Svět financí je tvrdý a nesmlouvavý. Musí být takový, protože v něm jde o velké peníze a jediným kritériem je zisk. Účel zde světí prostředky a pro dosažení zisku jako by bylo dovoleno úplně všechno. Vidina zisku má ale takovou moc, že dokáže lidi přimět k překračování jakýchkoliv norem, ať už psaných či nepsaných, a k přehlížení jakýchkoliv důsledků. Bez jasně stanovených mantinelů se ale finančníci lehce stanou novodobými piráty.

Jako příklad mohou posloužit ratingové agentury, čistě komerční subjekty, které mají takovou moc, že dokážou ovlivnit udržitelnost ekonomiky celých států. Že situace kolem ratingových agentur není v pořádku, dokazují informace o rozložení trhu, kdy tři hlavní agentury (Fitch, Standard & Poor a Moody's) ovlivňují 90 % trhu pomocí svých ratingů. Takže pouho pouhé tři subjekty mohou ovlivnit 90 % procent trhu, na kterém se samy pohybují, obchodují a vydělávají peníze. Člověk nemusí být génius, aby pochopil, že něco není v pořádku.

Dnes již nikdo nepochybuje, že ratingové agentury vydatně přispěly k nastartování světové hospodářské krize svými chybnými nebo příliš opožděnými ratingy. To by samo o sobě nebylo tak děsivé nebýt podezření, že jde o chyby nebo opoždění úmyslná. Právě tyto agentury jsou odpovědné za prohloubení hospodářské krize v eurozóně. Nejsou to jen poslové špatných zpráv, jak je někdy rádi označují nekritičtí vyznavači tržního náboženství. Vždyť prostým zhoršením ratingu, tedy čistě administrativním úkonem, ratingové agentury v několika případech podrazily nohy zemím, jejichž situace se pomalu začala zlepšovat a už se dostávaly z nejhorší krize. Agentury tím samozřejmě podkopaly snahy EU proti krizi zakročit. Když už se po mnoha složitých jednáních země EU domluvily na řešení a bylo vidět nějaké světélko na konci tunelu, přispěchala ratingová agentura a veškeré pomocné snahy zhatila zhoršením ratingu zachraňovaných zemí. Těm se okamžitě zvýšily úrokové sazby dluhopisů, což jejich dluhy ještě podstatně prodražilo. Po tomto vstupu ratingových agentur musely země EU opět začít hledat nová řešení. A tak to je pořád dokola, což vyvolává podezření, že jednání agentur nemusí být motivováno jen zveřejněním objektivního výsledku.

Není možné nadále tolerovat situaci, kdy zmíněné agentury disponují tak významnou a nikým nekontrolovanou silou. Dostali jsme se do bodu, kdy soukromé ratingové agentury mají příliš velkou moc a svým chováním mohou svévolně ovlivňovat nejen rozhodování investorů, ale zejména osudy mnoha lidí. Jako odpověď tedy nemohlo přijít nic jiného, než je zavedení jasnějších pravidel, podle kterých se budou agentury nadále řídit. Tím bude v této oblasti dosaženo nejen více transparentnosti, ale zejména dojde k omezení možnosti zneužití výsadního postavení několika málo společností. Nová pravidla schválil tento týden Evropský parlament a jejich zavedení by mělo eliminovat hlavní problémy v oblasti ratingu.

Musím zdůraznit, že navržená pravidla v žádném případě nejsou útokem na svobodu trhu, ale bojem za jeho záchranu. Tento krok by měly finanční trhy jednoznačně ocenit. Jedině transparentnost a vlastní zodpovědnost může zabránit ratingovým agenturám vytvářet samo se vyplňující proroctví. Spekulace, pro kterou ratingová agentura vytvoří podmínky, není finančnictví, ale pirátství a to poškozuje úplně všechny, včetně finančních trhů.