říká PhDr. Jitka Kendíková, ředitelka ZŠ a Gymnázia J. Gutha-Jarkovského v Praze. Přečtěte si první část rozhovoru k tématu klima školy, který byl publikován v časopise Moderní vyučování, č. 3-4/2013.

Často se hovoří o otevřeném klimatu školy jako o nutné podmínce společného vzdělávání žáků s nejrůznějšími vzdělávacími potřebami. Čím vším je vlastně toto klima ovlivňováno? Do jaké míry je závislé na otevřeném a důvěrném prostředí přímo ve sborovně?

J. Kendíková:
Školní klima je, podle mého názoru, ovlivňováno celou řadou velice rozmanitých faktorů. Nesporně mezi ně patří složení pedagogického sboru (věk, pohlaví, názory i etické hodnoty pedagogů), prostředí školy (od lokace budovy, přes její vybavenost a výzdobu), systém komunikace mezi školou a rodinou, množství volnočasových aktivit, školní vzdělávací program, systém řešení problémů a konfliktů, míra podpůrných opatření a poradenských služeb, spolupráce s různými institucemi, podpora zřizovatele a mnohé další. Základem dobrého školního klimatu je kvalitní forma komunikace mezi všemi složkami vzdělávacího procesu, především mezi školou a rodinou. Jejím základem je právě co největší míra otevřenosti. Nezavírání očí před problémy, maximální možná míra informovanosti všech zúčastněných stran. Domnívám se, že je velmi důležité, aby tento model komunikace uplatňovali všichni zaměstnanci školy, a to nejen vůči žákům a jejich rodičům, ale také mezi sebou. Za velmi důležité považuji, aby tento model komunikace vzešel z vedení školy. Těžko si totiž můžeme představit, že by otevřenost mohla fungovat ve škole, jejíž ředitel se uzavírá ve své kanceláři a žáci, rodiče a zaměstnanci se k němu dostávají jen po předchozím objednání a až za nějakou dobu. Stejně tak je třeba, aby bylo vedení školy i ostatní zaměstnanci připraveno reagovat na změny a posuzovat nové nápady, podněty a připomínky a aktivně s nimi pracovat.


Můžete porovnat klima v homogenním žákovském prostředí (tj. mezi dětmi s podobným nadáním, dispozicemi a rodinným zázemím, bez žáků s výrazně odlišnými vzdělávacími potřebami) a klima v heterogenních třídách a školách? Jakým způsobem se odráží na klimatu Vaší školy to, že do ní dochází žáci s různými vzdělávacími potřebami?

J. Kendíková:
Vzhledem k tomu, že mám možnost řídit dvě školy – základní školu a gymnázium – mohu toto srovnání provést. Musím však říci, že jsme poslední dobou došli k zajímavým a na první pohled možná paradoxním zjištěním, a to že v heterogenních třídách, kde se vzdělávají žáci se specifickými vzdělávacími potřebami, žáci nadaní i žáci tzv. běžní, je příjemnější a přátelštější klima než ve třídách, kde se děti s výraznějšími obtížemi nevyskytují. Jsou to právě spolužáci, kteří velmi často pomáhají svým vrstevníkům s obtížemi, učí se, jaké je to žít s handicapem, podávají pomocnou ruku a vytvářejí přátelské prostředí. Často se také velmi dobře vyrovnávají s přítomností asistenta pedagoga ve výuce. Naopak ve třídách, kde se žáci s SVP nevzdělávají, jsme zaznamenali i negativní reakce na lidi s handicapem. Domnívám se proto, že zde hraje velkou roli právě životní zkušenost. Na základě výše popsané situace považuji za velmi přínosné, aby třídní kolektivy byly heterogenní. Považuji to za obohacující jak pro žáky s SVP či jinými problémy, tak pro jedince z tzv. běžné populace.


Lze Vaše zkušenosti s vytvářením klimatu školy vstřícného všem dětem zobecnit do několika doporučení?

J. Kendíková:
I když se zobecňování vesměs vyhýbám, uvedu zde desatero stručných doporučení, kterých se na naší škole držíme a jež nesporně přispívají k vytváření vstřícného klimatu.
1. Má-li být škola otevřená, musí být takové hlavně její vedení.
2. Je třeba, aby přímo ve škole kromě pedagogů učitelů působili i další pedagogičtí pracovníci – především asistenti pedagoga, speciální pedagog, školní psycholog a další.
3. Je nutné, aby byl dobře personálně obsazen post výchovného poradce a ten byl považován za člena managementu školy.
4. Škola by měla mít vypracovány zásady chování k žákům a rodičům, principy integrace či inkluze, jakýsi etický kodex.
5. Uvnitř školy je třeba otevřeně komunikovat o problémech jednotlivých žáků a třídních kolektivů.
6. Vzniklé konflikty se musí řešit bez časové prodlevy a otevřeně, v případě potřeby se ihned obracet na odborné pracovníky.
7. Vybavení školy je třeba přizpůsobit potřebám všech žáků – např. v případě, že se na škole vzdělává větší počet žáků s SVP, je dobré zajistit tzv. relaxační místnost, kde mohou tyto děti trávit přestávky, nebo kam se mohou uchýlit v případě afektu, únavy apod.
8. Pracovníci školy často a otevřeně komunikují s rodiči žáků.
9. Žáci mohou ve škole kromě vyučování kvalitně strávit i volný čas.
10. Škola se nebrání moderním vyučovacím metodám, používání nejrůznějších výukových, ale i kompenzačních pomůcek.

Ptal se Tomáš Habart, Varianty a ČOSIV.

ZŠ J. Gutha-Jarkovského v Praze je zapojena do sítě inkluzivních škol vznikající pod Českou odbornou společností pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV)