Hluboké recese mívají svou druhou nohu. Té dá vzniknout rozhoření problému, který dříve jen doutnal a zdánlivě nesouvisel s příčinou původní recese. Poslední takovou epizodou si prošly ekonomiky hlavně, ale nejen, v Evropě v roce 2012, a to v návaznosti na Velkou finanční krizi.

Po pandemické recesi se ekonomiky slibně rozjíždějí. Zároveň ale začíná být patrné, co může být příčinou druhé nohy tentokrát. Mění se totiž paradigma, na kterém byl založený růst ekonomik přinejmenším posledních 20 let. Už neplatí, že dokážeme cokoliv v jakémkoliv množství vyrobit nebo dovézt z Číny. Poruchy na nabídkové straně a s nimi související růst cen se již týkají tolika druhů výrobků a služeb, že je nemožné udělat jejich výčet. Vznik problému se nejčastěji dává do souvislosti s realizací pandemií odložené poptávky, což evokuje vlnku, která brzy opadne. Do takového scénáře vložily svou kredibilitu i velké centrální banky jako Fed a ECB, když se rozhodly ponechat současné vzedmutí inflace zatím bez reakce.

Co když ale není pandemie prvotní příčinou pozorovaných poruch v dodávkách? Co když poruchy mají kořeny třeba v samotném směřování informační společnosti 21. století, jejíž exponenciální rozvoj dříve či později musel narazit na nějaké bariéry, materiálové či lidské? Pandemie mohla zapůsobit jen jako katalyzátor, urychlující vnímání nedostatku tím, že lehce změnila strukturu poptávky (třeba potřebou nově vybavit desítky miliónů lidí ve vyspělém světě notebooky). Je vyloučené, že by si centrální bankéři takovou možnost neuvědomovali, přinejmenším dvě okolnosti je ovšem přiměly hrát vabank. Předně, je to právě extrémně uvolněná měnová politika, která už mnoho let přiživuje poptávku v ekonomikách, a prudká změna kursu by mohla připomínat vyhánění čerta ďáblem. Za druhé, připustit inflační riziko by znamenalo dále podpořit inflační očekávání ekonomických subjektů.

Rozsah problému se bude vyvíjet, ovšem šance, že po něm zbyde v cenové hladině pouhá vlnka, postupně klesá. Co se tedy bude v ekonomikách odehrávat? Firmy zareagují racionálně. Plné zakázkové knihy spolu s nedostatkem zdrojů povedou k preferenci té části produkce, na níž dosáhnou vyšší ziskové marže. O zvyšování objemu produkce nemůže ale být ve většině případů řeč a utrpí zřejmě i pestrost nabídky. Koncepčně správná snaha o deglobalizaci, tedy přesun výroby blíž místům konečné spotřeby, bude v nerovnovážném prostředí aspoň krátkodobě těžko uskutečnitelná. Poptávající zareagují také racionálně. Omezí svou poptávku v míře odpovídající zdražení produkce. Dříve a více než spotřeby se útlum zřejmě dotkne investic. Právě jejich cena bude muset vstřebat dvojciferné cenové nárůsty kovů, plastů, dřeva, polovodičů a dalších nezbytností. Dražší investice samozřejmě znamenají prodloužení doby jejich návratnosti.

Tržní ekonomiky si bezpochyby časem najdou nové rovnovážné stavy. Co zůstává otevřené, zda se nastavené druhé noze pandemické recese dokážou s trochou nepohodlí vyhýbat, nebo o ni zakopnou.