Program migrace: Proč kritizujeme nová imigrační pravidla?
Stále častěji dostáváme dotazy ohledně petice proti novým imigračním pravidlům, za kterou se kromě dalších organizací postavila i společnost Člověk v tísni. Proto bychom rádi vysvětlili více, jaké důvody nás k tomu vedou.
Zástupci vlády i nevládních organizací se již delší čas shodují na tom, že existující úprava je komplikovaná a často obtížně pochopitelná i pro samotné úředníky, natož pro cizince neovládající legislativní jazyk. Proto bylo rozhodnuto na vládě, že vznikne nová, jednoduší a srozumitelnější úprava. To se však v žádném případě nestalo.
Méně srozumitelný než dříve
Ten navrhovaný zákon je v mnohém ještě nepochopitelnější, delší a složitější, používá naprosto novou terminologii – navíc ani ne konsistentně (což kritizuje i legislativní rada vlády). Kromě toho přináší i mnohá zpřísnění (na která jsme především upozorňovali) a ty se netýkají jen cizinců, ale v mnohém i občanů České republiky, kteří s nimi přicházejí do styku. Pokusím se nyní nastínit hlavní věci (jenom nastínit, protože ty návrhy zákonů mají přes 400 stran).
Co se týče příjezdu do Česka, současná praxe udělování víz a pobytů probíhá netransparentně, existují zde tajné kvóty – nikoliv na počet vydaných víz, nýbrž vůbec na počet registrací k pohovoru na konzulát a tedy k pouhému podání žádostí. Nerozhoduje se tedy vůbec podle schopností žadatelů, ale podle náhody, zda se člověku podařilo získat termín na konzulát (což se podaří v některých zemích zejména přes podivné zprostředkovatele za úplatu). Tuto praxi kritizoval i ombudsman. A právě tato praxe se například kodifikuje už i do zákona.
Situace, které nelze ovlivnit
Co se týče zpřísnění a jejich dopadů, tak ty podle aktuálního nastavení budou velmi nespravedlivá. Uvedu příklady: o povolení k pobytu by přišel cizinec/nka, pokud by jeho nebo její zaměstnavatel měl jakékoliv dluhy vůči státu (nesouvisející se samotným cizincem nebo cizinkou). Představme si tu osobu, která tu žije, pracuje, má tu rodinu a najednou na ministerstvu zjistí, že firma o 200 zaměstnancích má nějaké nedoplatky. T toho nelze vinit zaměstnance, který nemá reálnou šanci toto zjistit a ani ovlivnit (natož to dělat třeba pravidelně, jednou týdně). Nehledě na to, že vůbec za tuto situaci nijak nemůže.
Další nespravedlivý krok se například týká situací, kdy člověk zažádá o jakoukoliv dávku – což se týká i těch dávek, na které si člověk (tedy i cizinec) přispívá a na který má proto podle jiných zákonů nárok. Pokud by tedy člověk byl vyplaven povodní a zažádal by si o mimořádnou podporu (a i kdyby ji ani nedostal), tak mu nebude prodloužen pobyt. V případě, že má již trvalý pobyt (tedy žije tu více než pět let, mluví česky, neboť musel absolvovat povinnou zkoušku atd. atd.), tak o něj přijde.
Víc práv pro migranty, plus pro celou společnost
Možná se ještě ptáte, v čem je to tak nespravedlivé a proč je to špatně. Z našich zkušeností i různých studií vyplývá, že čím méně mají cizinci práv, tím spíše jsou zneužíváni (nemohou se dostatečně bránit) a tím hůře se do společnosti zařazují. Naopak, čím víc práv budou migranti mít a čím víc se budou v postavení podobat jiným Čechům, tím spíše budou schopni se díky existujícím zákonům bránit nepravostem a tím také budou mít větší důvěru v tento stát.
Nový zákon se výrazně dotýká i Čechů, kteří jsou s migranty v kontaktu či vztahu. Zejména jde o rodinné příslušníky. Paradoxně zde dochází k opačné diskriminaci: rodinní příslušníci Čechů by měli méně práv než rodinní příslušníci občanů EU, kteří v Česku žijí.
Další příklad: systém národního víza – kdo přijde do ČR na toto vízum za účelem zaměstnání, tak nebude začleněn do systému VZP. Z toho logicky vyplývá, že zaměstnavatel nebude odvádět odvody na zdravotní pojištění a tudíž, takový zaměstnanec ho vlastně vyjde levněji. Zde opět hrozí, že se rozjede kolečko obchodu, na kterém bude profitovat zaměstnavatel, jenže trpět budou ostatní „čeští“ zaměstnanci.
Příklad další: Američanka se rozhodne přijet do Česka a vyučovat tu angličtinu, na vlastní noze. To jí také nebude umožněno, pokud nebude investovat (mluví se předběžně o minimu 5 milionů korun).
Jiný: bude možné zavřít do detence (jakési vězení) i dítě a to nikoliv za spáchání zločinu, ale za přestupek.
Chceme srozumitelnost a právní předvídatelnost
Těch příkladů lze vyjmenovat hodně. Přečíst si je můžete například v připomínkách Veřejného ochránce práv, Úřadu vlády nebo Konsorcia nevládních organizací pracujících s migranty v ČR. Tak velké množství zásadních výhrad z našeho pohledu není možno vyřešit uspokojitelně v rámci připomínkového řízení. Proto se zasazujeme o to, aby vznikla nová, srozumitelnější pravidla, která by navíc lidi netrestala za činy, které nemohou ovlivnit. A aby tvorba tak zásadního dokumentu byla projednávána v širší společenské debatě.
Text je reakcí pracovníků Programu migrace společnosti Člověk v tísni, o.p.s. na došlé dotazy ke kampani k novým imigračním pravidlům.
Článek dostupný také zde: migration4media.net
Zástupci vlády i nevládních organizací se již delší čas shodují na tom, že existující úprava je komplikovaná a často obtížně pochopitelná i pro samotné úředníky, natož pro cizince neovládající legislativní jazyk. Proto bylo rozhodnuto na vládě, že vznikne nová, jednoduší a srozumitelnější úprava. To se však v žádném případě nestalo.
Méně srozumitelný než dříve
Ten navrhovaný zákon je v mnohém ještě nepochopitelnější, delší a složitější, používá naprosto novou terminologii – navíc ani ne konsistentně (což kritizuje i legislativní rada vlády). Kromě toho přináší i mnohá zpřísnění (na která jsme především upozorňovali) a ty se netýkají jen cizinců, ale v mnohém i občanů České republiky, kteří s nimi přicházejí do styku. Pokusím se nyní nastínit hlavní věci (jenom nastínit, protože ty návrhy zákonů mají přes 400 stran).
Co se týče příjezdu do Česka, současná praxe udělování víz a pobytů probíhá netransparentně, existují zde tajné kvóty – nikoliv na počet vydaných víz, nýbrž vůbec na počet registrací k pohovoru na konzulát a tedy k pouhému podání žádostí. Nerozhoduje se tedy vůbec podle schopností žadatelů, ale podle náhody, zda se člověku podařilo získat termín na konzulát (což se podaří v některých zemích zejména přes podivné zprostředkovatele za úplatu). Tuto praxi kritizoval i ombudsman. A právě tato praxe se například kodifikuje už i do zákona.
Situace, které nelze ovlivnit
Co se týče zpřísnění a jejich dopadů, tak ty podle aktuálního nastavení budou velmi nespravedlivá. Uvedu příklady: o povolení k pobytu by přišel cizinec/nka, pokud by jeho nebo její zaměstnavatel měl jakékoliv dluhy vůči státu (nesouvisející se samotným cizincem nebo cizinkou). Představme si tu osobu, která tu žije, pracuje, má tu rodinu a najednou na ministerstvu zjistí, že firma o 200 zaměstnancích má nějaké nedoplatky. T toho nelze vinit zaměstnance, který nemá reálnou šanci toto zjistit a ani ovlivnit (natož to dělat třeba pravidelně, jednou týdně). Nehledě na to, že vůbec za tuto situaci nijak nemůže.
Další nespravedlivý krok se například týká situací, kdy člověk zažádá o jakoukoliv dávku – což se týká i těch dávek, na které si člověk (tedy i cizinec) přispívá a na který má proto podle jiných zákonů nárok. Pokud by tedy člověk byl vyplaven povodní a zažádal by si o mimořádnou podporu (a i kdyby ji ani nedostal), tak mu nebude prodloužen pobyt. V případě, že má již trvalý pobyt (tedy žije tu více než pět let, mluví česky, neboť musel absolvovat povinnou zkoušku atd. atd.), tak o něj přijde.
Víc práv pro migranty, plus pro celou společnost
Možná se ještě ptáte, v čem je to tak nespravedlivé a proč je to špatně. Z našich zkušeností i různých studií vyplývá, že čím méně mají cizinci práv, tím spíše jsou zneužíváni (nemohou se dostatečně bránit) a tím hůře se do společnosti zařazují. Naopak, čím víc práv budou migranti mít a čím víc se budou v postavení podobat jiným Čechům, tím spíše budou schopni se díky existujícím zákonům bránit nepravostem a tím také budou mít větší důvěru v tento stát.
Nový zákon se výrazně dotýká i Čechů, kteří jsou s migranty v kontaktu či vztahu. Zejména jde o rodinné příslušníky. Paradoxně zde dochází k opačné diskriminaci: rodinní příslušníci Čechů by měli méně práv než rodinní příslušníci občanů EU, kteří v Česku žijí.
Další příklad: systém národního víza – kdo přijde do ČR na toto vízum za účelem zaměstnání, tak nebude začleněn do systému VZP. Z toho logicky vyplývá, že zaměstnavatel nebude odvádět odvody na zdravotní pojištění a tudíž, takový zaměstnanec ho vlastně vyjde levněji. Zde opět hrozí, že se rozjede kolečko obchodu, na kterém bude profitovat zaměstnavatel, jenže trpět budou ostatní „čeští“ zaměstnanci.
Příklad další: Američanka se rozhodne přijet do Česka a vyučovat tu angličtinu, na vlastní noze. To jí také nebude umožněno, pokud nebude investovat (mluví se předběžně o minimu 5 milionů korun).
Jiný: bude možné zavřít do detence (jakési vězení) i dítě a to nikoliv za spáchání zločinu, ale za přestupek.
Chceme srozumitelnost a právní předvídatelnost
Těch příkladů lze vyjmenovat hodně. Přečíst si je můžete například v připomínkách Veřejného ochránce práv, Úřadu vlády nebo Konsorcia nevládních organizací pracujících s migranty v ČR. Tak velké množství zásadních výhrad z našeho pohledu není možno vyřešit uspokojitelně v rámci připomínkového řízení. Proto se zasazujeme o to, aby vznikla nová, srozumitelnější pravidla, která by navíc lidi netrestala za činy, které nemohou ovlivnit. A aby tvorba tak zásadního dokumentu byla projednávána v širší společenské debatě.
Text je reakcí pracovníků Programu migrace společnosti Člověk v tísni, o.p.s. na došlé dotazy ke kampani k novým imigračním pravidlům.
Článek dostupný také zde: migration4media.net