Mám děti, které dorůstají školnímu věku, a proto se zodpovědně poohlížím po škole, na kterou bych rád své ratolesti umístil. Mám několik požadavků: chtěl bych mít děti gramotné a připravené pro život. Rád bych školu, která se přizpůsobí individuálnímu tempu a schopnostem mých dětí a která bude vstřícná k jejich případným obtížím. Škola by také měla být tzv. rodinná, dobře vybavená a s psychologem, či speciálním pedagogem. Ve třídě by mělo být méně dětí, ideálně asi tak 12 až 15. Hlavně bych chtěl, aby vztahy mezi dětmi ve škole byly přátelské, bez šikany, drog a násilí. Samozřejmostí jsou dobré vztahy mezi dětmi a pedagogy.
„Víte, a co kdybyste paní redaktorko napsala, že v České republice mají takovou péči o romské děti, že dokonce pro ně mají školy, které respektují jejich etnikum, jejich vzdělávací potřeby, které spolupracují s jejich rodiči, které jim nabízejí specielní vzdělávací program z hlediska potřeb jejich vzdělávání, které financují ty školy daleko většími normativy než běžné, prostě bílé české děti,”tak popisuje v dokumentu Zdi z roku 1999 významná úřednice ministerstva školství Marta Teplá smysl tehdejších zvláštních škol. Včera se objevila zpráva, že paní Teplá ministerstvo, v němž dlouhá léta posilovala pozice speciálního vzdělávání, náhle opouští. Co to znamená?