Ježíšek, v podobě komisaře pro zdraví a spotřebitele Borga, dal Evropskému parlamentu pod stromeček tabákovou směrnici. Dárek sice dlouho očekávaný a odpíraný, leč poněkud výbušný. Nejde totiž o jednoduchou záležitost a zbývajícich 18 měsíců mandátu je na její projednání tak akorát. Nositelé krajních názorů to mají, jako vždy, celkem jednoduché. Jeden řekne "co se s tím tak páráte, prostě to zakažte a je to". V důsledku kouření umírá jen v Unii ročně 700 000 lidí tak jaképak fraky. Druhý pochopitelně bude křičet "neberte nám naši svobodu, kdo nechce přece kouřit nemusí". Realita bohužel černobílá není.

Onen tvrdý odpůrce "zakažte to" má sice pravdu a jeho řešení by bylo z mnoha hledisek správné. Jenže závislost na tabáku mají nejenom kuřáci, ale i členské státy EU. Tabákový průmysl platí vysoké daně a vytváří pracovní místa. Sice jsou to vlastně daně z drog a stát tedy spolupracuje s drogovými dealery, ale návyk států na tabákové finance je dost silný na to, aby zabránil jakémukoli razantnímu řešení. A pak tak důležitá pracovní místa, byť v drogovém průmyslu. Co naplat, jde o drogový průmysl legální a tudíž i pracovní místa jsou legální a zrušit je ze dne na den bez nutné "odvykací kůry" v podobě rekvalifikací a nových míst by představovalo místně neúnosný sociální otřes. Ovšem takzvaný obhájce "svobody" je v případě kouření vedle jak ta jedle. Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Když se tato svoboda jednoho negativně dotýká zdraví druhého, tak končí veškerá legrace. Počet mrtvých v důsledku kouření je alarmující.

Cíl je jasný, není těžké jej pojmenovat a ztotožnit se s ním. Jednoduše zdraví v první řadě. Jaká opatření nakonec budou ve směrnici obsažena, jestli to bude zákaz příchutí, nebo veliké obrázky prokouřených plic, či nové varování obsahující výzvu "Nekuřte!", zda bude hnusný obrázek na celé krabičce nebo jen na části, kde budou cigarety smět být vystaveny a budouli na nich loga, to se teprve uvidí. A upřímně řečeno, na řadu těch opatření je řada různých názorů. Lobbyingu bude fůra jak ze strany přátel tabáku tak ze strany odpůrců kouření. Média celé diskusi dodají na pikantnosti, protože odpůrce kouření obviní z toho, že omezují svobodu kuřáků a příznivce svobody kuřáků obviní z omezování svobody nekuřáků. Prostě normálka.

Co je ale jednoznačně skvělé, je fakt, že evropská společnost se ze závislosti na tabáku začíná uzdravovat. Svědčí o tom velká řada průzkumů mezi veřejností v řadě členských států. Rozumně připravená legislativa může celý proces o mnoho let urychlit. Evropská komise svůj díl práce odvedla. Od Evropské rady si asi mnoho slibovat nelze. Někteří premiéři členských států budou mít problém s tlakem tabákové lobby. Pak použijí svůj oblíbený trik a na to, co schválí na zasedání Evropské rady budou doma nadávat. Evropský parlament práce teprve čeká. Lobbyisté už jsou roztrénovaní a hrozí velké nebezpečí, že evropská pravice bude spíš slyšet na jejich argumenty než na ochranu zdraví. Naštěstí se bude návrh schvalovat v roce 2014, někdy těsně před volbami do Evropského parlamentu a snad i pravicové politické frakce budou více nakloněny hlasu voličů než tabákovým lobby. Ty zachráněné životy přece stojí za to.