1. Smí prezident republiky odvolat premiéra?
2. Může prezident republiky odvolat premiéra?
3. Co by takové odvolání premiéra znamenalo?

Poučil mne nedávno kamarád, co je to "kurvítko". Tak tedy kurvítko je nenápadná část stroje či zařízení, která se porouchá těsně po záruční době a jejíž oprava vyjde dráž, než koupit si úplně nový stroj či zařízení.

Není to přirovnání úplně bez chybičky, ale přivřeme-li oko, i v české Ústavě nalezene poměrně dost takových skrytých kurvítek.

Bronzovou medaili má u mne úřednická vláda. Přestože jsme měli už dvě, naše Ústava s ničím takovým vůbec nepočítá. Pojmovým znakem úřednické vlády totiž není, že ji tvoří místo politiků úředníci, ale že taková vláda vládne pouze s implicitní důvěrou parlamentu, dokud nepodá demisi, nebude odvolána anebo jí nebude explicitně vyslovena nedůvěra. Naše Ústava však nepočítá s tím, že by některá vláda vládla pouze s implicitní důvěrou, každá musí mít explicitní důvěru Sněmovny a proto se Fischerova či Tošovského vláda z hlediska Ústavy nijak nelišily od vlád Klausovy či Zemanovy. Nic moc, jen drobná chybka z neznalosti.

Stříbrnou medaili má premiér v naději, in spe. Takovým premiérem byl např. Jan Fischer v době, kdy byl již jmenovaným premiérem ještě bez ministrů vedle dosluhujícího premiéra Topolánka a jeho vlády v demisi. Tehdy jsmě měli zcela legálně dva premiéry současně, navzájem se respektující. Světový unikát, ale taky nic moc, žádná pořádná škoda tím nevznikla.

Nejpřísněji střeženým ústavněprávním kurvítkem je čl. 62 písm. a), tj. odvolání premiéra prezidentem. Zlatá medaile.


I. SMÍ PREZIDENT REPUBLIKY ODVOLAT PŘEDSEDU VLÁDY?

Ústava obsahuje celou řadu prezidentských pravomocí. Výkon většiny z nich něčím podmiňuje: např. kontrasignací premiéra, tím, že smí konat jen na něčí návrh, tím, že smí konat jen v nějaké Ústavou předepsané situaci, apod. Výkon ostatních pravomocí zůstává nelimitován a je plně na uvážení prezidenta republiky.

Soustřeďme se nyní jen na čl. 62 písm. a) cituji:

"Prezident republiky
a) jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi,".

V tomto ustanovení je skryto hned 8 prezidentských pravomocí:

- jmenování premiéra,
- přijetí demise premiéra,
- odvolání premiéra,
- jmenování jiného člena vlády,
- přijetí demise jiného člena vlády,
- odvolání jiného člena vlády,
- odvolání vlády,
- přijetí demise vlády.

(Povšimněme si, že zcela chybí jmenování vlády jako celku - ani nikde jinde Ústava nepředpokládá jmenování vlády jako celku).

Ten, kdo si dá tu práci a připíše si ke všem uvedeným 8 pravomocem i Ústavou předvídané podmínky jejich výkonu, zjistí, že odvolání premiéra ničím Ústava vůbec ničím nepodmiňuje. To může znamenat dvě věci: Buď se ústavodárce zbláznil, nebo ústavodárce dal prezidentu republiky do rukou právo odvolat premiéra kdykoli podle jeho volného uvážení. Striktně vzato tedy premiérovo bytí a nebytí závisí na volné úvaze prezidenta republiky. To je gramatický výklad.

Lze namítnout, že tak to tvůrci Ústavy jistě nemysleli, že to by byl skandál to takto vykládat.

Na to odpovím, že
a) je to problém tvůrců Ústavy, měli mít větší představivost, mírně řečeno, já musím vycházet z předpokladu, že ústavodárce vždy ví, co činí; a
b) si vůbec nejsem jist, zda opravdu jde o nedopatření, protože ten výklad plyne nejen z psaného textu Ústavy, ale má i svou hlubokou logiku.

Považte:

1) Nikdo nezpochybňuje, že premiéra vybírá prezident.

2) Nikdo nezpochybňuje, že premiér si vybírá své ministry - prezident je teoreticky může odmítnout, ale nemůže premiérovi žádného vnutit.

3) Nikdo nezpochybňuje, že vláda jako celek musí získat (a udržovat si) důvěru Sněmovny.

4) Nikdo nezpochybňuje, že premiér ministry i sesazuje. Logicky. "Pan premiér dává, pan premiér béře" (Sir Humphrey Appleby).

A teď mi povězte, proč by logicky nemělo také platit, že:

5) Prezident smí odvolat premiéra. I pan prezident dává i béře, jen o úroveň výš. Proč by měl jen dávat? Kruh se uzavírá.

To je systematický výklad.

Prezident tedy smí odvolat předsedu vlády. Pokud mi tento závěr chce někdo vyvrátit, nechť tak učiní stejně systematicky, jako jsem k němu já dospěl. Proč by ta pravomoc v Ústavě jinak vůbec byla, čím a proč by byla limitována? Kde v Ústavě se o takových limitech píše?

To je právní úhel pohledu.


II. MŮŽE PREZIDENT ODVOLAT PŘEDSEDU VLÁDY?

To je zcela jiná otázka, reprezentující politický úhel pohledu.

To, že někdo něco smí, i když je to nakrásně prezident republiky, ještě neznamená, že také může.

Bezbřehá pravomoc prezidenta odvolat premiéra je ústavněprávní jaderná bomba a jaderné bomby se v běžných potyčkách nepoužívají.

Neumím si představit Parlamentem zvoleného prezidenta, jak jen tak pro nic za nic odvolává všemi milovaného premiéra těšícího se důvěře všemi respektované Sněmovny. Prezident, který by něco takového udělal, by byl pravděpodobně prohlášen za nesvéprávného.

Umím si ale představit prezidenta, jak odvolává premiéra, proti kterému demonstrují dvě třetiny národa.

A umím si i představit lidem čerstvě zvoleného prezidenta majícího pohodlný náskok před svým soupeřem, jak odvolává nepopulárního premiéra stojícího v čele vlády, které už dlouho jen málokdo dokáže přijít na jméno, a který se těší těsné důvěře Sněmovny, která disponuje jen čistě formální autoritou.


III. CO BY TAKOVÉ ODVOLÁNÍ PREMIÉRA ZNAMENALO?

Ponechám stranou politické reakce, ty by se mohly pohybovat, podle okolností, od frenetického nadšení davu až po absolutní zatracení prezidenta. Politika není můj obor.

Z právního hlediska by samozřejmě odvolaného premiéra musel bezprostředně nahradit někdo jiný. Ani vteřinu bez premiéra.

A dál už je to divočina i z právního úhlu pohledu: Lze totiž stejně kvalitně hájit názor, že odvolání premiéra by automaticky znamenalo pád celé jeho vlády (podle zásady "vláda stojí a padá s premiérem"), jako názor, že by šlo o pouhou personální výměnu samotného premiéra a na novém premiérovi by pak bylo, aby si případně nechal obměnit i ministry, uznal-li by to za vhodné. Nebudu unavovat detaily obou možných výkladů, jen načrtnu dvě politicky diametrálně odlišné, ale de iure totožné situace:

Situace první: premiér je vážně nemocen, např. po nehodě, zcela nezpůsobilý nejen dalšího výkonu funkce, ale i vlastní rezignace. Odvoláme jej tedy a vyměníme ho za jeho nejbližšího spolupracovníka, celá politická scéna souhlasí. Máme kvůli tomu nechat padnout celou vládu a nutit ji znovu žádat o důvěru, kvůli nemoci jediného člověka, když se jinak nic nemění? To by byla přeci hloupost, že ano ...

Situace druhá: premiéra za stranu přátel psů nahradí premiér za stranu přátel koček. Následně si vymění všechny psí ministry za kočičí ministry. Totální politická změna kursu. Můžeme v této situaci nežádat nové hlasování o důvěře, byť vláda by to formálně byla stále ta samá, jen s úplně jinými lidmi? To by byla přeci hloupost, že ano ...

A právě proto je tohle ustanovení tím největším ústavněprávním kurvítkem, právě proto je to neuralgický bod Ústavy, který má dvě stejně dobrá řešení, mezi kterými nelze bez použití tojho nejnižšího právního impresionismu, zakrývajícího účelový výklad, rozhodnout, které je lepší a v souladu s Ústavou a které ne (obě současně být v souladu s Ústavou nemohou). Proto jakémukoli prezidentu republiky doporučuji se odvolání premiéra vyhnout, jak to jen jde či půjde.


Edit (30. ledna, 13.47):

K námitkám, že na odvolání premiéra se vztahuje čl. 74 Ústavy ("Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády."):

Dobrý pokus, ale nefunkční.

1. Návrh na vlastní odvolání se nazývá demise a odvolání na návrh odvolávaného se nazývá přijetí demise. A přijetí demise je v čl. 62 písm. a) obsaženo zvlášť. Jinak řečeno, kdyby měl platit výklad, že pojem odvolání zahrnuje i podání / přijetí demise, pak by jakákoli zmínka o demisi byla v Ústavě nadbytečná.

2. Článek 62 písm. a) rozlišuje pravomoc odvolat premiéra a pravomoc odvolat člena vlády - tj. jde o dvě různé pravomoci. Pokud by se měl čl. 74 vztahovat i na premiéra, pak by čl. 62 písm. a) musel znít:


"Prezident republiky
a) jmenuje a odvolává členy vlády a odvolává vládu,". , nikoli


"Prezident republiky
a) jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi,".

3. Ten pokus je jasně politicky účelový; zatímco já se ke svému závěru dostanu snadno a přímo, Ti, kteří ho chtějí vyvrátit, se musejí dopouštět neuvěřitelné právní gymnastiky. Occamova břitva platí i v právu.

Takže tudy to nejde, sorry.

Nicméně pár naprosto neprávnických vět pro zklidnění: To, že prezident tuto pravomoc má, ještě neznamená, že ji použije. V tuto chvíli by premiéra mohl obměnit jen prezident - školák (a to nejen kvůli nejasným právním důsledkům). Miloš Zeman není žádný politický školák a proto jsem si jist, že žádné odvolání premiéra (s výjimkou premiéra upadnuvšího do kómatu/což Petru Nečasovi pochopitelně nepřeji/), se konat nebude.