jste příslušníkem národa, který se dopustil největší genocidy v dějinách, který v jednom okamžiku úplně zblbnul a začal s jinými lidmi nakládat jako s dobytkem, a to doslova. Dlouho jsem přemýšlel, jak to bylo možné, že to šlo tak hladce, pak jsem pochopil, že stačilo vsugerovat si, že ti, kteří jdou na porážku, prostě jsou něco méně. Proto ta průmyslovost koncentračních táborů, nerozeznatelná od moderních jatek. Ze stejného důvodu tak hladce fungoval o 200 let dříve obchod s otroky, ze stejného důvodu utrácíme toulavé psy a kočky … nejsou to přece lidi.

Četl jsem nedávno knihu Barbary U. Cherishové: Můj táta, velitel Osvětimi (nakl. Víkend, 2010). Myslím, že chápu, proč právě moderní Němci stále znovu a znovu cítí potřebu se omlouvat, sebe omlouvat a vyrovnávat se s vlastní minulostí, proč právě oni jsou tak hákliví na to, když se někdo dnes chová k Židům jako k příslušníkům kteréhokoli jiného národa, tj. neprivileguje je a nechodí kolem nich po špičkách. Tím ovšem nechtěně sypou sůl do jejich ran, kterým nedovolí se úplně zacelit, vizte výše bod 5. Myslím si, že není úplně náhodou, že v kauze soudního znalce Michala Mazla nejemotivněji reagovala právě média s německými vlastníky.


III. A nakonec čtyři teze o extremismu a boji proti němu:

7) Tento způsob boje s extremismem zdá se mi poněkud nešťastný …

Nikdy jsem se netajil tím, že existence tzv. verbálních trestných činů mi vadí a de lege ferenda tyto trestné činy nepovažuji za dobrý nápad. Člověk by neměl být trestán za sebeextrémnější ani sebeodpudivější názor. Člověk má být trestán jen za konkrétní činy. Proč? Za prvé proto, že trestáním někoho za pouhé zveřejnění názoru sami klesáme na náckovsko-komunistickou úroveň. Za druhé proto, že se mi to příčí a považuji to za nechutné. A za třetí proto, že je to z mnoha důvodů blbost: jednak tím děláme z extremistů mučedníky (Jan Hus byl ve své době taky extremista a císař Zikmund jistě velmi dobře věděl, proč se ho do poslední chvíle snažil uchránit před hořící hranicí), jednak se zbavujeme zpětné vazby: Když lidé nesmějí projevit některé názory, jak máme vědět, co si lidé doopravdy myslí?

8) … a taky poněkud kontraproduktivní.

Zaujala mne tahle historka snad z doby Třicetileté války, kterou napsal na jeden známý blog jeden můj kamarád:

„Jedno dánské město při pohraniční šarvátce s "němci" se dostalo do jejich správy. První, co udělal dosazený starosta, že nařídil, aby všichni chodili po setmění s lucernama, aby bylo bezpečněji. Tedy obyvatelé chodili, ale nesvítili. Tak nařídil, aby se v lucernách zapálila svíčka. Tak si obyvatelé zapálili ty nejmenší, které se prodávaly, a byla furt tma. Pak starosta nařídil, aby svíčky byly minimálně asi ----- takhle veliké. Obyvatelé dodrželi velikost, ale začernili si skla lampiček ... No a takhle to šlo asi ještě třikrát dokola, než se na to místodržící vykašlal a nechal město bejt....“

Představme si, jak by vypadala takováto klasická pasivní rezistence – obor, ve kterém jsou Češi mistry nad mistry – v oboru boje se zástupnými symboly. Zatím je nebezpečné nosit na tričku čísla 18 a 88. Český extremista tedy přijde s číslem 44, tj. polovina z 88 (a prý už přišel, doneslo se mi tichou poštou). Zakážeme tedy 44? Pak 22, pak 11 … ? A co 176? A to jsem jen u číslíček …

Bojovník se symboly bude vždy až ten druhý, ta druhá strana si vždycky vybere nějaký zatím „nezakázaný“ symbol. Koho to asi bude bavit déle a která strana z toho vyjde za trubku, než se na to vykašle, nechá to bejt a připraví tak extremisty o reklamu a zdroj zábavy? A které straně to přinese sympatie, které by se jinak asi vůbec nedostavily?

A konečně, zbavíme-li lidi ventilu, donutíme je v sobě jejich nespokojenost dusit, nakonec půjdou a něco opravdu provedou, ne že si jen zanadávají.

9) Nikdo se nerodí extremistou.

Extremistou se člověk stává. A stává se jím z nějakého důvodu. Pokud soudní znalec Ivo Svoboda ví, že náckové jsou „stupidní deprivovaná hovada“, měl by zaměřit svou pozornost na slovo deprivace, popř. frustrace. Ano, zavírat lidi do vězení je snazší, než je přesvědčovat a polemizovat s nimi, lépe se pak také vykazuje činnost v boji s extremismem. Co na tom, že takto děláme z náctiletých pomatenců, kteří ještě neví, čí jsou a co chtějí, kované nácky …

Represe je projev bezradnosti a zoufalství, a někdy i něčeho mnohem horšího.

10) Bojujeme s včerejším nebezpečím.

Jako obvykle. První republika považovala za největší nebezpečí Rakousko, potažmo Maďarsko, bála se návratu Habsburků, a za zády jí zatím vyrostl Hitler. A dnes bojujeme s extremisty, kteří se vzhlížejí v minulých hnutích a občas se jen svezou, když se pokusí dostat do čela nějakému skutečnému společenskému pnutí a zviditelnit se. A s nimi různí podvodníci. Hlídejme je, aby neškodili, předcházejme násilí, ale neplýtvejme časem, prostředky a energií na to, abychom zkoumali jejich trička a prapory a zavírali je za ně.



Co říci závěrem? Myslím si, že představitelé antiextremismu a extremismu k sobě mají mnohem blíž, než si jedna či druhá strana je ochotna přiznat. A navzájem se potřebují a posilují. Čím více budeme extremisty potírat, tím budou silnější. Tou represí si je pěstujeme a dáváme jim přesně to, co potřebují. Ale uznávám, že pokud má někdo v popisu práce potírání extremismu, tak se bez extremistů prostě neobejde a nějaké si vypěstovat musí.

Neřekl jsem nic nového, jen zopakoval dávno známé věci. Není ale od věci je připomenout v situaci, kdy emoce bublají na všech stranách a rozum si zřejmě vzal dlouhodobou dovolenou.



==========================================================================
edit: Reakce na diskusi pod článkem (1.2.2012, 13.10, P.H.):

Karel Matoušek napsal(a):
„… Díky autorovi, jenž se z jakéhosi nejasného důvodu rozhodl ještě jednou podojit předchozí blog …“

Není vůbec zač. Na rozdíl od novinářů a politiků, kteří vždycky všechno jen nakousnou, tu plivnou, tu pomluví, já mám ve zvyku dotahovat věci do konce a neřídím se tím, co je podle médií zrovna „in“.

Honza napsal(a):
„1/ může být expert vyloučen za podjatost PROTO, že je žid?


Může, pokud jeho židovský původ zakládá obavu, že nebude věc posuzovat nestranně.

“2/ může být příjmení samo o sobě průkazem židovského původu a tím podjatosti dle bodu 1?“

Nesmíte podléhat novinářským zkratkám. Nikdo netvrdí, že příjmení je samo o sobě průkazem židovského původu, ale může být indicií.

“Velmi mně překvapuje (a trochu děsí), že se autor těmto podstatným otázkám vyhýbá.“

Autorovi to připadá tak samozřejmé, že nechápe, proč s tím má pořád někdo problém.

Petr Havelka:
Viděl jsem Hyde Park s Karlem Čermákem. Bylo mi ho líto a z kolegiality to nebudu víc komentovat. Jen opravím jednu veřejnou mystifikaci, které se dopustil: Není pravda, že náš trestní zákoník nezná oznamovací povinnost. Zná, v § 368. Nerad bych, aby někdo skončil za mřížemi jen proto, že mu uvěřil.

zdenekb napsal(a):
„Pokud být Židem není stigma, nerozumím vaší větě z rozhovoru: "Mazel se měl tedy bránit".“

Já nechápu, co je na té větě nepochopitelného. Pokud bych byl na místě pana Mazla, s jeho názory a historií a padla proti mně ona námitka, reagoval bych jedním z těchto způsobů:

- buď bych soudu napsal, že nejsem židovského původu;
- nebo bych napsal, že jsem židovského původu, ale necítím se kvůli tomu podjatý, protože mne ani mé blízké holocaust ani jiná forma antisemitismu nijak osobně nezasáhla;
- napsal bych to samé, co v předchozí odrážce, a zároveň bych požádal soud, aby mne z případu sám vyloučil, protože nechci, aby pochybnosti o mé nestrannosti vrhaly pochybnosti na výsledek procesu;
- pokud bych se podjatým cítil, vyloučil bych se sám ještě předtím, než by to stačila protistrana navrhnout.

Ale určitě bych uraženě nerezignoval a nehrál si na ublíženého.

Mimochodem, jsem zvědav, jak se dr. Mazel vypořádá s tvrzením o těch předražených fakturách a své ekonomické závislosti. Myslím si, že to byl skutečný důvod jeho rezignace. Měl by doložit, že to podezření je liché.

český maloměšťák napsal(a):
„Verbální projevy jsou právě tím způsobem komunikace, který tyto i v éře knihtisku , rozhlasu a televize dovedou strhnout masy k činům, za které se později stydí jako ony, tak třeba i jejich děcka či vnuci. Pro příklady z nedávné historie ani není třeba chodit do třetí říše. Stačí navštívit nějakou schůzi muslimských radikálů. … Ne, ne...verbální projev dovede mnohé věci zvrátit nebo naopak znásobit jejich účinek. To je velká neplecha sama o sobě - takový verbální projev.“


Ano, souhlas, slova jsou mocná. Ale z Vašeho vstupu cítím pohrdání plebsem, ulicí, lůzou … Váš názor by byl korektní, kdybyste současně dodal, že lidi potřebují bič a ne demokracii. Nebo vyměníte obyvatelstvo za nějaké jiné, lepší, důstojnější … ?

„Působí však nejen ve směru Zla...dokáže konat i Dobro.“

A kdo má pravomoc určovat, co je zlo a co je dobro? Klasika.

Taoiseach napsal(a):

„Pavel Hasenkopf a většina z těch, co s ním souhlasí, přehlížejí (možná úmyslně) jednu věc. Pokud celý spor vychází z konkrétních soudních řízení, je třeba připomenout, že právě soudy vykládají zákon. Otázka potom zní: stojí SVOBODA projevovat svůj názor NAD ZÁKONEM? V právním státě ne.

Dále je celkem pikantní, že PH u své fotografie uvádí, že "dospěl k právnímu pozitivismu". Celý text příspěvku přitom svědčí o tom, že se snaží ve svůj prospěch překroutit PŘIROZENÉ pojetí práva ...“

Já bych Vám rád odpověděl, ale nejde to – musel bych Vám nejdřív vysvětlit pojem přirozené právo, pozitivní právo atd. Možná na to napíšu pár článků. Ale odpovídat Vám bez toho, to by bylo jako vysvětlovat malou rošádu někomu, kdo neví, jak vypadá šachovnice.

Pompeius Magnus napsal(a):
„1) Co je to extremismus?
2) Kdo určuje, co je to extremismus?
3) Co je antiextremismus?
4) Kdo určuje, co je antiextremismus?“

Tak to jsou přesně ty otázky, kterým jsem se opravdu zcela záměrně vyhnul, protože jinak bych musel napsat článek v rozsahu disertace. Kdo je extremista? Někdo s okrajovým názorem? Okrajovým ve vztahu k čemu? Někdo s menšinovým názorem? – pak je extremismus proměnlivý, co je extrémní dnes, bude zítra běžné … atd., atp.

Definujme extremismus pro účely tohoto článku prostřednictvím §§ 403 – 405 TZ:

„§ 403 Založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka

(1) Kdo založí, podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásá rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.
(..)“

„§ 404 Projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka

Kdo veřejně projevuje sympatie k hnutí uvedenému v § 403 odst. 1, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.“

„§ 405 Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia

Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické, komunistické nebo jiné genocidium nebo jiné zločiny nacistů a komunistů proti lidskosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.“


Extremistou je tedy ten, kdo naplní některou z uvedených skutkových podstat.

Kdo to je, určuje soud. Bohužel, je to napsáno hodně gumově …

Antiextremistou je pak a contrario ten, kdo proti extremistum programově bojuje.

Situaci komplikuje zákon 198/1993 Sb., podle kterého skutkovou podstatu splňuje jistá nejmenovaná parlamentní strana. Tu ovšem za extremistickou prohlásit nemůžeme, protože má širokou veřejnou podporu a je jediná, které neutíkají znechucení voliči … (ale třeba by šlo je vyměnit – ty voliče – a pak by tu stranu kriminalizovat šlo nejen formálně, ale i fakticky :-)

Anuszka napsal(a):
„Pokud ale někdo své názory záměrně posiluje symboly toho nejkrutějšího násilí, pak tím zasahuje do svobody projevuje druhého - u vyvolávání strachu je velmi složité právní dokazování - pro systém je tedy nejjednodušší tyto symboly zakázat - není to nejšťastnější, ale jak jinak na to?“

Co takhle zkusit věřit lidem, že ve své většině nejsou blbci, popř. z nich blbce nedělat, nedráždit je a neponižovat je? Jinak vizte odpověď českému maloměšťákovi.

Honza napsal(a):
„Advokát má (možná) právo vyzkoušet cokoli, možná i špinavost (ačkoli advokátní komora na to má myslím jiný názor), otázka je, jestli pak má hned přiskočit prezidentův poradce a podpořit ho. A o tom je tady řeč ... „

Ne, o tom není řeč. O tom se Vy snažíte hodit řeč. Ale budiž. Zřejmě si neumíte představit, že by prezidentův poradce směl mluvit sám za sebe. Chápu, nezapadá to do schématu … pokud mluvím z titulu prezidentova poradce, uvedu to. Tak jednoduché to je. Nevím, jaká pravidla fungují u „pravdy a lásky“, ale na Hradě panuje celkem názorová volnost.

Carlos V. napsal(a):
„Já bych celý problém viděl ještě jinak, než autor. Nejsem totiž právník - a proto svázaný platným právem. …“

Já myslím, že vůbec nejsme v rozporu.

Striktně rozlišuji, kdy mluvím o platném právu de lege lata jako právník, a kdy mluvím de lege ferenda jako nositel vlastních politických práv o právu, jaké bych si já osobně představoval.

Libor Stejskal napsal(a):
„… A postupem času blednou a mizí, naštěstí. Moc uspěchat se to ale nedá, řekl bych. …“

Ano, to je pravda. Ale je to jako s těmi dětmi. Být za hodnou maminku, která se je snaží uchránit před vším zlým a ošklivým“? Nebo za zlého tatínka, který je vezme a nechá je sáhnout si na horkou plotnu, aby mělo tu zkušenost? Které dítě bude připraveno na život lépe? Nejsem psycholog, ale tuším, že něco jako sahání si na plotnu je i jednou ze základních metod psychoterapie – nejdříve si člověk musí své trauma uvědomit, přijmout ho … pak teprve ho můžete traumatu začít zbavovat.

tazatel napsal(a):
„Smím se skupinou kamarádů přijít každé odpoledne pod okna sirotků, kteří zůstali po panu Novákovi ? A smíme tam vykřikovat svůj názor, že starej Novák byl velkej lump a dobře mu tak?“

Smíte, ale nebylo by to od Vás hezké a nedoporučuji Vám to. Někdo by Vám mohl pochroumat obličej, popř. byste se mohl zbytečně unavit. Taky dejte pozor na zákon o přestupcích.

Btw, smím v rámci stávky zablokovat sirotkům dopravu či zdravotnictví?

Sylva Šauerová napsal(a):
„P.S.: Autor, ať se snaží, jak se snaží, to, co sdělil v rozhovoru pro LN a co z něj tehdy bezelstně vytrysklo jako ze studánky, smazat nemůže. Abychom tedy nezapomněli :
Pavel Hasenkopf, poradce prezidenta ČR, podpořil názor, že je správné někomu připisovat určitý rasový původ jen na základě náznaků z jeho příjmení a také že si takový "někdo" nezaslouží být znalcem ve věci, protože má ten či onen "rasový původ".

Ale houbelec. Promiňte, madame, ale jste trapná se svými konstrukcemi, zkuste se tolik nedívat na americké filmy. Odkaz na ten rozhovor máte v prvním článku od samého začátku, na rozdíl od Pavla Molka jsem zvyklý na zdroje odkazovat. Prosím, ještě jednou: odkaz . A nevidím na tom nic špatného, tedy kromě toho, že stále nevím, jak ten novinář přišel k mému soukromému telefonu. Na místě znalce bych reagoval tak, jak jsem uvedl v odpovědi Zdeňovi B., na místě soudce bych se prostě snažil zjistit, jestli na té námitce něco je nebo je celá vycucaná z prstu. Nechápu, co je na tom nekorektního.

„… z prostředí, odkud se linou slova, že občanská společnost rovná se fašismu, se ničeho jiného nadít nelze. Dnes to máme ovšem již za 402, to se dá vydržet. I se zavřenýma očima.“

Dnes už za 400, oslavte to, kulatiny … občanská společnost nerovná se fašismus. Ovšem občanská společnost, do které mají přístup jen někteří a druzí jsou umlčováni či ostrakizováni, to je předzvěst fašismu. To totiž vůbec není žádná občanská společnost, jen hezká krycí nálepka. Asi jako když vydáváte obnošenou napodobeninu za značkové zboží.

„Autor dal k dispozici odkaz na Pavla Molka, který Ďáblova advokáta označil trefně za "bulvární blog".“

Naučte se číst, pěkně prosím. Pavel Molek neoznačil za bulvární blog „Ďáblova advokáta“, ale blog Tomáše Peciny. Ten jeho „bulvární blog“ je zde: odkaz , nechť míru jeho bulvárnosti posoudí každý sám.

Almo G™ napsal(a):
„Smí obhájce Roma namítnout, že soudní znalec, který posuzuje jeho rasistický slovní útok proti bílému muži, může být v daném případu podjatý, protože je to bílý muž, který se o sobě v médiích chlubil, že je "lovec Romů"?“

Jistě. A pokud mu v tom někdo bude bránit, zastanu se ho stejně, jako Petra Kočího. Momentálně má nakročeno Klára Samková, na tu se teď zřejmě také něco hledá. Vizte zde: odkaz .

prag napsal(a):
„No jsem zvědav, jak bude autor přesvědčovat a polemizovat, až se někdo rozhodne dát do držky jemu .. byť by to bylo kvůli nějakym soukromym důvodům a ne kvůli tomu, že má bledou pleť a slámovou kštici ;-) „

Nijak. Až autor dostane do držky, stane se sám obětí a tím z principu podjatým.

„No s Romama to musí bejt v takovym soudnim řízení už úplně na levačku, protože buď je advokát rom, a potom jim nadržuje, nebo je bílej, a pak je zákonitě poškozuje. Ti se prostě nepodjatýho rozhodování nedočkaj, leda že bychom jim za tim oučelem dovezli nějaký skandinávce .. „

Konečně relevantní protiargument.

Jsou situace, kdy jsou nějak zaujatí všichni, situace je tak vyhrocená, že neutrálů se nedostává. Pak je třeba vybrat ze straníků ty, u kterých lze předpokládat, že jsou to natolik profíci, že své emoce dokáží potlačit. Ale v takové situaci dnes nejsme.