Téměř bez publicity se na konci července obešla Poslaneckou sněmovnou schválená novela zákona o důchodovém pojištění, která má příjemcům (jednomu z rodičů, implicitně matkám) zvýšit procentní výměru starobního důchodu o 500 korun měsíčně za každé vychované dítě.

Nedostatek zájmu veřejnosti o další z mnoha nesystémových zásahů do veřejných financích lze do určité míry chápat. Stejně jako pro většinu dřívějších změn, i pro tuto se hodí upozornění, že peníze nerostou na stromech, což je ovšem často vnímáno jako bezobsažný slogan. Přesto novela stojí za komentář. Poslanci, kteří pro ni zvedli ruku, totiž posunuli laťku rozpočtového diletantství o pořádný kus výš, než bylo v Česku zvykem.

Samotná finanční stránka novely je nejpodstatnějším, i když zdaleka nikoliv jediným problémem. Poslanci otevřeli stavidla dalším mandatorním výdajům státu, aniž by řešili příjmovou stranu jeho rozpočtu. To se ovšem bohužel stalo v české kotlině normou. Připomeňme, že poslanci rovněž schválili, s účinností od ledna 2022, mimořádnou valorizaci všech důchodů o 300 Kč měsíčně s odhadovaným ročním nákladem 10 miliard Kč. To nad rámec zákonného přilepšení, které zohlední letošní vyšší inflaci, nově dokonce s přihlédnutím ke specifikům spotřebního koše penzistů. Schválené „výchovné“ s předpokládanou účinností od roku 2023 má být finančně ještě téměř dvojnásobně náročnější než mimořádná valorizace. Nové mandatorní výdaje přitom zcela ignorují výchozí neuspokojivý stav veřejných financí. Ten lze přirovnat k situaci domácnosti, která při příjmech 20 tisíc korun měsíčně pravidelně utrácí 24 tisíc, rozdíl pokrývá z půjček, a ještě se rozhodne tři stovky měsíčně k výdajům přidat.

Nemalým problémem se jeví, že novela prošla Poslaneckou sněmovnou přes nesouhlasné stanovisko vlády. Vláda jednak opatrně konstatuje chybějící zdroje, i když to je poněkud pikantní. Valorizaci důchodů od roku 2022 navrhli její členové a ministryně financí doprovodila komentářem pro média, že na ni „máme“. Při hlubokých rozpočtových deficitech musela mít svým výrokem na mysli, že si na valorizaci „dokážeme vypůjčit“. V čem je finančně jiný princip úpravy od roku 2023, stanovisko neuvádí. Z větší části se ale nesouhlasné stanovisko vlády opírá o právní argumenty, které jsou relevantní. Uveďme zde aspoň jeden za všechny – i pozitivní diskriminace je diskriminací, kterou Soudní dvůr EU netoleruje.

Diletantský přístup navrhovatele novely je navíc patrný z důvodové zprávy k přijatému zákonu. Ten začíná odkazem na dokument Strategický rámec Česká republika 2030, který upozorňuje na “strukturálně nevýhodné postavení rodin s dětmi v naší společnosti”. Kdyby navrhovatel uvedl, že když prší, je tráva zelenější, dosáhl by patrně větší relevance pro schvalovanou novelu. Kdo totiž bude muset v konečném důsledku uhradit nový mezigenerační transfer? Inu, ekonomicky činná část populace, zejména ta, která má daleko k důchodovému věku. Novela tedy finanční situaci rodin s nezletilými dětmi naopak relativně zhorší.

Pozoruhodností novely je dále skutečnost, že se má důchod zvyšovat „na žádost pojištěnce“, což je princip odlišný od obvyklých, automatických úprav. Uvědomil si navrhovatel, že ne každý důchodce takovou žádost podá, ať už ze zdravotních důvodů, nebo kvůli pouhé nechuti jednat s úřady? Každopádně si systém s půldruhým miliónem žadatelů a posuzováním jejich nároků vyžádá značné organizační, lidské i finanční nároky ze strany státních orgánů. Jejich vyčíslením se důvodová zpráva k zákonu neobtěžuje.

Nejzajímavější se ovšem zdá politická dimenze schválené novely. Tu totiž nepředložil člen politické strany či hnutí, které jsou obvykle spojovány s populismem a rozpočtovým diletantstvím. Pod novelou je podepsaný poslanec Marian Jurečka z KDU-ČSL, tedy člen strany trojkoalice, která deklaruje jako svou první prioritu odpovědnost a snižování dluhů. Pro přijetí novely pak svorně hlasovali, kromě Jurečkových spolustraníků, KSČM, SPD a jedna poslankyně Top09, jakož i členové vládní koalice Ano+ČSSD (vida, ani pro ně není nesouhlasné stanovisko vlády překážkou a pro ministryni Maláčovou představuje dokonce, jak uvedla v tiskovém prohlášení, splněný sen). Hlasovací poměr 96:14 ve prospěch zákona připomíná Národní frontu z dob dávno minulých. Poslance, kteří by měli být elitou národa, lze těžko podezírat z nedostatku finanční gramotnosti. Pro jejich postup se snad nabízí možnost, že předpokládají brzké stažení z veřejného života a nehodlají být u nápravy problému, který svým rozhodnutím způsobí. Ani to je ale nezbavuje odpovědnosti.

Co uvést na závěr? Osobně nemám nic proti principu zohlednění výchovy dětí jako proxy výdělečné činnosti, který by se mohl promítnout do výše důchodů. Úpravy se ovšem musejí připravit promyšleně a zasadit do širšího kontextu změny financování penzí. Nesystémové úpravy, které vzdalují veřejné finance potřebné dlouhodobé rovnováze, jen učiní nevyhnutelnou reformu penzí v budoucnu bolestivější.