Už mám dost neustálého vysvětlování, jaký byl můj osobní podíl na přípravě amnestie z 1. ledna 2013.

==============================================

Edit, následující text dodatečně vložen 7. června 2013:


Jsem stále znovu tázán, co bylo obsahem mého návrhu amnestie - většina lidí nechce nebo neumí se prokousávat celým legislativním návrhem. Proto jsem připravil toto STRUČNÉ SHRNUTÍ MÉHO NÁVRHU AMNESTIE. Navrhoval jsem:

a) prominout nejkratší tresty (do 6 měsíců odnětí svobody);

b) prominout tresty za nedbalostní trestné činy, maximálně ale 5 let z trestu odnětí svobody (např. z osmiletého trestu za dopravní nehodu by zůstaly tři roky);

c) poměrně zkrátit tresty za přečiny, a to v závislosti na délce uloženého trestu – čím delší trest, tím nižší by byla poměrná část (polovina nebo třetina) prominutého trestu (přečiny jsou trestné činy, za které lze uložit maximálně pětiletý trest odnětí svobody);

d) obdobným způsobem poměrně zkrátit tresty vyhoštění a doby pro zahlazení odsouzení;

e) tzv. privilegovaným pachatelům, tj. těhotným ženám, matkám malých dětí, osamělým rodičům, těžce nemocným a seniorům prominout vyšší poměrnou část trestu než ostatním pachatelům (dvě třetiny místo poloviny, resp. polovinu místo třetiny);

f) bývalým československým občanům a jejich potomkům prominout celý trest vyhoštění – mělo jít o přátelské gesto vůči Slovákům a Slovenské republice;

g) výslovně vyloučit z dosahu amnestie zvlášť nebezpečné pachatele (tj. pachatele organizovaného zločinu, násilníky a recidivisty), zvlášť surové pachatele (např. trestných činů spáchaných na dětech nebo seniorech) a pachatele zvlášť vyjmenovaných cca tří desítek trestných činů, na které by amnestie jinak teoreticky mohla, s ohledem na relativně nízkou výši minimálního možného trestu, který lze za tyto trestné činy uložit, dosáhnout (např. pachatele znásilnění, lichvy, týrání zvířat, přijetí úplatku anebo pomluvy - to všechno jsou trestné činy, za který lze uložit nižší než pětiletý trest);

h) přiměřeně snížit tresty pachatelům, kteří se trestného činu dopustili v afektu, tj. tresty za jednání, které by byly v mnoha zemích světa posouzeny jako přiměřená obrana nebo jednání z jiné omluvitelné pohnutky a vůbec by nebyly uloženy;

i) prominout tresty pachatelům, v praxi zejména pachatelkám drobných úvěrových podvodů spáchaných pod vlivem neúnosné rodinné finanční situace (v praxi např. neuvedení již existujících půjček v dotazníku finančnímu ústavu);

j) prominout tresty uložené za neoznámení nebo schvalování trestného činu a tresty za jednání spočívající výhradně v nenásilné demonstraci politického názoru;

k) prominout tu část trestů uložených podle dnes již neplatného trestního zákona, která přesahuje trest, který by byl za stejné jednání hypoteticky uložen podle nyní platného trestního zákoníku (a napravit tak evidentní nedodělek existující v novém trestním zákoníku, kdy jsou stále vykonávány tresty uložené na delší dobu, než na jakou by bylo možno je uložit dnes).

Pokud se týče abolice, navrhoval jsem pouze:

a) zastavit trestní stíhání, jestliže od jeho zahájení nebylo více než dva roky vůbec nařízeno hlavní líčení,

b) zastavit taková trestní stíhání pouze pro přečiny;

c) výslovně z abolice vyloučit pachatele zvláš´t nebezpečné anebo surové,

d) výslovně z abolice vyloučit stíhání vlekoucí se pouze pro obstrukce na straně pachatele nebo jeho právního zástupce,

e) poskytnout orgánům činným v trestním řízení lhůtu do 7. března 2013, během které by měly možnost vlekoucí se trestní stíhání urychlit nebo dokončit a z dosahu abolice je tak vyloučit.

Celá amnestie, včetně abolice, měla být samozřejmě podmíněná tím, že se amnestovaní nedopustí další trestné činnosti.

Pokud by má verze byla přijata, nikdy by nemohl být zmírněn trest ani by nemohlo být zastaveno žádné trestní stíhání lidí obecně označovaných jako „tuneláři“, „mafiáni“ nebo „kmotři“, nedošlo by k amnestování jakéhokoli formy korupčního jednání nebo jiné závažné hospodářské trestné činnosti – právě naopak, můj návrh obsahoval hned několik pojistek, které měly tento typ pachatelů z dosahu amnestie vyloučit.

"Moje" amnestie preferovala především pachatele sociálně slabé, popř. takové, kteří by se podle mého názoru měli trestat alternativně např. doživotním zákazem činnosti (v praxi např. zákazem řízení), protože jejich uvěznění je v praxi v lepším případě neefektivní, v horším kontraproduktivní.

Nemohu vyloučit, že můj návrh Václav Klaus skutečně nikdy neviděl, pak je třeba si ovšem položit otázku, proč se k němu vůbec nedostal.

(následuje původní text zveřejněný 13. února 2013)

===============================================================================================



Následující materiál vznikal postupně od 19. října do 28. listopadu 2012. S textem nikdo dál nepracoval, byla to slepá vývojová větev, proto může obsahovat drobné chyby. Důvodem odmítnutí mohla být jednak složitost a legislativně-technická revolučnost návrhu, jednak, a to zdůrazňuji, velmi vysoké nároky nejen kvalitativní, ale i kvantitativní, které by kladl na aplikující orgány, tedy soudce a státní zástupce - zejména čl. 14, snažící se napravit zjevnou chybu nového trestního zákoníku, by byl pro justici pro obtížně akceptovatelný. Jinými slovy, tento návrh by pravděpodobně nebyl kontrasignován předsedou vlády.

Mezi mým návrhem a výsledným rozhodnutím je podobný rozdíl, jako mezi secesní vilou a panelákem. Verze, která se prosadila, se mně osobně nelíbí, ale i ty paneláky jsou třeba. Nicméně se způsobem, jakým je prezident Klaus za svou amnestii napadán, se ztotožnit nemohu, a stejně tak je pro mne smutným překvapením, kolik lidí, včetně vrcholných politiků, nechápe či odmítá akceptovat v souvislosti s vlekoucími se stíháními pojem presumpce neviny.






Při příležitosti 20. výročí obnovy samostatného českého státu,


... (nějaké další úvodní sdělení s politickým podtextem - nepovinné) ...

...

přihlížeje též k tomu, že nový trestní zákoník sice zmírnil tresty za některé trestné činy, ale nesnížil tomu odpovídající již dříve uložené tresty, a dále k tomu, že některá trestní stíhání trvají nepřiměřeně dlouho a dostávají se tak postupně do rozporu se základními zásadami a smyslem trestního stíhání,

využívám práva daného mi článkem 63 odst. 1, písm. j) a k) ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, ve znění ústavního zákona č. 71/2012 Sb., a uděluji tuto amnestii:





(1) Promíjím zbytek, nejvýše však pět let z trestu odnětí svobody pachateli přečinu spáchaného z nedbalosti; dobu pro zahlazení odsouzení zkracuji o polovinu.

(2) Promíjím zbytek trestu odnětí svobody uloženého nejvýše na šest měsíců pachateli trestného činu spáchaného úmyslně; dobu pro zahlazení odsouzení zkracuji o třetinu.

(3) Promíjím polovinu z trestu odnětí svobody pachateli přečinu spáchaného úmyslně; dobu pro zahlazení odsouzení zkracuji o třetinu.

(4) Promíjím třetinu z trestu odnětí svobody uloženého nejvýše na pět let pachateli trestného činu, který není přečinem.



(1) Promíjím trest vyhoštění pachateli, který je bývalým československým občanem anebo jeho potomkem.

(2) Promíjím trest vyhoštění pachateli přečinu spáchaného z nedbalosti.

(3) Promíjím polovinu trestu vyhoštění pachateli přečinu spáchaného úmyslně.

(4) Promíjím třetinu trestu vyhoštění pachateli trestného činu, který není přečinem.

(5) Pachateli, kterému byl uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou, promíjím tento trest tak, že se považuje za vykonaný nejpozději uplynutím deseti let ode dne jeho vycestování z území České republiky.



(1) Privilegovaným pachatelem se rozumí:

a) těhotná žena; těhotnou ženou se pro účely posouzení, zda se jedná o privilegovaného pachatele, rozumí jen žena, která otěhotněla přede dnem tohoto rozhodnutí;

b) matka malého dítěte; matkou malého dítěte se rozumí matka dítěte předškolního věku;

c) osamělý rodič; osamělým rodičem se rozumí rodič, osvojitel nebo pěstoun, popř. jiná osoba v podobném postavení, která osaměle vychovává anebo před nástupem výkonu trestu odnětí svobody vychovávala dítě anebo mladistvého, trest nevykonává pro úmyslný zločin proti němu a chce a je způsobilá jej vychovávat i nadále;

d) osoba vážně nemocná; osobou vážně nemocnou se rozumí zejména osoba trpící nevyléčitelnou nebo dlouhodobou poruchou zdraví, která jí významně omezuje v pohybu anebo orientaci, popř. jí působí intenzivní anebo chronickou bolest, a která je v důsledku toho výrazně zranitelnější než osoba zdravá; a

e) osoba vysokého věku; osobou vysokého věku se rozumí muž, který dosáhl věku 65 let, nebo žena, která dosáhla věku 60 let, a to nejpozději ke dni účinnosti tohoto rozhodnutí.

V případě pochybností se má za to, že se o privilegovaného pachatele jedná.

(2) Privilegovanému pachateli promíjím

a) celý zbytek trestu uvedeného v článku 1 odst. 1;

b) dvě třetiny trestu uvedeného v článku 1 odst. 3; a

c) polovinu trestu uvedeného v článku 1 odst. 4.

(3) Privilegovanému pachateli promíjím trest vyhoštění.



(1) Mladistvému pachateli promíjím třetinu trestního opatření odnětí svobody uloženého nejvýše na dva roky (§ 6 odst 1 zákona č. 218/1993 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže).

(2) Mladistvému pachateli, který je současně privilegovaným pachatelem ve smyslu článku 3, promíjím polovinu trestního opatření uvedeného v odstavci 1.

(3) Mladistvému pachateli promíjím trest vyhoštění.

(4) Články 1 až 3 se na mladistvého pachatele nevztahují.





(1) Toto rozhodnutí se nevztahuje na pachatele, který svůj trestný čin spáchal ve prospěch organizované zločinecké skupiny (§ 107 ve spojení s § 129 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku /dále též jen "trestní zákoník" nebo "tr. zák."/), a dále na trestný čin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 trestního zákoníku.

(2) Toto rozhodnutí se nevztahuje na pachatele zvlášť závažného zločinu a dále na pachatele trestného činu, za který lze uložit trest odnětí svobody nejméně na pět let; to neplatí, jde-li o přečin spáchaný z nedbalosti.

(3) Toto rozhodnutí se nevztahuje na pachatele, který v období pěti let před spácháním trestného činu, na který se vztahuje amnestie podle tohoto rozhodnutí, páchal trestnou činnost opakovaně nebo soustavně anebo se dopustil zločinu.

(4) Toto rozhodnutí, s výjimkou článku 2 odst. 1 a 5, článku 3 odst. 3 a článku 4 odst. 3, se nevztahuje na pachatele, který svůj trestný čin nebo provinění spáchal v jednočinném souběhu a v důsledku trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 trestního zákoníku.

(5) Toto rozhodnutí se nevztahuje na pachatele, který svůj trestný čin nebo provinění spáchal pod vlivem návykové látky, a dále na pachatele:

a) opilství podle § 360 tr. zák., pokud se ve stavu nepříčetnosti, do kterého se přivedl požitím nebo aplikací návykové látky, dopustil jednání, které by jinak bylo zločinem; a

b) ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 trestního zákoníku.



(1) Toto rozhodnutí se nevztahuje na pachatele, který trestný čin spáchal zvlášť surovým způsobem nebo svým trestným činem nebo v souvislosti s ním způsobil smrt nebo těžkou újmu na zdraví jiného nebo který svým trestným činem nebo v souvislosti s ním ublížil na zdraví těhotné ženě, dítěti, mladistvému, osobě vážně nemocné anebo osobě vysokého věku; to neplatí, jde-li o přečin spáchaný z nedbalosti.

(2) Toto rozhodnutí se nevztahuje na pachatele, který trestný čin spáchal úmyslně vůči osobě blízké, pokud mu jej tato osoba neodpustila.



(1) Toto rozhodnutí se nevztahuje na pachatele trestného činu:

a) vydírání podle § 175 tr. zák.,

b) útisku podle § 177 tr. zák., a

c) poškození cizích práv podle § 181 tr. zák.,

pokud byl spáchán na osobě s nedostatkem životních nebo finančních zkušeností, na dítěti, mladistvém, osobě vážně nemocné anebo na osobě vysokého věku.

(2) Toto rozhodnutí se nevztahuje na pachatele trestného činu:

a) mučení a jiného krutého nebo nelidského zacházení podle § 149 tr. zák.;

b) neposkytnutí pomoci podle § 150 a neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle § 151 tr. zák.;

c) šíření nakažlivé lidské nemoci podle § 152 a ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty podle § 156 tr. zák.;

d) nedovoleného přerušení těhotenství bez souhlasu těhotné ženy podle § 159 a svádění těhotné ženy k umělému přerušení těhotenství podle § 162 tr. zák.;

e) obchodování s lidmi podle § 168, svěření dítěte do moci jiného podle § 169, zbavení osobní svobody podle § 170 a zavlečení podle § 172 tr. zák.;

f) loupeže podle § 173 tr. zák.;

g) braní rukojmích podle § 174 tr. zák.;

h) pomluvy podle § 184 odst. 2 tr. zák.;

i) znásilnění podle § 185, sexuálního nátlaku podle § 186 a pohlavního zneužití podle § 187 tr. zák.,

j) kuplířství podle § 189 tr. zák.;

k) výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 a zneužití dítěte k výrobě pornografie podle § 193 tr. zák.;

l) opuštení dítěte nebo svěřené osoby podle § 195, týrání svěřené osoby podle § 198 a svádění k pohlavnímu styku podle § 202 tr. zák.;

m) lichvy podle § 218 tr. zák.;

n) obecného ohrožení podle § 272 tr. zák.;

o) šíření toxikomanie podle § 287 tr. zák.;

p) získání kontroly nad vzdušným dopravním prostředkem, civilním plavidlem a pevnou plošinou podle § 290 tr. zák.;

q) neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle § 299 a poškození chráněných částí přírody podle § 301 tr. zák.;

r) týrání zvířat podle § 302 tr. zák.;

s) zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 tr. zák.;

t) přijetí úplatku podle § 331, podplácení podle § 332 a nepřímého úplatkářství podle § 333 tr. zák.;

u) křivého obvinění podle § 345, křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 a křivého tlumočení podle § 347 trestního zákoníku.






(1) Promíjím dvě třetiny trestu odnětí svobody, uloženého pachateli trestného činu zabití podle § 141 trestního zákoníku; pouze třetinu tohoto trestu promíjím, spáchal-li pachatel tento trestný čin na dvou nebo více osobách, na těhotné ženě, dítěti, mladistvém, osobě vážně nemocné anebo na osobě vysokého věku.

(2) Promíjím dvě třetiny trestu odnětí svobody uloženého pachateli trestného činu ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky podle §146a trestního zákoníku, s následkem zahlazení odsouzení; pouze třetinu tohoto trestu promíjím, způsobil-li pachatel tímto trestným činem smrt nebo spáchal-li jej na dvou nebo více osobách, na těhotné ženě, dítěti, mladistvém, osobě vážně nemocné anebo na osobě vysokého věku.

(3) Pachateli, na kterého se vztahuje odstavec 1 nebo 2, promíjím trest vyhoštění a promíjím dobu pro zahlazení odsouzení.


(1) Promíjím trest odnětí svobody uložený pachateli trestného činu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 až 4 trestního zákoníku, spáchal-li pachatel tento trestný čin pod vlivem tíživých osobních nebo rodinných poměrů anebo v důsledku nedostatku životních anebo finančních zkušeností; tato podmínka neplatí, pokud podvedený mohl spáchání trestného činu úvěrového podvodu při vynaložení běžné opatrnosti, jakou od něho lze vzhledem k jeho postavení a zkušenostem očekávat, sám předejít.

(2) Pachateli, na kterého se vztahuje odstavec 1, promíjím trest vyhoštění a promíjím dobu pro zahlazení odsouzení.



(1) Promíjím trest odnětí svobody uložený pachateli trestného činu nadržování podle § 366 a nepřekažení trestného činu podle § 367 trestního zákoníku, pokud jde o trestné činy, na které se vztahuje amnestie podle tohoto rozhodnutí.

(2) Promíjím trest odnětí svobody uložený pachateli trestného činu neoznámení trestného činu podle § 368 a schvalování trestného činu podle § 365 trestního zákoníku.

(3) Promíjím trest odnětí svobody uložený za trestný čin, který byl spáchán pouhým vyjádřením nebo nenásilnou demonstrací politického názoru, pokud byla uhrazena způsobená škoda.






(1) Trest prominutý tímto rozhodnutím promíjím pouze pod podmínkou, že se pachatel amnestovaného trestného činu v době odpovídající době pro zahlazení odsouzení nedopustí přečinu spáchaného úmyslně anebo zločinu. Poruší-li amnestovaný pachatel tuto podmínku, prominutý trest nebo jeho část se vykoná, popř. zahrne do souhrnného nebo úhrnného trestu. Tato podmínka se nevztahuje na tresty prominuté podle článku 1 odst. 1, článku 2 odst. 5, článku 3 odst. 3 a podle článku 4 odst. 3.

(2) Trest prominutý článkem 2 odst. 1 tohoto rozhodnutí promíjím pouze pod podmínkou, že se pachatel amnestovaného trestného činu v době odpovídající lhůtě pro jeho zahlazení nedopustil zločinu.

(3) Při určení doby odpovídající lhůtě pro zahlazení odsouzení podle odstavců 1 a 2 se nepřihlíží ke zkrácení doby pro zahlazení odsouzení podle tohoto rozhodnutí, pokud nebyla zcela prominuta.






(1) Pro účely výkladu článků 5 až 14 se podle okolností rozumí:

a) trestným činem též trestný čin spáchaný mladistvým (provinění),

b) trestem též trestní opatření uložené mladistvému,

c) trestem odnětí svobody též:

1. souhrnný nebo úhrnný trest, a
2. trest domácího vězení.

(2) Pachatele, kterému byl uložen souhrnný nebo úhrnný trest za více trestných činů, se pro účely tohoto rozhodnutí považuje za pachatele, který spáchal jen nejzávažnější z nich; přitom zvlášť závažný zločin je závažnější než zločin, zločin je závažnější než přečin spáchaný úmyslně a přečin spáchaný úmyslně je závažnější než přečin spáchaný z nedbalosti; jinak je rozhodující horní hranice sazby trestu odnětí svobody, který může být uložen. Pro vlastní prominutí trestu se vychází z výše skutečně uloženého souhrnného nebo úhrnného trestu.

(3) Část druhá se použije, pokud pachatel nebyl odsouzen k souhrnnému nebo úhrnnému trestu i pro jiný trestný čin spáchaný úmyslně než v této části uvedený.

(4) Pokud pachatel byl odsouzen k souhrnnému nebo úhrnnému trestu i pro přečin spáchaný z nedbalosti, část druhá se použije, pokud by použití části první vedlo k prominutí větší části uloženého trestu.



(1) Toto rozhodnutí se vztahuje pouze na dosud nevykonané tresty, které byly nebo ještě budou pravomocně a nepodmíněně uloženy pro trestné činy spáchané přede dnem 1. ledna 2013, nejvýše však na jejich zbytky k tomu dni existující.

(2) Odsouzení, na které se vztahuje toto rozhodnutí o amnestii a prominutý nebo zkrácený trest jim skončí přede dnem účinnosti tohoto rozhodnutí, budou propuštěni z výkonu trestu odnětí svobody postupně nejpozději do dne účinnosti tohoto rozhodnutí; přitom se podle možností přednostně propouštějí privilegovaní pachatelé.






(1) Pachateli, odsouzenému podle zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona (dále jen "trestní zákon"), promíjím poměrnou část trestu odnětí svobody a poměrnou část trestu vyhoštění, o kterou je takový trest vyšší než by byl trest uložený podle trestního zákoníku.

(2) Poměrná část trestu podle odstavce 1 se stanoví takto:

1. určí se trestní sazba, v rámci které byl pachatel odsouzen (původní trestní sazba),
2. v rámci původní trestní sazby se určí míra přísnosti uloženého trestu (určená míra přísnosti trestu),
3. určí se trestní sazba, v rámci které by byl pachatel odsouzen, kdyby byl souzen podle trestního zákoníku ve znění účinném ke dni 31. prosince 2012 (nová trestní sazba),
4. určená míra přísnosti trestu se poměrně promítne do nové trestní sazby, a
5. v souladu s touto mírou přísnosti se určí trest, který by byl pachateli uložen, kdyby byl souzen podle trestního zákoníku (nový trest);

je-li takto určený nový trest nižší než trest uložený podle trestního zákona, je poměrnou částí trestu rozdíl mezi skutečně uloženým trestem a novým trestem.

(3) Pachateli, odsouzenému podle trestního zákona nebo podle jiného dřívějšího srovnatelného zákona, bez ohledu na to, zda mu byl prominuta poměrná část trestu podle odstavce 1, se sníží trest v souladu s ostatními ustanoveními tohoto rozhodnutí tak, jako by byl odsouzen podle trestního zákoníku ve znění účinném ke dni 31. prosince.






(1) Nařizuji, aby bylo zastaveno trestní stíhání, jestliže dosud nebylo nařízeno hlavní líčení a ode dne zahájení trestního stíhání do dne tohoto rozhodnutí uplynuly více než dva roky; to neplatí, bude-li hlavní líčení nařízeno nejpozději do dne účinnosti tohoto rozhodnutí.

(2) Nařizuji, aby bylo zastaveno trestní stíhání, jestliže dosud nebylo rozhodnuto o odvolání podaném státním zástupcem a ode dne zahájení trestního stíhání do dne tohoto rozhodnutí uplynuly více než tři roky; to neplatí, bude-li o takovém odvolání rozhodnuto nejpozději do dne účinnosti tohoto rozhodnutí.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se vztahují pouze na trestní stíhání pro skutky, v jejichž spáchání je spatřován přečin, pro který lze uložit trest odnětí svobody nejvýše na pět let, anebo v jejichž spáchání je spatřován trestný čin ve smyslu článku 9 nebo 10.

(4) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nevztahují na trestní stíhání vedené proti zvlášť nebezpečnému pachateli ve smyslu článku 5, pro skutek, kterým byl spáchán zvlášť nebezpečný následek ve smyslu článku 6 anebo pro skutek, v jehož spáchání je spatřován trestný čin uvedený v článku 7.

(5) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže průtahy v řízení byly z velké části způsobeny pachatelem nebo jeho obhájcem.

(6) Doby uvedené v odstavcích 1 a 2 se zkracují o polovinu, jde-li o trestní stíhání pachatele, který byl v okamžiku zahájení trestního stíhání mladistvým nebo je ke dni tohoto rozhodnutí privilegovaným pachatelem ve smyslu článku 3 odst. 1.

(7) Trestní stíhání zastavuji pouze pod podmínkou, že se obviněný v době dvou let ode dne zastavení trestního stíhání nedopustí přečinu spáchaného úmyslně anebo zločinu.

(8) Ustanovení článků 12 a 13 se použijí přiměřeně.






Toto rozhodnutí nabývá účinnosti dne 7. března 2013.


V Praze dne 1. ledna 2013.





(spolupodpis)






Úvodem:

- Zjistil jsem, že neslavná amnestie Václava Havla nebyla natolik bezbřehá, jak se běžně traduje. Problém tehdy byl zřejmě v tom, že utrženi ze řetězu tehdy byli všichni, doba byla "free", a podle toho se chovali i propuštění vězni.

- Amnestie se dá technicky formulovat různě. Havlovou chybou bylo, že ji formuloval příliš obecně. Snažil jsem se postupovat obráceně a co nejvíce přímo pojmenovávat věci, na které se amnestie nevztahuje, neschovávat je mezi řádky tak, aby mi sice ve výsledku vyšly, ale nebyly zřejmé přímo z textu. V důsledku toho je můj návrh i svého druhu "kázáním" na téma, co je prominutelné a co ne.

- Na druhou stranu jsou tam technikálie, které dřívější amnestie neobsahovaly, důvod je trojí: dřívější autoři si s některými věcmi prostě nelámali hlavu, dále nový trestní zákoník, a konečně stále větší drzost a vynalézavost pachatelů, schopných si dnes nárokovat odškodnění i za to, že byli propuštěni pozdě (např. jim byla amnestována polovina trestu, ale oni si odseděli už dvě třetiny ...).

- Amnestie, pokud k ní dojde, vyžaduje vyhlášení ve Sbírce zákonů, která musí mít i čas na korekturu. Dá se předjednat, aby vyšla jako vůbec první předpis roku 2013.

- Amnestii jsem datoval 1. ledna s tím, že může být toho dne vyhlášena přímo z obrazovky, zcela nově navíc konstruuji i její účinnost, a to dnem 7. března (výročí TGM a současně ukončení mandátu VK) - smysl to má nejen symbolický, ale i technický - do 7. března se tak dává soudům čas posoudit, na koho se amnestie vztahuje a pustit jej, aniž by si mohl stěžovat, že byl propuštěn pozdě. Dřívější amnestie s ničím takovým nepočítaly.

- Rozhodl jsem se nezahrnovat do návrhu dříve častý příkaz prezidenta ministru spravedlnosti, aby mu předložil k individuálnímu posouzení např. vybrané seniory. Jednak si myslím, že se mi podařilo zohlednit zvláštní situaci seniorů apod. přímo v textu, jednak by to bylo v rozporu s tezí, že ministerstvo nemá pro prezidenta dělat žádný předvýběr, a konečně ministrovi nic nebrání s takovými návrhy přijít z vlastní iniciativy, popř. jej prezident k takovému kroku může vyzvat i "mimo záznam" - milosti, které by z takové procedury případně vzešly, by byly traktovány jako bonus k amnestii a mohly by být datovány rovněž 7. březnem 2013.

- Amnestie je ve výsledku poměrně málo "nebezpečná" - i tak se ale může stát, že propuštěný kapsář někoho zavraždí. Tomu se předejít nedá nikdy.

- S výjimkou dlouho se vlekoucích procesů (vizte komentář k čl. 15 níže) vůbec nenavrhuji zastavovat trestní stíhání, přestože se amnestie bude vztahovat i na lidi, kteří ještě nebyli odsouzeni. Mají právo vědět, čemu konkrétně díky amnestii unikli, navíc je třeba to vědět i z toho důvodu, že amnestie je jen podmíněná. V praxi budou odsouzeni s tím, že trest jim bude současně prominut (něco podobného se přihodilo Brožové-Polednové, na kterou soud musel aplikovat i dvě dávno zapomenuté amnestie Antonína Zápotockého). Soudci a státní zástupci se nám za toto nepoděkují, obhájci ano.

- Amnestie se vůbec nebude týkat (a myslím si, že de iure ani nesmí) různých ochranných opatření. Prezident smí promíjet pouze tresty, nikoli péči, kterou stát pachatelům poskytuje v zájmu ochrany jich samotných a jejich potenciálních obětí.

- Vzhledem k tomu, že jde o 20. výročí vzniku ČR, snažil jsem se privilegovat Slováky - navrhuji promíjet jim z trestu vyhoštění skoro všechno, přeci jenom jsou tu skoro "doma".

- Za návrhem si zejména po technické stránce stojím, budoucí autoři amnestií by jej mohli už jen opisovat a měnit proměnné.



Vlastní rozhodnutí má 6 částí:

PRVNÍ ČÁST - články 1 až 4 tvoří základ, popisují základní princip amnestie, články 5 až 7 popisují výjimky ze základu. První část je obecná amnestie.

DRUHÁ ČÁST je zřejmě "nejpolitičtější" a "nejnaučnější" - články 8 až 10 stanoví pro určité trestné činy "lepší" amnestii než podle první části, je to specialita, luxus. Výjimek zde netřeba, druhá část je dostatečně konkrétní a má fungovat zcela nezávisle na první části.

TŘETÍ ČÁST - článek 11 stanoví pro obecnou i lepší amnestii podmínku, tj. dojde-li u pachatele k recidivě, trest prominutý amnestií si až na několik výjimek, týkajících se prominutí trestu vyhoštění, odsedí.

ČTVRTÁ ČÁST - články 12 a 13 - je čistě technická a pro neprávníka nezajímavá, ale nutná a řeší např. souběhy trestných činů.

PÁTÁ ČÁST - článek 14 - je naprosté unikum, které se snaží napravit chybu nového trestního zákoníku, kde jeho autoři prostě špatně napsali přechodná ustanovení - sice obecně snížili tresty za některé trestné činy, ale konkrétním již odsouzeným pachatelům je nechali v původní výši. Pokud byl někdo dříve odsouzen na 5 let za něco, za co by dnes dostal jen tři roky, zůstal mu trest 5 let. Článek 14 se to snaží řešit tak, že nejdříve promíjí tento "přebytek" tam, kde existuje, a teprve na takto snížený trest aplikuje amnestii podle první nebo druhé části.

ŠESTÁ ČÁST, čl. 15, zastavuje řízení, která se vlečou příliš dlouho, ovšem jen ta, která by se mohla být případně amnestována. Tedy ne stíhání např. pro vraždy.

SEDMÁ ČÁST, čl. 16, stanoví účinnost.



K obecné části:

- Článek 1 se týká trestu odnětí svobody, článek 2 trestu vyhoštění, článek 3 stanoví další úlevu pro tzv privilegované pachatele (matky, senioři, nemocní) a definuje je (definice jsou mé vlastní a tedy potenciálně rizikové - pokud se to někomu podaří nadefinovat přesněji, určitě se nebudu zlobit). Článek 4 je specialita týkající se výhradně mladistvých (netýkají se jich totiž čl. 1 až 3) - je to dáno mimo jiné i novou terminologií a způsoby trestání, danými novým zákonem o soudnictví ve věcech mládeže, který mne k takové technologii fakticky nutí.

K článku 1 až 3:

- Upravují základní nastavení, vizte přiložené tabulky, jednu pro trest odnětí svobody, druhou pro trest vyhoštění.

- Čistě politickou záležitostí motivovanou 20. výročím rozdělení Československa je nadstandardní prominutí trestu vyhoštění Slovákům (formálně "bývalým československým občanům", aby nás nikdo nemohl nařknout z diskriminace Němců, Maďarů anebo kohokoli jiného).

K článku 2 odst. 5:

- Naše právo zná trest vyhoštění na dobu neurčitou, nezná však způsob, jak jej zkrátit či jinak vykonat, v praxi je to tedy na doživotí. Milost či amnestie jsou jediný způsob, jak tento trest zkrátit, navrhuji zkrátit to obecně na 10 let. Náprava chyby či zlomyslnosti v zákoně.

K článku 4:

- Speciální úprava pro mladistvé. Trestný čin se u nich jmenuje "provinění", trest se jmenuje "trestní opatření". Trestní opatření odnětí svobody jim může být uloženo maximálně na 5 let, fakticky platí, že mladistvý musí být aspoň vrah, aby 5 let skutečně dostal, obecně odnětí svobody dostávají minimálně.

- Dále, mladiství vnímají čas jinak, jednak se jim "vleče", jednak ho mají hodně před sebou.

- Navrhuji proto u nich nijak zvlášť nerozlišovat, pouze vyloučit extrémní grázly, a to tak, že by se amnestie týkala jen těch, kteří dostali maximálně 2 roky, a zbytku prominout třetinu trestu, jde-li o matku či invalidu, pak polovinu, a prominout jim vyhoštění. Další rozlišování nemá v tak malém rozsahu možných trestů smysl.

- Lhůtu pro zahlazení jim zkrátit ani prominout nelze, protože taková lhůta není. Zahlazení posuzuje případ od případu vždy soud v podstatě libovolně.

Výjimky (čl. 5 až 7):

Ucelená podmnožina obecné části.

K článku 5:

- Eliminuje grázly: odst. 1 mafiány, odst. 2 násilníky, odst. 3 recidivisty.

- Odst. 4 a 5 eliminují lidi, kteří spáchali nedbalostní TČ, protože porušili zákaz činnosti nebo se opili. Tj. na řidiče, který způsobí z nepozornosti nehodu, se amnestie vztahovat bude, na téhož řidiče, který nehodu způsobil přes vlastní zákaz řízení anebo proto, že řídil opilý, nikoli.

K článku 6:

- Eliminuje surovce, ty, kteří svým trestným činem způsobili smrt nebo se TČ dopustili na dítěti, těhotné ženě, seniorovi, invalidovi apod. Pokud se jej dopustili na blízké osobě, jsoun takto vyloučeni jen tehdy, pokud jim tato osoba neodpustila.

K článku 7:

- Výčet trestných činů, kterých se amnestie v žádném případě netýká (z těch, kterých by se nějak dotknout mohla).

- Na otázku, proč sem není zahrnuta vražda či teror, odpověď zní, že vražda ani teror vůbec nejsou zahrnuty do amnestie - nevejdou se do článku 1 - proto není třeba je z ní vyčleňovat coby výjimky.

- Výčet těchto trestných činů je v zásadě věc osobních preferencí a animozit, samozřejmě je možné tam něco přidat či ubrat, zejména v případě přídání je ale třeba nejdřív zjistit, zda to má vůbec smysl (tj. aby nešlo o podobný případ, jako s vraždou a terorem).

K části druhé:

Toto je speciální zacházení, "lepší amnestie" pro vybrané trestné činy. Nárok mají jen ti, kteří nespáchali ještě něco dalšího, platí "větší bere" (ze systematických důvodů je to uvedeno až v čl. 12 odst. 3). Bude se týkat i mladistvých (pokud nemají na svědomí i něco dalšího, jinak by spadli pod čl. 4).

K článku 8:

- Zabití a ublížení na zdraví v afektu. Jde o činy, které by se v některých jiných zemích vešly pod nutnou obranu. Podmínky nutné obrany navrhoval zmírnit i nový trestní zákoník, tato idea však neprošla Sněmovnou. Trestné činy "zabití" a "ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky" jsou výsledkem kompromisu mezi zastánci mírného a přísného vymezení podmínek nutné obrany. Tj. vražda v afektu již není de iure vražda, ale zabití, a je na ni nižší sazba.

- de iure jde o zločiny, tj. podle "obecné amnestie" (čl. 1 odst. 4 ) by se trest snížil o třetinu, pokud by však byl vyšší než pět let, tak vůbec. Článek 8 snižuje trest o dvě třetiny, bez dalšího.

- Výjimkou by bylo spáchání těchto činů proti těhotné ženě, seniorovi, dítěti a invalidovi, v těchto případech navrhuji snížit trest "jen" o polovinu.

- současně by byl prominut trest vyhoštění a trest by byl zahlazen jeho vykonáním.

K článku 9:

- jde o drobné úvěrové podvody, fakticky vězení pro dluhy (formálně pro zatajení skutečných majetkových poměrů při žádosti o úvěr).

- Trestný čin, díky němuž se výrazně zvýšil počet žen ve vězeních. Funguje to tak, že rodina upadne do dluhů, na jejichž splácení se zpravidla žena snaží sehnat peníze, aby předešla exekuci. Aby získala úvěr, zatají, že už dluhy má.

- Je to formulováno tak, aby to dopadlo jen na lidi, kteří se dostali do nesnází z hlouposti nebo pod tlakem okolností, ne na "profesionální" úvěrové podvodníky. Poslední věta je "výchovná" a míří proti bankám a lichvářům, kteří půjčí každému, aniž by si nějak výrazně prověřovali jeho údaje, popř. už předem spekulují na budoucí exekuci.

- současně se zahlazuje odsouzení a promíjí vyhoštění, bylo-li s tím spojeno.

K článku 10:

- Politické trestné činy.

- Promíjí se neoznámení a schvalování trestného činu.

- Promíjí se nadržování a nepřekažení TČ, pokud se na něj vztahuje amnestie (bylo by absurdní pustit samotného pachatele a přitom nechat ve vězení toho, kdo jen přihlížel).

- Promíjí verbální trestné činy. Formulovány jsou obecně, vyjmenovávat např. "popírání genocidia" apod. by vypadalo dost hrozně. Takto se to může vztahovat na leccos, včetně obyčejného výtržnictví, soudy to musí posuzovat případ od případu.

- Například:

a) Romana Smetany se to týkat nebude (ale ve výsledku bude stejně propuštěn). Týkalo by se ho to jen tehdy, pokud by šlo jen o malování tykadel. Ale v jeho případě jde i o maření výkonu rozhodnutí - vyhýbal se veřejně prospěšným pracem, vyhýbal se nástupu do vězení. Pokud tedy jde o maření výkonu, má "nárok" jen na "běžnou" amnestii (čl. 1). V jejím rámci se ale pravděpodobně dostane na svobodu, protože se zřejmě vejde do půlroční hranice podle článku 1 odst. 2 (prominutí všech krátkých trestů) - nevím přesně, kolik dostal.

b) Pavla Vondrouše se to týkat nebude, protože použil násilí. Možná se najde někdo, kdo se bude snažit, že střelba z airsoftové pistole násilím není. Podle mne je.

c) Různých extremistů, mávajících praporem Dělnické či jaké strany apod. a pronášejících štvavé projevy, se to týkat bude (pokud se nedopustili ještě něčeho dalšího).

- U těchto pachatelů nevidím důvod zkracovat jim lhůtu pro zahlazení odsouzení či jim promíjet trest vyhoštění.

K části třetí (čl. 11):

- Dělá z celé amnestie amnestii podmíněnou. Lhůta, ve které se amnestovaný nesmí ničeho dopustit, odpovídá lhůtě pro zahlazení odsouzení prominutého TČ, a to lhůtě původní, amnestií nezkrácené.

- Tj. zkrácení lhůt pro zahlazení odsouzení funguje vůči třetím osobám, jeho smyslem je výmaz z trestního rejstříku a tím usnadnění např. hledání si práce. Ale pokud jde o možnost vrátit se do vězení pro "zklamání důvěry", platí lhůty nezkrácené. Nevidím důvod je pro tento účel zkracovat.

K části čtvrté (čl. 12 a 13):

- Nezbytné technikálie.

K části páté (čl. 14):

- Amnestie je "šita na míru" novému (Šámalovu) trestnímu zákoníku, ve vězení však může být ještě dost lidí, odsouzených podle starého trestního zákona (a to nejen proto, že dostali dlouhý trest, ale i proto, že dlouho čekali na odsouzení). Čl. 14 má fungovat jako transformátor mezi starými tresty a novým zákoníkem.

K části šesté (čl. 15):

- Stanovit nějaká obecná, sjednocující kritéria pro vlekoucí se soudní řízení je obtížnější, než amnestie samotná. Důvody prodlev jsou totiž různé (pro ilustraci přikládám článek soudce ÚS prof. Musila, s důrazem na jeho bod 6 /str. 11 až 16/).

- Navrhuji soustředit se pouze na dobu od zahájení trestního stíhání do zahájení hlavního líčení. O shromaďování důkazů před zahájením stíhání nemusí pachatel vůbec vědět, naopak hlavní líčení už může zdržovat převážně jen sám, a po jeho ukončení už má nějaký rozsudek, byť nepravomocný. Případná odvolání řeší odstavec 2.

- Stíhání, na která by se amnestie tak jako tak nevztahovala, by se nezastavila (recidivisté, mafiáni, surovci, vrazi apod.).

- I tak amnestie dává šanci zvrátit zastavení trestního stíhání, začne-li stát konat v době mezi dnem platnosti amnestie (1. ledna) a dnem její účinnosti (7. března 2013). Je na státních zástupcích a soudcích, aby si vytipovali extrémní kauzy, které by zastaveny být neměly a na které by se jinak amnestie mohla vztahovat a ukončili je pokud možno přednostně a do 7. března.

- Zastavení trestního stíhání navrhuji jen jako podmíněné.

- Z návrhu není patrná jedna věc, která nastane automaticky v důsledku trestního řádu, cituji: "V trestním stíhání, které bylo zastaveno z důvodu ... amnestie ... se však pokračuje, prohlásí-li obviněný do tří dnů od doby, kdy mu bylo usnesení o zastavení trestního stíhání oznámeno, že na projednání věci trvá. O tom je třeba obviněného poučit."

Z toho plyne:

1. bude-li TS zastaveno a spáchá-li pachatel nějaký nový trestný čin, bude obnoveno i toto zastavené trestní stíhání s tím, že může vést nejen k odsouzení, ale i k uložení trestu; důvod - pachatel se neosvědčil, porušil podmínku amnestie;

2. bude-li TS zastaveno a obviněný bude trvat na jeho dokončení (bude se chtít "očistit"), bude rozsudek vynesen, ale nebude uložen trest, popř. bude snížen v souladu s rozhodnutím o amnestii;

3. bude-li TS zastaveno, obviněný bude trvat na dokončení, bude vynesen odsuzující rozsudek a prominut plně či částečně trest (bod 2), a pachatel se následně dopustí jiného trestného činu, prominutý trest se v případě odsouzení "oživí" a přičte do souhrnného či úhrnného trestu.