Škola jako součást komunity: inspirace z USA
Na jaře jsem díky získání Fulbright-Masarykova stipendia pobývala tři měsíce ve Spojených státech na stáži v neziskové organizaci Koalice pro komunitní školy. V Evropě je hnutí komunitních škol už řadu let na vzestupu a jeho hlavním cílem je oživení místní komunity – městské čtvrti nebo obce. Škola se má znovu stát centrem místního dění tak, jak tomu kdysi bývalo.
Ve Spojených státech stojí oživení místní komunity až na druhém místě za hlavním úkolem komunitní školy: pomoci co nejvíce znevýhodněným studentům získat maximální možné vzdělání, což pak výrazně zlepší jejich šance na kariérní uplatnění a kvalitnější životní podmínky. Svou roli v pomoci studentům hrají kromě samotné školy samozřejmě i její vnější vztahy – s rodiči i s širší komunitou. Existuje totiž mnoho objektivních příčin, které miliónům amerických dětí ztěžují proces vzdělávání. Výstižně to shrnula Rebeca Mieliwocki, zvolená v roce 2012 Učitelkou roku USA, když pro Washington Post uvedla: „Čelím příliš mnoha překážkám bránícím úspěchu studentů, které jsem nevytvořila a které nemohu nijak kontrolovat. Nemůžu zajistit, aby mí studenti snídali, měli v noci kde spát nebo měli přístup k technologiím. Můžu udělat vše, co je v mé moci, abych srovnala podmínky ve chvíli, kdy přijdou do mé třídy, ale jeden člověk to prostě nemůže zvládnout, je to zdrcující.“
Nejde ale jen o nedostatek jídla a financí na pokrytí běžných věcí nebo potřebných služeb. Jde také o nedostatek příležitostí k rozvoji, který chudoba znesnadňuje. Např. přístup k zájmovým a sportovním kroužkům, které jsou pro děti z chudých rodin nedosažitelné, ať už kvůli financím, omezeným časovým možnostem na několik směn zaměstnaných rodičů nebo kvůli špatnému fungování veřejné dopravní infrastruktury. Rozvoj hudebního, uměleckého nebo sportovního talentu je přitom podle výzkumů jedním z pozitivních faktorů, který se přímo podílí na akademickém úspěchu dětí.
Škola, rodiče, širší komunita
Komunitní školy v USA se proto snaží minimalizovat dopad vnějších faktorů na vzdělání dětí. Základem je vždy kvalitní výuka s vysoce nastaveným očekáváním od studentů a také kvalitní pedagogové. Ředitelé se zároveň snaží „vycházet za brány školy“ a navazovat vztahy s rodiči a místní komunitou. Rodič v koncepci komunitní školy má své místo ve vzdělání, je neodmyslitelnou součástí akademického úspěchu dítěte. Výzkumy ukazují, že pouhý zájem rodičů o školní výsledky dítěte vede k jejich radikálnímu zlepšení. To, co by mohlo být v našich podmínkách považováno za samozřejmé (i když není), je v různorodém prostředí USA ztěžováno neznalostí jazyka velké části rodičů – imigrantů. Škola se tak rodičům snaží různými kurzy i zprostředkovatelskou činností pomoci k tomu, aby mohli svou roli zvládat.
V neposlední řadě se ředitelé škol aktivně obrací s žádostí o pomoc a spolupráci na nejbližší okolí školy – instituce, organizace, dobrovolníky, místní podniky i významné osobnosti. Je to právě místní komunita, která dokáže pomoci, ať už financemi, nabídkou služeb nebo dobrovolnictvím. V komunitních školách tak například fungují zdravotní centra, kam určité dny v týdnu dochází lékař, nebo které studentům se specifickými vzdělávacími potřebami nabízejí široký rozsah psychologické podpory, dále různé zájmové a sportovní aktivity vedené místními sdruženími nebo dobrovolníky, doučovací kurzy, kurzy pro rodiče atd. Zdroje financí jsou velmi různorodé, a pocházejí jak z veřejných, tak soukromých zdrojů, přičemž nezanedbatelnou část tvoří přímé dary nebo dobrovolnictví. Výsledky jsou velmi uspokojivé a tisícům dětí se tak otevírají nové šance na lepší život.
Mohlo by se zdát, že uvedený koncept je ryze americký a nemůže v našich evropských končinách najít odezvu. Pravdou je, že v americkém (výrazně decentralizovaném a rozmanitém) prostředí je pro mnoho ředitelů škol přirozené obrátit se s žádostí o pomoc na své nejbližší okolí. Na druhou stranu je ale také univerzální pravdou, že určité společenské problémy, ke kterým patří i vzdělávání znevýhodněných studentů, je nutné řešit komplexně za přispění více aktérů z více sektorů. K podobnému závěru dospěly i organizace pracující v České republice s problematikou sociálního vyloučení.
Autor: Martina Novotná, Varianty
Ve Spojených státech stojí oživení místní komunity až na druhém místě za hlavním úkolem komunitní školy: pomoci co nejvíce znevýhodněným studentům získat maximální možné vzdělání, což pak výrazně zlepší jejich šance na kariérní uplatnění a kvalitnější životní podmínky. Svou roli v pomoci studentům hrají kromě samotné školy samozřejmě i její vnější vztahy – s rodiči i s širší komunitou. Existuje totiž mnoho objektivních příčin, které miliónům amerických dětí ztěžují proces vzdělávání. Výstižně to shrnula Rebeca Mieliwocki, zvolená v roce 2012 Učitelkou roku USA, když pro Washington Post uvedla: „Čelím příliš mnoha překážkám bránícím úspěchu studentů, které jsem nevytvořila a které nemohu nijak kontrolovat. Nemůžu zajistit, aby mí studenti snídali, měli v noci kde spát nebo měli přístup k technologiím. Můžu udělat vše, co je v mé moci, abych srovnala podmínky ve chvíli, kdy přijdou do mé třídy, ale jeden člověk to prostě nemůže zvládnout, je to zdrcující.“
Nejde ale jen o nedostatek jídla a financí na pokrytí běžných věcí nebo potřebných služeb. Jde také o nedostatek příležitostí k rozvoji, který chudoba znesnadňuje. Např. přístup k zájmovým a sportovním kroužkům, které jsou pro děti z chudých rodin nedosažitelné, ať už kvůli financím, omezeným časovým možnostem na několik směn zaměstnaných rodičů nebo kvůli špatnému fungování veřejné dopravní infrastruktury. Rozvoj hudebního, uměleckého nebo sportovního talentu je přitom podle výzkumů jedním z pozitivních faktorů, který se přímo podílí na akademickém úspěchu dětí.
Škola, rodiče, širší komunita
Komunitní školy v USA se proto snaží minimalizovat dopad vnějších faktorů na vzdělání dětí. Základem je vždy kvalitní výuka s vysoce nastaveným očekáváním od studentů a také kvalitní pedagogové. Ředitelé se zároveň snaží „vycházet za brány školy“ a navazovat vztahy s rodiči a místní komunitou. Rodič v koncepci komunitní školy má své místo ve vzdělání, je neodmyslitelnou součástí akademického úspěchu dítěte. Výzkumy ukazují, že pouhý zájem rodičů o školní výsledky dítěte vede k jejich radikálnímu zlepšení. To, co by mohlo být v našich podmínkách považováno za samozřejmé (i když není), je v různorodém prostředí USA ztěžováno neznalostí jazyka velké části rodičů – imigrantů. Škola se tak rodičům snaží různými kurzy i zprostředkovatelskou činností pomoci k tomu, aby mohli svou roli zvládat.
V neposlední řadě se ředitelé škol aktivně obrací s žádostí o pomoc a spolupráci na nejbližší okolí školy – instituce, organizace, dobrovolníky, místní podniky i významné osobnosti. Je to právě místní komunita, která dokáže pomoci, ať už financemi, nabídkou služeb nebo dobrovolnictvím. V komunitních školách tak například fungují zdravotní centra, kam určité dny v týdnu dochází lékař, nebo které studentům se specifickými vzdělávacími potřebami nabízejí široký rozsah psychologické podpory, dále různé zájmové a sportovní aktivity vedené místními sdruženími nebo dobrovolníky, doučovací kurzy, kurzy pro rodiče atd. Zdroje financí jsou velmi různorodé, a pocházejí jak z veřejných, tak soukromých zdrojů, přičemž nezanedbatelnou část tvoří přímé dary nebo dobrovolnictví. Výsledky jsou velmi uspokojivé a tisícům dětí se tak otevírají nové šance na lepší život.
Mohlo by se zdát, že uvedený koncept je ryze americký a nemůže v našich evropských končinách najít odezvu. Pravdou je, že v americkém (výrazně decentralizovaném a rozmanitém) prostředí je pro mnoho ředitelů škol přirozené obrátit se s žádostí o pomoc na své nejbližší okolí. Na druhou stranu je ale také univerzální pravdou, že určité společenské problémy, ke kterým patří i vzdělávání znevýhodněných studentů, je nutné řešit komplexně za přispění více aktérů z více sektorů. K podobnému závěru dospěly i organizace pracující v České republice s problematikou sociálního vyloučení.
Autor: Martina Novotná, Varianty